2 fotky 
!Exkluzivně!Petra Hůlová získá možná už tuto neděli cenu Magnesia Litera za svůj román Strážci občanského dobra, v půlce dubna bude hostem Festivalu spisovatelů Praha. Píše záměrně kontroverzně? Je její psaní angažované? A změnilo ji mateřství? Ptala se Olina Stehlíková.
Strážkyně občanského dobra, Petra Hůlová?, Zdroj: Festival spisovatelů Praha 2011
Co od Vás mohou očekávat návštěvníci letošního Festivalu spisovatelů Praha: budete číst z rozpracovaného textu, pokud takový je, nebo z románů publikovaných v poslední době?
Když to řeknu trochu banálně, budu číst nejkontroverznější pasáž z mé nejkontroverznější knihy.
V reakcích na Vašich šest románů se často opakuje, že „pokaždé překvapíte“, a navíc provokujete. Mělo by tohle překvapování a burcování provokací být povinností, či dobrým zvykem spisovatele?
Každý autor je jiný a zvyk spisovatele to být nemusí. Pro mě je ale okamžik odvahy důležitý. Jako téma, které se vine mými knihami i jako můj přístup k psaní. A nakonec to platí možná i obecně: nějaká míra burcování a odvaha je pro dobrou prózu nezbytná.
V jednom rozhovoru pro Český rozhlas jste byla dotázána, zda si umíte představit, že by Váš hlas sloužil coby varování před zlem, které se děje ve světě. Odpovídala jste tehdy před 6 lety, že nejste a asi ani nebudete aktivistický typ. Pět let poté vyšel Váš zatím poslední román, a přes veškerou ironii a nadsázku, jasně demonstrovanou už titulem, tu přeci jen máme cosi zjevně angažovaného. Co tu změnu podnítilo?
Petru Hůlovou fotil Viktor Stoilov, Zdroj: Festival spisovatelů Praha 2011
Pokud si to dobře pamatuji, šlo v tom rozhovoru o otázku veřejného angažmá. Mezi aktivismem a knihou, která se tak či onak naváží do poměrů, je myslím velký rozdíl. Strážci občanského dobra je taková černá satira. Aktivismus burcuje k akci. Můj román se snaží burcovat především k sebereflexi.
Váš poslední román je vlastně utopický, s příznačnou apokalypsou v závěru. Nebo není?
Spíše než utopií bych ho nazvala alternativní historií. Vycházím z konkrétních českých porevolučních poměrů, které ale hyperbolizuji a s nadsázkou dovádím do smyšlených konců, jež prezentuji jako skutečnost.
Působíte také jako publicistka, píšete sloupky, recenze, komentáře, a to dokonce o divadle. Jak jste se k divadlu přiblížila?
Moje novela Umělohmotný třípokoj byla před třemi lety zdramatizována Viktorií Čermákovou pod názvem Česká pornografie. Vznik toho představení jsem sledovala, bylo fascinující u toho být. Už dřív mě divadlo zajímalo a po téhle zkušenosti o to víc.
Změnilo mateřství Váš přístup k psaní? Úhel spisovatelského pohledu, výběr témat nebo způsob jejich zpracování?
Ptá se takhle někdo mužů ohledně jejich otcovství? Nechci být feministkou v tom banálním slova smyslu, ale trochu mě ta otázka překvapuje. Nezměnilo se nic, jen mám méně času. Na druhou stranu pokud čas mám, umím ho asi využít lépe než dřív. Jsem takříkajíc efektivnější. Ale efektivnost a kvalita nejsou totéž. Pokud převažuje čas takzvaně efektivně využitý, je to vlastně hrůza.
S Petrou Hůlovou hovořila Olina Stehlíková.
Copyright: Festival spisovatelů Praha, 2011
Petra Hůlová (1979) absolvovala mongolistiku a kulturologii na FF UK v Praze, delší dobu pobývala v Mongolsku a Spojených státech. Zaujala již svou první knihou Paměť mojí babičce, bez odezvy nezůstal ani její druhý román Přes matný sklo. Za svou poslední knihu, Strážci občanského dobra, je nominována na Magnesii Literu 2011 za prózu.
Roku 2003 získala Magnesii Literu jako objev roku. Laureátkou Ceny Jiřího Ortena se stala roku 2007, rok poté získala také Cenu Josefa Škvoreckého.
