Pavel Renčín debutoval již před deseti lety, populární je však hlavně v poslední době, kdy napsal on-linový román, rozpracoval urban fantasy trilogii a vydal sborník svých povídek. V rozhovoru nám prozradil, jestli rád spolupracuje se svými čtenáři a co pro něj znamenalo letošní ocenění Aeronautilus.
Na počátku listopadu ti vychází nový román Runový meč. Na co se můžeme těšit?
Runový meč je druhým dílem Městských válek. Jako takový přináší pokračování příběhu Vaška Vrana, pátrajícího po tom, proč Praha krvácí a pomalu umírá. Ztělesnění českých i moravských měst polobožskými bytostmi je jedním z ústředních nápadů trilogie. Jak se změní situace v naší zemi, když někdo napadne naše hlavní město? Můžete se těšit na příběh bankovního analytika, který se bolestně a tak trochu proti své vůli mění v hrdinu. Runový meč bude proti Zlatému kříži epičtější, dojde i na pořádnou bitvu a objeví se v něm více živých měst.
Poslední díl Městských válek chystáš vydat zase zhruba po roce? Tušíš už, o čem bude?
Už mám představu, ale kostra románu je v téhle fázi dost pružná. Přemýšlím pořád nad tím – a co kdybych to napsal takhle? Uvažuju, co bude v románu nejlépe fungovat, a při samotném psaní mě stejně něco překvapí a text se může vyvinout jinam.
Nebyl jsi osloven Miroslaven Žambochem a Jiřím W. Procházkou ohledně psaní Agenta JFK?
Před časem jsme se o tom bavili, ale nemyslím, že bych se v dohledné době zapojil. Mám vlastní universum a spoustu nápadů. Propozice by mě svazovaly.
Jak tuto sérii hodnotíš?
Jsem rád, že JFK existuje. Několik z mých přátel pro sérii knížku napsalo. Hodnotit moc nemůžu – četl jsem dosud jen dva díly.
Co sis stihnul od začátku roku přečíst od jiných autorů?
Z poslední doby třeba Cit slečny Smily pro sníh od Petera Hoega, Piknik u cesty od Strugackých, Mistra a Markétku od Bulgakova, Cestu od Cormaca Mc Carthyho, pár knížek od Roberta A. Heinleina, znovu jsem si přečetl pentalogii Sapkowského, to je jen krátký výběr. V nejbližší době se chystám na Coelhovu Brídu, Zafónův Stín Větru a taky na Poutníky z Mohameda od Leoše Kyši, což vyšlo jako knižní příloha Pevnosti.
Letos jsi měl hodně aktivní rok. Vyšel ti sborník povídek Beton, kosti a sny, úvodní povídka v Memento mori, nyní se blíží datum vydání druhého dílu Městských válek… Navíc za první díl, Zlatý kříž, jsi získal cenu Aeronautilus v kategorii Nejlepší česká kniha. Co pro tebe toho ocenění znamená?
Ceny si vážím. V prvním kole hodnotila práce odborná porota, ze shortlistu už ale hlasovali návštěvníci Festivalu Fantazie. To mě právě potěšilo nejvíc – je to moje první cena přímo od čtenářů. Shodou okolností byl Troskův Zápas s nebem, kde se raketa Aeronautilus objevila, jednou z prvních sci-fi knih, které jsem jako malý četl. Teď mi její stříbrná dvojnice stojí na čestném místě v knihovně.
Hodně se svými čtenáři komunikuješ na svých stránkách pavelrencin.cz, necháváš je hlasovat v anketách, ptáš se jich na názory, necháš je svými myšlenkami a nápady zasahovat do příběhu, dokonce píšeš román on-line. Myslíš, že beletrie bude v budoucnu takto vznikat ve větší míře?
On-line román jsem dopsal už před rokem. Vzalo si to strašně moc času, ale také to byla skvělá zábava. Poznal jsem díky tomu spoustu lidí a naučil se pracovat i s nápady čtenářů. Snažím se čtenářům nabízet možnost, aby prostřednictvím různých projektů dostali své nápady do oblíbeného knižního univerza. A co se týče anket, týkajících se obálek atd., tam mě názor čtenářů zajímá vždycky. Jestli bude takto beletrie vznikat v budoucnu? Úzká zpětná vazba je úžasná věc, je k ní ale potřebná i psychická odolnost, protože ne vždy slyšíte to, co byste chtěl.
V podstatě od začátků svého psaní se věnuješ fantasy. Nezkoušel jsi někdy rozepsat také nějaké sci-fi nebo horor? Nebo tě tyto žánry nelákají?
Klasickou fantasy povídku jsem napsal snad jen jednu. Věnuju se spíš současné fantasy a městské fantasy, které mi umožňují kombinovat více žánrů a prolínat realitu s fikcí. Dá se říct, že většina mých povídek je trochu do hororu. Čistou sci-fi jsem zatím nezkoušel. Když nad tím teď přemýšlím, je to zvláštní. Četl jsem ji vždy přinejmenším stejně rád jako fantasy.
V které z tvých povídek je nejvíce zachycený tvůj reálný život a tvé zkušenosti?
Člověk často vychází z nějaké zkušenosti. Nejvíc to asi bylo v povídce Na křídlech zlatých draků, osobně jsem si ale prožil i Skokany. Jen tančí, nemluví, nespí je zase mou reakcí na reálný příběh.
Na počátku listopadu ti vychází nový román Runový meč. Na co se můžeme těšit?
Runový meč je druhým dílem Městských válek. Jako takový přináší pokračování příběhu Vaška Vrana, pátrajícího po tom, proč Praha krvácí a pomalu umírá. Ztělesnění českých i moravských měst polobožskými bytostmi je jedním z ústředních nápadů trilogie. Jak se změní situace v naší zemi, když někdo napadne naše hlavní město? Můžete se těšit na příběh bankovního analytika, který se bolestně a tak trochu proti své vůli mění v hrdinu. Runový meč bude proti Zlatému kříži epičtější, dojde i na pořádnou bitvu a objeví se v něm více živých měst.
Poslední díl Městských válek chystáš vydat zase zhruba po roce? Tušíš už, o čem bude?
Už mám představu, ale kostra románu je v téhle fázi dost pružná. Přemýšlím pořád nad tím – a co kdybych to napsal takhle? Uvažuju, co bude v románu nejlépe fungovat, a při samotném psaní mě stejně něco překvapí a text se může vyvinout jinam.
Nebyl jsi osloven Miroslaven Žambochem a Jiřím W. Procházkou ohledně psaní Agenta JFK?
Před časem jsme se o tom bavili, ale nemyslím, že bych se v dohledné době zapojil. Mám vlastní universum a spoustu nápadů. Propozice by mě svazovaly.
Jak tuto sérii hodnotíš?
Jsem rád, že JFK existuje. Několik z mých přátel pro sérii knížku napsalo. Hodnotit moc nemůžu – četl jsem dosud jen dva díly.
Co sis stihnul od začátku roku přečíst od jiných autorů?
Z poslední doby třeba Cit slečny Smily pro sníh od Petera Hoega, Piknik u cesty od Strugackých, Mistra a Markétku od Bulgakova, Cestu od Cormaca Mc Carthyho, pár knížek od Roberta A. Heinleina, znovu jsem si přečetl pentalogii Sapkowského, to je jen krátký výběr. V nejbližší době se chystám na Coelhovu Brídu, Zafónův Stín Větru a taky na Poutníky z Mohameda od Leoše Kyši, což vyšlo jako knižní příloha Pevnosti.
Letos jsi měl hodně aktivní rok. Vyšel ti sborník povídek Beton, kosti a sny, úvodní povídka v Memento mori, nyní se blíží datum vydání druhého dílu Městských válek… Navíc za první díl, Zlatý kříž, jsi získal cenu Aeronautilus v kategorii Nejlepší česká kniha. Co pro tebe toho ocenění znamená?
Ceny si vážím. V prvním kole hodnotila práce odborná porota, ze shortlistu už ale hlasovali návštěvníci Festivalu Fantazie. To mě právě potěšilo nejvíc – je to moje první cena přímo od čtenářů. Shodou okolností byl Troskův Zápas s nebem, kde se raketa Aeronautilus objevila, jednou z prvních sci-fi knih, které jsem jako malý četl. Teď mi její stříbrná dvojnice stojí na čestném místě v knihovně.
Hodně se svými čtenáři komunikuješ na svých stránkách pavelrencin.cz, necháváš je hlasovat v anketách, ptáš se jich na názory, necháš je svými myšlenkami a nápady zasahovat do příběhu, dokonce píšeš román on-line. Myslíš, že beletrie bude v budoucnu takto vznikat ve větší míře?
On-line román jsem dopsal už před rokem. Vzalo si to strašně moc času, ale také to byla skvělá zábava. Poznal jsem díky tomu spoustu lidí a naučil se pracovat i s nápady čtenářů. Snažím se čtenářům nabízet možnost, aby prostřednictvím různých projektů dostali své nápady do oblíbeného knižního univerza. A co se týče anket, týkajících se obálek atd., tam mě názor čtenářů zajímá vždycky. Jestli bude takto beletrie vznikat v budoucnu? Úzká zpětná vazba je úžasná věc, je k ní ale potřebná i psychická odolnost, protože ne vždy slyšíte to, co byste chtěl.
V podstatě od začátků svého psaní se věnuješ fantasy. Nezkoušel jsi někdy rozepsat také nějaké sci-fi nebo horor? Nebo tě tyto žánry nelákají?
Klasickou fantasy povídku jsem napsal snad jen jednu. Věnuju se spíš současné fantasy a městské fantasy, které mi umožňují kombinovat více žánrů a prolínat realitu s fikcí. Dá se říct, že většina mých povídek je trochu do hororu. Čistou sci-fi jsem zatím nezkoušel. Když nad tím teď přemýšlím, je to zvláštní. Četl jsem ji vždy přinejmenším stejně rád jako fantasy.
V které z tvých povídek je nejvíce zachycený tvůj reálný život a tvé zkušenosti?
Člověk často vychází z nějaké zkušenosti. Nejvíc to asi bylo v povídce Na křídlech zlatých draků, osobně jsem si ale „prožil“ i Skokany. Jen tančí, nemluví, nespí je zase mou reakcí na reálný příběh.
