Nakladatelství Lidových novin vydává v rámci edice Knižnice dějin a současnosti novou knihu Petera Burkeho Jazyky a společenství v raně novověké Evropě. Úspěšný autor vydal tuto knihu o roli jazyka ve společnosti již roku 2004, avšak v češtině vychází teprve nyní.
Jestlipak se figurky domluví?, Zdroj: sxc.hu
Peter Burke, historik z Velké Británie, přednáší kulturní dějiny na University of Cambridge. Jako velice známý dějepisec a spisovatel má na svém kontě již spoustu knih, které jsou překládány do mnoha jazyků. Také u nás není žádným nováčkem. Jako vůdčí protagonista kulturní historie přednášel roku 2002 na Queen´s University v Belfastu, přičemž právě z těchto prosloví vznikla jeho kniha Jazyky a společenství v raně novověké Evropě.
Navzdory svému tematickému rozčlenění se tato kniha snaží vyprávět příběh. Nejprve mapuje užívání latiny a nastiňuje společenství, která toto užívání podporovala (2. kapitola). Následně se věnuje problému takzvaného vzestupu národních jazyků, které se rozšiřovaly částečně na úkor latiny (3. kapitola). Poté co národní jazyky expandovaly, stala se nezbytnou jejich standardizace (4. kapitola). Interakce soupeřících národních jazyků vedla ke vzájemné výměně nebo „míšení“ jazyků (5. kapitola). A proces míšení podněcoval nepřátelské reakce, které nabývaly podoby hnutí za očistu jazyků (6. kapitola). Tato „očistná“ hnutí ještě zesílila po „znárodnění“ jazyků, k němuž dochází od konce 18. století (závěr).
Útlá knížečka, o jejíž zajisté nelehký překlad se postarala Markéta Křížová, je přehledně rozdělena na prolog, šest kapitol a epilog. Součástí studie je ale také chronologie s nejdůležitějšími událostmi let 1450 až 1794 anebo seznam evropských jazyků, kterými se hovořilo v letech 1450 až 1789. Tyto dvě části spolu s poznámkami, seznamem použité literatury a rejstříkem tvoří třetinu knihy, takže čistý text se rozkládá na 150 stránkách.
Navíc je na těchto stranách minimum textu, který by pocházel přímo z pera Petera Burkeho, což způsobuje nadmíra citací, která je však na druhou stranu velice typická pro přístup historiků k tvoření díla, ti totiž rádi a mnoho citují. Velice často jsou tedy dokládáni nejrůznější autoři, avšak jakési pomyslné jádro tvoří asi deset autorů, jejichž výroky jsou uváděny častěji. Většinou se jedná o spisovatele nebo vědce, kteří byli v dané epoše, tedy v raně novověké Evropě, vůdčími osobnostmi.
Luther se proto přidržel jazyka „své“ zemské kanceláře. „Mluvím podle saské kanceláře,“ přiznal jednou (Ich red nach der sechsischen cantzeley). Povšimněme si důrazu na mluvené spíše než na psané slovo. Luther byl přesvědčen, že lidé se jazyky neučí z knih, ale „z rozprav, doma, na trhu nebo při kázání“ (aus der mundlichen rede, im Hause, auff dem marckt und in der predigt).
Obsahem Burkeho analýzy je jednak osud latiny od jejích vrcholů až po její úpadek, ale pak také soupeření jazyků, jejich vzájemné míšení a následná očista. Zabývá se obdobím růstu jazyků až po jejich standardizaci. Snaží se zachytit co největší jazykový rozsah, přičemž mezníkem jsou mu roky 1450 a 1789. Zdůvodňuje je jejich důležitostí, protože jde o vynález knihtisku a konec určuje francouzská revoluce. Označuje tento časový úsek za svébytný, a proto vhodný k rozboru.
A co čeština?
Vzhledem k širokému záběru, který etapa raného novověku v Evropě skýtá, se nabízí otázka, zda Peter Burke nezapomněl na pro nás nejdůležitější evropský jazyk, na češtinu. A můžeme být potěšeni. Čechy totiž zmiňuje hned několikrát. Píše například o Janu Husovi, husitství nebo také o tom, jak těžký boj o přežití sváděla čeština s němčinou. Centrem jeho pozornosti však zůstávají častěji větší země.
Také ve slovanských jazycích se projevovaly snahy o očistu. Nejprve v češtině. Již v 15. století pokládal Jan Hus za nezbytné vzepřít se německým vlivům. Ve svém výkladu Desatera proto zavedl výraz radnice namísto germanizovaného radhús/z (tedy Rathaus) a slovem ubrusec zase nahradil hantuch.
Útlá knížečka, která se vejde do každé tašky, nepřináší odborníkovi žádná nová zásadní fakta, ale dočte se v ní spoustu zajímavostí. Také milovníci citací si v ní přijdou na své. Avšak laikovi bude nejspíš dělat drobný problém se v ní zorientovat a dokázat se do ní správně ponořit. Náročnější text totiž předpokládá náročnějšího čtenáře. Přesto není kniha určena pouze odborným kruhům, i když pro ně je tu především, ale také laické veřejnosti, která se o jazyk a společnost zajímá.
Český název: Jazyky a společenství v raně novověké Evropě
Název originálu: Languages and Communities in Early Modern Europe
Autor: Peter Burke
Překlad: Markéta Křížová
Počet stran: 246
Vazba: Brožovaná
Vydavatel: Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011
Doporučená cena: 239 Kč
