!Anketa!Hudební videoklipy patří k progresivním uměleckým odvětvím. Režiséři si stále lámou hlavy s tím, jak je točit co nejoriginálněji. Efektní klip se přitom může obejít i bez barev. Pojďme se podívat na několik povedených černobílých videí.
Madonna, Zdroj: madonna.com
Začneme videoklipem od Madonny, který se na sebe strhl pozornost před téměř dvěma dekádami a stále vzbuzuje nenechává diváky a posluchače chladnými. Justify My Love bylo jedním z nejvíce provokativních videí, jaká do té doby televizní obrazovka poznala. Pochází z Madonnina vyzývavého období, ze začátku devadesátých let.
Nedlouho předtím, než se popová stálice obrátila na duchovno a jala se propagovat kabalu, vznikly tyto záběry, na nichž tráví většinu času v posteli v jakémsi hodinovém hotelu. Oděna je především v krajkovém prádle a společnost jí dělá záhadný cizinec.
Od popu se přesouváme k rockové klasice. Na další pozoruhodný černobílý výlet nás zvou Rolling Stones. Klip k písni Love Is Strong je pojat jako nápaditá pocta ženské kráse a zároveň půvabům New Yorku. Obrovské dívky se líně protahují a poflakují mezi mrakodrapy, k tomu jim hrají rozměrově srovnatelní Stones.
Přibližně ve stejné době se v hitparádách zazněla i melancholická skladba Wonderwall. Jednalo se o průlomový hit budoucích reprezentantů brit popu Oasis. Až na modrou kytaru si tvůrci vystačili zcela bez barev, i tak je však video působivé. Celý klip má až surrealistický nádech. Prostupuje ho motiv otáčející se gramodesky, kterou v úvodu na gramofonu pouští záhadný klaun.
Zůstaňme ještě v devadesátých letech a připomeňme si singl In Bloom od kapely Nirvana. Video k němu by dost možná vyhrálo v soutěži o nejnápaditější audiovizuální výtvor seattleské trojice. Členové skupiny, známí svému věrnému publiku spíše v otrhaných džínách a flanelových košilích, grungeové to uniformě, jsou zde k nepoznání. Představují se nám v kulisách jakési obskurní televizní estrády z padesátých let.
Ve slušňáckých oblecích a se vzorně ulízanými vlasy se decentně pohupují na pódiu a obecenstvo je nadšeno. Charakter hudební produkce ovšem s touto image hodných hochů poněkud kontrastuje. Posléze se však spořádaní hudebníci převléknou do dívčích šatů a začne pěkné rodeo završené tradiční demolicí nástrojů.
Na závěr se přesuneme trochu dále do hudební historie, a sice do šedesátých let v Československu. Už tehdy se slibně rozjela pěvecká dráha budoucího chronického slavíka Karla Gotta. Následující videoklip Trezor je bezpochyby jedním z Mistrových nejpozoruhodnějších kousků, a sice jak hudebních, tak tanečních. Vtipná píseň o zhůvěřilé dámě neztrácí říz ani po čtyřiceti letech, ovšem nenapodobitelné taneční pohyby dnes působí spíše jako recese.
Jak jsme se přesvědčili, vychytaný videoklip stojí a padá spíše s neotřelým či vtipným nápadem než s přehlídkou oslňujících barev. I když i mezi klipy, které přímo hýří zářivými odstíny, by se našly hotové poklady. U těch se ale zastavíme zase někdy příště.
[poll id=“99″]