4 fotky 
Karel Jaromír Erben jakožto pohádkář nepsal zrovna pohádky kouzelné, měly mít však magicky působivé podání. Zdůrazňoval zejména vyšší mytologický nebo mravní smysl.
Pohádkové příběhy jsou stále živé, Zdroj: wikimedia.org
Erben toužil vydat sbírku českých pohádek, proto se k jejich tvorbě vracel vždy, jakmile dokončil některý ze svěřených úkolů. Dochoval se i koncept nakladatelské smlouvy, kde se Erben zavázal vydat sbírku Národních českých pohádek. V roce 1845 ohlašovali jeho přátelé, Štorch a Doucha, že má Erben velké sbírky pohromadě a co nevidět je vydá.
Avšak došlo k nedorozumění, neboť Erben měl sice hojné sbírky, své pohádkové zápisy z Miletína a jižních Čech, ale hotových, slohově vypravovaných pohádek měl sotva pár.
Erbenovy první pohádky
První Erbenovy pohádkářské pokusy pocházejí z let 1840, roku 1844 vydal dvě pohádky tiskem (O třech přadlenách, Dobře tak, že je smrt na světě). V padesátých a počátkem sedmdesátých let otiskl několik pohádek, především v časopisu Zlaté klasy, v almanachu Perly české (Dlouhý, Široký a Bystrozraký) a v almanachu Máj (Tři zlaté vlasy děda Vševěda).
Část těchto pohádek a nových prací zveřejnil v antologii Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských. Jde o výbor z pohádek slovanských národů, kde jsou texty otištěny v původních jazycích a jsou řazeny k sobě podle topografického principu, rozlohy a příbuznosti slovanských národů.
Ilustrace pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda od Věnceslava Černého
Dílo je projevem Erbenova slovanství, stejně jako Vybrané báje a pověsti, poukazující pouze na jinoslovanskou tvorbu v Erbenových překladech. Některé tvůrcovy pohádky zůstaly v rukopise, knižní soubor Národních českých pohádek už uskutečnit nestihl.
Erbenovo zpracování pohádek
Erben si především našel cestu k pohádce jako k útvaru lidové kultury. Pohádka sama se tak stala předmětem pozorování. Postupoval ve směru toho, co je v tomto žánru lidové slovesnosti stálé, pevné. Je to hlavně systém prostředků vytvářejících typický umělecký obraz. Vítězství dobra nad zlem, zápletka, cesta hrdiny, překážky a zkoušky, rozvržení postav, předměty a kouzla, vypravěčské formule, to vše je třeba brát jako pevný řád a systém. Erben se chtěl však dostat mnohem dál.
Báje a pověsti slovanské. Obálka s kresbou Věnceslava Černého
Díky němu se na pohádku díváme jako na odkaz dávné minulosti. Omezoval sociální a psychickou determinaci svých postav na minimum. Nezanedbával ani logickou motivaci příběhu jako celku, který má svůj vyšší mytologický nebo mravní smysl. Pohádkové postavy nejsou dány svou existencí, symbolizují něco v mytologickém výkladu života a světa.
Pohádkový svět má mít pevný řád
Erben touží ozřejmit fakt, že pohádkový svět má svůj vlastní pevný řád. Ten se vytvořil již v minulosti a je potřeba jej respektovat. Bez ohledu na mytologický základ příběhu, vykládaný Erbenem v poznamenáních, která připojoval k jednotlivým pohádkám a která zpravidla čtenář nečte, má i jeho pohádka svůj základní lidský obsah srozumitelný bez komentáře.
Erbenovo heslo znělo: „Potud národ svůj, pokud šetří svých památek.“ Pro známého autora byla pohádka rovněž památkou, kterou bylo třeba uchovat v její původní podobě.
Erbenovy nejznámější pohádky
V roce 1853 se objevuje v prvním ročníku Rozumova dětského časopisu Zlaté klasy Erbenova pohádka Hrnéčku, vař! a v následujícím ročníku pak pohádka o Raráši a Šetkovi.
Ilustrace pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Postupem času přinášejí almanachy jednotlivé ukázky – Perly české (1855) pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký, almanach Máj (1858) báchorku Pták Ohnivák a liška Ryška, 1859 Zlatovlásku, 1860 Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1862 Krále Tchoře, kalendář Českomoravská pokladnice 1861 lidový příběh Třetí žena.
Slovanská čítanka
Výbor z pohádek Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda a jednu povídku o Raráši a Šetkovi ve změněné podobě pojal Erben do Slovanské čítanky (1862). Zařadil tam i pohádky nové: Rozum a štěstí, Otesánek, Jezinky, jinou verzi o Raráši a Šetkovi a pohádky vypravované v nářečí – chodskou Jirka s kozú a hanáckou Ševc a čert. Poslední zmíněnou František Lepař převedl z Erbenova českého textu do hanáčtiny.
Hrnéčku, vař!
Pohádkovou tvorbu padesátých let zahájil Erben pohádkou Hrnéčku, vař! (1853), jejíž příběh o kouzelném hrnečku, který navaří tolik kaše, až zavalí celou ves a sedláci jedoucí z roboty se jí musí prokousat, zobrazuje pravděpodobně chodský původ. S realistickou zkušeností líčí Erben těžký život chudé vdovy, obývající s dcerou starou chalupu s roztrhanou střechou.
Požehnaný dar kouzelného hrnečku od staré žebračky je výsledkem dobrého srdce vdoviny dcerky, jež stařenu obdaruje poslední skývou tvrdého chleba, svým chudičkým obědem. Sloh se přichyluje k lidovému vyprávění jak krátkou větou, tak jadrnými úslovími a dialogy.
Zdroj: VODIČKA, Felix: Cesty a cíle obrozenecké literatury. Praha: Československý spisovatel, 1958.
