Pět baletů ukrývajících nesmrtelnou krásu. Porazil někdo Labutí jezero?

Co se nám vybaví, když se řekne balet? Bílé sukénky, punčochy a tanec na špičkách? Za krásnou podívanou se ale ukrývá tvrdá dřina. TOPZINE.cz vybral pět nejzajímavějších baletů, za kterými se skrývá několik desítek hodin práce. Vše musí být rytmické a přesné jen proto, aby divákovo oko bylo spokojeno.

Zdroj: Pavel Hejný, Hana Smejkalová, Národní divadlo

5. Moonshine

Žádná klasika! Jde o modernější a energičtější balet, který ocení mladší publikum. Choreografie Christophera Bruce je podložena retro poprockovou hudbou. Moonshine je první choregrafií Bruce u nás. Premiéru měl balet 16. listopadu loňského roku na Nové scéně Národního divadla a Bruce jej přijel do Prahy osobně nastudovat.

Děj baletu Moonshine pojednává o ženě, která vzpomíná na svůj život ve třech dějstvích. Každá část má originální hudbu. Uslyšíte například skupinu The Waterboys, Boba Dylana nebo Rolling Stones.

K tématu: Vybrali jsme základní baletní pozice. Jaké to jsou?

Brit Christopher Bruce (1945) debutoval v roce 1963 jako tanečník v londýnském baletním souboru. Od roku 1969 působí jako choreograf a umělecký šéf v dnešní londýnské Rambert Dancing Company. Spolupracoval se soubory v Británii, Německu, Izraeli, Austrálii, Dánsku a v dalších zemích světa. Za své choreografie získal řadu ocenění.

4. Oněgin

Představení je inspirováno ruským románem A. S. Puškina. Oněgin je balet slavného choreografa Johna Cranka. Crank dovede z baletu vytěžit to nejcennější. Žádá si expresivní herecké výkony, hluboký smysl, přesné taneční výkony a na jeviště probouzí k životu i sborový tanec. Hudbu opět složil velikán Petr Iljič Čajkovskij. Balet v současnosti uvádní pražské Národní divadlo.

Zdroj: Pavel Hejný, Anna Rasmussen, ND

Balet pojednává o Oněginovi, aristokratovi, který flirtuje s Olgou a Taťániny (sestra Olgy) lásky si nevšímá. Uvědomí si, že udělal chybu, ale je již pozdě. Příběh plný roztoužených, vášnivých scén, nenaplněné lásky, expresivních výkonů a tvrdé dřiny tanečníků. To je Oněgin.

3. Giselle

Premiéra romatického baletu s hudbou Adolphe Charlese Adama se konala v Paříži roku 1841. Námět pochází od Heinricha Heineho, což byl německý básník. Do venkovské dívky Giselle se zamiluje bohatý šlechtic vévoda Albert. Nežijí spolu ale šťastně až do smrti. Albert zradí její lásku, Giselle zemře a promění se ve vílu. Z lidského světa se tak příběh dostává do nadpřirozeného.

V pražském Národním divadle tančí Giselle Miho Ogimoto Zdroj: Martin Divíšek, ND

Pražská Státní opera uvádí Giselle v tradiční verzi podle Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy. Choreografii vytvořila Hana Vláčilová a Miho Ogimoto získala za titulní roli Cenu Thálie 2011. V Národním divadle v Brně měl choreografii na starost Robert Strajner, který balet také režíroval. I v Brně se drží tradiční verze.

2. Louskáček

Pohádková baletní inscenace na náměty příběhu E. T. A. Hoffmanna. Otázka dobra a zla přímo na jevišti. Malý sirotek Klárka sní a v jejím snu ožívají hračky, myšky a jejich král. Spolu bojují proti Louskáčkovi a jeho armádě. Ale jak to tak bývá, Louskáček se promění v krásného prince a odveze si Klárku do svého království.

Choreograf Youri Vamos se inspiroval pohádkou Charlese Dickense a dodal baletu novou verzi plnou fantazie, působivosti, radosti, ale i napětí.  Krása baletu spočívá ovšem i v jeho vizuální stránce.

Michael Scott přinesl na jeviště krásně zasněžené kulisy, předpisovou zimu stvořenou do nejmenšího detailu a teplo domova, když za okny vládne zima. Mráz po zádech lezl ale především z tanečních výkonů, které byly ohromující a neuvěřitelné. Jako každý balet, tak i Louskáček si žádá určité tempo, rytmus a přesnost.

Louskáčka můžete vidět na předních českých scénách, a to v Národním divadle, Severočeském divadle opery a baletu, Národním divadle moravskoslezském nebo Národním divadle v Brně. Jde o sezónní představení, které se pravidelně objevuje s přicházející zimou.

1. Labutí jezero

Hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij napsal asi vůbec nejznámější operu Labutí jezero. Premiéru mělo již 4. dubna 1877 v Moskvě. Na jevišti se tedy hraje již 135 let a neztrácí na kráse. Pojetí Labutího jezera se liší. Může mít dokonce dva závěry, dvojroli hlavní postavy nebo dvě baletky jako hlavní postavu – Odettu a Odilii. První ohlasy nebyly však jen pozitivní. Čajkovského hudba byla dokonce označována za nudnou. Do Národního divadla se balet dostal roku 1900.

Zdroj: Martin Divíšek, Národní divadlo

Pro Národní divadlo sestavil choreografii a režíroval Kenneth Greve, který chce odhalit samotnou symboliku díla a vytvořit verzi adekvátní moderní době. Balet můžete vidět jak v Národním divadle v Brně, tak v pražské Státní opeře, kde k nejkrásnějším dvojicím patří Michal Štípa a Nikola Márová.

Děj je rozdělen do čtyř aktů. Začíná se procházkou princezny Odetty, kterou zlý rudovous promění v labuť. V té době se  koná ples prince Siegfrieda, který posléze jede s přáteli na hon. Zamíří k jezeru a střílí na labutě. Ty se však proměňují v krásné dívky. Mezi nimi najde Sigfried i Odettu a přísahá jí věčnou lásku, čímž Odettu zachrání.

Avšak na dalším královském bále zahlédne ženu Odilii, velmi podobnou jeho Odettě, a přísahá jí lásku. Jeho čin jej trápí, vyráží k jezeru a bojuje s čarodějem. Odetta však spor nemůže vydržet a vrhá se do rozbouřené vody. V tu chvíli oba přestanou bojovat a Sigfried se vydává do vody, aby Odettu zachránil. Avšak oba utonou, anebo ne? Na jevišti můžeme zhlédnout obě verze.