Petra Schinka zná většina z příznivců fantastiky již několik let, od jeho publikování povídek v Ikarii. Ale i hráči on-line her se s ním nejspíš dost často potkává pod přezdívkou PETRUSCHKA napříkla na diskuzním serveru Hofyland.
V roce 2006 ti vyšla sbírka novel pod názvem Špinavá práce. Jedná se vlastně o tvou první knížku, která ti vyšla. Jaký to je pocit podívat se v knihkupectví do regálu a spatřit tam knihu se svým jménem?
Pocit je to samozřejmě příjemný. Člověk něco sepíše vlastně jen z dlouhé chvíle a lidi mu pak za to ještě zaplatí Navíc na knížku je hezký pohled i díky krásné a stylové obálce (teď to není samochvála, ale chvála mého ilustrátora Honzy Doležálka). Ještě krásnější by ovšem bylo, kdyby se Špinavá práce na pultech vůbec neohřála a lidi by ji sháněli pod rukou jako nedostatkové zboží
Ellington a Charles Parker jsou hlavními postavami, které volně propojují jednostlivé novely ve Špinavé práci. Když by takoví muži skutečně existovali, považoval bys je za Ty hodné nebo Ty zlé?
Vzhledem k tomu, že píšu v ich formě a do svých hrdinů se hodně projektuju, můžu potvrdit, že lidé jako Charlie a Ellington exitují, právě s jedním takovým mluvíš. A já jsem dobrák od kosti, takže si to přeber. (smích)
Ale vážně – Parker a jeho alter ego Ellington nejsou o nic horší nebo lepší, než každý druhý. Dělají, co musí, aby přežili. Netahají příliš ďábla za ocas, ale když je třeba, umí se mu postavit. Klidně s devítkou v ruce. Pokaždé v tom boji hodně ztratí, ale pokaždé se zase postaví na nohy.
Jak jsem naznačil v předchozí otázce, nejsem jediný, kdo má potřebu srovnávat tě s Jiřím Kulhánkem. Máš nějaké vysvětlení pro svůj styl psaní, pro potřebu chrlit na čtenáře jednu cynickou hlášku za druhou a provázet ho po stopách hlavních hrdinů, které téměř na každém kroku čeká postava, jejíž krev pak zdobí stránky tvé knížky?
Srovnání s velikým J.K. jsem si snad zasloužil v mých počátcích. Tehdy to byla opravdu inspirace, ale ani ne tak ve stylu psaní, jako spíš v tom, kolik kýblů krve se vejde na jednu stránku. Později jsem objevil detektivky drsné školy a výslednou míchanici si můžete přečíst, máte-li nějaké drobné nazbyt.
A proč jsem si oblíbil právě tenhle hard core styl? Řekněme, že od té doby, co jsem se chopil klávesnice, se v naší ulici přestali ztrácet psi a malé děti a ze sklepa našeho domu se po nocích neozývají smrtelné skřeky. Myslím, že takovou takovou formu literárního vybití by mi schválil každý psycholog. Zdravotní pojišťovny ušetří a ještě zbude Cikrtovi na leštidlo na pleš.
Co říká na tvé psaní například tvoje maminka?
Maminka se tváří, že je na mě hrdá, ale že by si zrovna libovala v četbě mé tvorby, se říct nedá. Já bych jí to ani nedovolil, kdo ví, jestli by mi pak nepřestala dávat pusu na dobrou noc.
Na obálce tvých knih je celkem jasně vidět tvůrcova dobrá znalost tvých textů a snad tebe samotného. Do jaké míry se znáš s Janem Doležálkem?
Při volbě tématu jsme s Honzou úzce spolupracovali, i když výsledné pojetí jsem nechal na něm. Známe se už několik let, narazili jsme na sebe v podstatě náhodně na internetu, spřátelili se a od té doby si navzájem chválíme i haníme naše výtvory a svého času jsme vymetli nejednu hospodu.
Jeden výtisk Špinavé práce se jistě prodal – už zdobí mou knihovničku. Kolik se jich prodalo celkem a jak jsi na tom zbohatnul?
Doufám, že ho pravidelně oprašuješ a nesaháš na něj mastnýma tlapama! Podle posledních informací se prodalo něco přes 800 kusů. Nijak jsem na tom nezbohatl, ale je to příjemné kapesné. Ovšem opravdu jen kapesné.
Doslov tvé knihy psal Mirek Žamboch na jehož původně společném díle s Jïřím W. Procházkou, Agentu JFK, jsi se také podílel. Jak jsi se s ním seznámil?
Jednoduše – moje tehdejší editorka spolupracovala i s ním a uznala za vhodné nás seznámit, aby mi M. Žamboch vyprášil kožich za nějaké ty začátečnické chyby.
Tvé postavy se narozdíl od postav Miroslava Žambocha liší v tom, že jim dáváš anglická jména. Proč tomu tak je a nemáš tendenci dávat postavám česká označení jako Jirka Kulhánek? Je to vyloženě kvůli prostředí, kde se děj odehrává?
On by se Vlastimil Skočdopole v Kalifornii vyjímal opravdu dost zvláštně. Líbí se mi atmosféra USA 50. let, takže logicky volím jména i další propriety tak, aby do sebe zapadaly.
Inspirují tě dnešní filmy?
Občas, když vidím nějakou pěknou akční scénu, hlavně když je ozvláštněna nějakým chytrým gagem, říkám si – to bych mohl použít. Většinou na to ale zapomenu dřív, než zasednu k počítači. Někde v podvědomí to ale bude a třeba se to časem vynoří. To není vykrádání, ale tzv. „podprahová amalgamizace vjemů a zážitků“. No uznejte, zní to líp než opisování.
Čím se vlastně normálně živíš? Teď nemyslím potravu, ale tvé povolání…
Donedávna student, toho času knihovník.
Vzhlížíš k někomu ze současných českých spisovatelů jako ke své modle?
Nemám rád nekritické obdivování, ale některé české spisovatele si přečtu rád.
Obdivuješ na sobě něco? Co nejvíc?
Takové věci až po desáté hodině večerní.
Chtěl bys něco vzkázat čtenářům?
Kupte si všichni moji Špinavou práci! Hned! Schází mi nějaké drobné na venkovní bazén.
