Humoristické skládání Podkoní a žák (14. století) patří mezi nejznámější satiry české literatury. V čem spočívají specifika sporu panského sluhy a studenta v rámci dobové literatury?
Hádání se objevuje také v latinské poezii, kde se ale klade důraz na milostný motiv, tedy na to, který stav je vhodnější k lásce. V Podkoním a žáku jde oproti tomu o hádku v krčmě, o prosté vychvalování svého stavu a hanění stavu protivníka.
Paradoxně vychvalování odhaluje ubohost obou aktérů. Navíc zde zcela chybí u sporu typická naučná a didaktická funkce, Podkoní a žák má pouze pobavit.
Spor a jeho parodie
Satira Podkoní a žák je jedním z mnoha středověkých děl, které využívaly formu sporu. Spor se v literatuře užíval především ve čtrnáctém a patnáctém století, zpočátku byl zastoupen tématy s vážným duchovním rozměrem; takovým případem jsou spory duše s tělem nebo český Tkadleček, který rozmlouvá s neštěstím. Úplný původ má však spor ve středověkých vzdělávacích metodách.
Spor mezi podkoním a žákem vznikl v krčmě
Zejména filozofie se na školách zdokonalovala tím způsobem, že proti sobě stály dva názory a student na základě logiky obhajoval ten správný. Aktualizací žánru sporu byly básně satirického rázu, které původní vážné filozofické úvahy parodovaly. Z českých skladeb je nejznámější právě Podkoní a žák, která je často přiřazována k tzv. žákovské poezii.
Neznámý autor
Satira byla sepsána mezi lety 1393 a 1409, kdy byla už po několikáté přepsána s jazykovými poklesky. Báseň má celkem čtyři sta devadesát veršů, větší část je psána oktosylabem a sdruženými rýmy. Je zachována ve dvou rukopisech a patří mezi české prvotisky. Podle Josefa Jungmanna a Václava Hanky byla tištěna v roce 1498 u Bakaláře v Plzni. Autorství je, stejně jako u většiny středověkých děl, nejasné. Samotná forma hádání o přednost stavu nebo věci byla velmi oblíbená a častá, což otázku autorství nijak nezužuje.
Obrozenci označili satiru za jednu z inkunábulí, Foto: commons. wikimedia.org
Někteří literární historikové dílo přisuzují Smilovi Flaškovi z Pardubic. Julius Feifalik tvrdí, že autor skladby náleží do nižšího stavu, protože oba hádající se stavy zná, Feifalik tedy nevěří tvrzení, že je autor pouze pozorovatelem, jak je v díle uvedeno. Přesto ale Smilovo autorství není vyloučeno, pán přece může stavy také dobře znát. Smil Flaška z Pardubic je ověřeným autorem dalších středověkých děl, například Nové rady, proto by se nejspíš k autorství v díle přihlásil, kdyby bylo jeho.
Hospodský spor
Vypravěč děje se v díle uvádí jako nestranný pozorovatel v hospodě a tvrdí, že vše jen zaznamenává a nijak se příběhu neúčastní. Čtenáře uvádí do prostoru krčmy, kde dochází k hádce mezi panským podkoním a studentem (žákem), přičemž každý z nich se snaží dokázat, že jeho stav je lepší a ve společnosti výše postavený. Charakteristika postav je upřesňována jejich popisem, například popisem oblečení, jak je patrné z popisu podkoního:
„Druhý, ten se starší zdáše,
vždy sedě bradku súkáše,
na němž kabátec úzký, krátký,
a dosti zedraný šatky;
okasalý tak dvorně,
k tomuť bieše obut v škorně:
tyť biechu drahně povetšely,
avšak okolo děr cely,
skrze něž viděti nohy.“
(Skládání o podkoní a žáku. Upr. Josef Jireček. Praha: Královská česká společnost nauk, 1878.)
Paradoxně ale svým obhajováním a argumenty, jež mají mluvit v jejich prospěch, podkoní s žákem ještě více svoji pozici snižují, neboť místo pozitiv uvádějí vlastně negativa svého stavu. Ve vypjaté chvíli se spolu začnou prát. Po vypuknutí rvačky vypravěč z hospody odchází, protože se na ni nechce dívat. Tím je celý příběh rázně ukončen.
„Tak zaroveň bez rozpači
druh druha pod se tlačí;
hrozný hřmet jde o podlahu,
i sen i on búchá hlavú,
nepoddada se druh druhu.
Rvášta se chvíli tak dlúhu,
drúce sobě usta rózno,
až mě by hleděti hrozno.
Nechtě se dívati tomu,
brach se preč z toho domu,
ana se za vrch vláčíta.
Rujtaž se, dokud ráčíta!
Toť jest krčemná příhoda,
neb se pivo pie, a ne voda.
Dnes, ktož rád do krčmy chodí,
častokrát se jemu přihodí,
žeť zvie příhody někaké
a k tomu noviny také.
Mnohémuť se tak zračí,
najviec, ktož se tam omračí,
žeť má doma co praviti.
Avšak se je lépe zbaviti
a v noci, jakž čast jest, spáti,
a doma novin dočakati.“
(Skládání o podkoní a žáku. Upr. Josef Jireček. Praha: Královská česká společnost nauk, 1878.)
Zdroj: Skládání o podkoní a žáku. Upr. Josef Jireček. Praha: Královská česká společnost nauk, 1878.