Ortenova Kutná Hora 2011: Soutěžní básně postrádaly originalitu

!Reportáž!Na vyhlášení výsledků literární soutěže Ortenova Kutná Hora se ukázalo, že osmnáctý ročník soutěže mladých básníků nepřinesl absolutního vítěze. Místo novotvarů a rozvolněné formy, s kterou ráda experimentuje moderní poezie, se totiž porotci dočkali spíše archaismů a vázaného verše.

Vyhlášení výsledků Ortenovy soutěže mladých básníků se konalo v kutnohorské ZUŠ, Foto: Kateřina Ostřanská, Topzine.cz

Se slovy „soutěž vykvetla jako strom a teď sbírá plody“ uvítal předseda festivalového výboru Jiří Plaček diváky, kteří se minulý pátek sešli v kutnohorské ZUŠ na vyhlášení výsledků Ortenovy soutěže. Mezi nové kvítky se zařadily především držitelky dvou druhých cen, básnířky Dana Faltusová s básní Jako ten džus bez plátku pomeranče a Kateřina Flašarová s jejími Sítěmi na zachytávání snů. Miláčkem publika se však stal Marek Skotnica, jehož překvapivá a neotřelá poezie při připraveném básnickém pásmu diváky přímo uchvátila.

Školáci nebo bohémové?

Soutěžící básníci nezapřeli svůj věk ani životní náhled. Těsně před vyhlašováním výsledků soutěže si všichni jako neposlušní školáčci posedali do zadních řad. Někteří možná trpěli klasickým školním syndromem, jak toto uspořádání nazvali pořadatelé, a obavou, co je čeká, jiní asi spíš nechtěli vypadat tak nápadně, až budou v průběhu usrkávat různé blahodárné špiritusy. Jednomu totiž čouhalo z batohu pivo, druhý držel v ruce láhev vína, třetímu trčela z tašky vodní dýmka.

Při velice dlouhém a náročném večeru v klubu by přišla tato výbava jistě vhod. Na předávání ale tento pohled poněkud kontrastoval s atmosférou uměleckého povznesení, kterou se pořadatelé snažili vytvořit. A to zvlášť, když se do melancholické klavírní skladby ozval zvuk usrkávaného piva. Spíš by se tato zvuková clona z publika hodila při recitaci básně s refrénem S děvkami v bordelu u Tří Voskovic, která pásmo poezie zahajovala.

„… někdy bych chtěl pomalu klesat až na dno moře

a na cestě potkávat ty co mám rád

ty co už odešli

co už na dno dopadli

kteří se nestyděli

kteří se milovali

ve všech ulicích ve všech parcích

i ve všech pajzlech

a bylo jim to jedno

kteří dokouřili poslední jointy

kteří nebyli jen zbitou generací

kteří nechtěli vždy víc…“

(Ondřej Sychra: Někdy bych chtěl pomalu klesat až na dno moře)

Zodpovědnost vytvořit a prezentovat básnické pásmo, sestavené z oceněné (i neoceněné) poezie, před samotnými autory si na sebe tento rok vzala pedagožka ZUŠ Lounských v Praze Věra Slunéčková se svými svěřenci. Zvláštní pozornost ze souboru upoutala mladá dívka nesoucí plyšáka, kulich, dvě flétny a pár dalších drobností. Hned se ukázalo proč: některé básně totiž dostaly přímo scénickou, a tím i velice komickou, podobu.

Fa-kulich měl úspěch

Velký úspěch sklidila báseň o vnímání tajemné kapaliny v ještě tajemnější lahvičce všemi smysly, zakončená naprosto překvapivým a nečekaným veršem Fa kulich!. V tom momentě před sebou diváci uviděli mladou slečnu v kulichu s deodorantem Fa v ruce. Díky rekvizitám si tedy tento soubor rozhodně získal zájem publika. Avšak Marek Skotnica, držitel čestného uznání, se svou básní Jak jsem se poprvé zamiloval dokázal, že není třeba dramatizace ani rekvizit, aby se diváci váleli smíchy.

„bylo překrásný léto

chtělo to někam vypadnout, tak

jsem sedl do tramvaje a

tam se to stalo

ležela na zemi

sluchátka na uších

smála se

přišlo mi to tak super, že

jsem si za ní lehl, abych

zjistil, jaké to vlastně je

ležet v tramvaji

no paráda

jak jsem mohl doteď stát nebo sedět…“

(Marek Skotnica: Jak jsem se poprvé zamiloval)

Celé pásmo se pyšnilo velkou dynamičností, a to hlavně díky střídání kontrastních básní. Jen je škoda, že někdy mezi zmíněnými legráckami skoro zanikla poezie lyričtějšího rázu. Na to přišla řeč i v průběhu sobotního literárního semináře, kde se setkali mladí básníci s porotou soutěže. Tam se mohli mimo jiné otevřeně vyjádřit, jak celý večer vnímali.

Jiří Orten, zdroj: okh.cz.

Asi by si nikdo z nich nedovolil říct, že bylo představení místy až kýčovité, ale ozývala se občasně kritika na rozdělování veršů mezi více přednášejících v rámci jedné básně, což mělo za následek jakousi rozkouskovanost proti záměru básníka. Jak ovšem zdůraznila porotkyně Lenka Chytilová, je vůbec obdivuhodné, že se našel někdo, kdo byl ochoten přes léto sestavit takovéto básnické pásmo. Navíc jak poznamenal jeden z mladých básníků: „Jakmile text vypustíme jako básníci, už s tím pak nemůžeme nic dělat.“

„Umíte řemeslo výborně, ale 150 let zpátky“

Na začátku literárního semináře si vzala slovo Lenka Chytilová, aby ospravedlnila hodnocení poroty. Zmínila menší účast básníků na tomto ročníku, než tomu bylo v minulých letech, a navíc zdůraznila povzdech nad tím, že básním chyběla originalita. Naproti tomu ale ocenila intelektuálnost soutěžní poezie. Také vyjádřila radost nad tím, že jim básníci nabídli „minimum sladkobolných, uvzdychaných a vlastně libovolně zaměnitelných veršovaných deníčků“, jak zmiňuje v úvodu básnické sbírky Názvuky, tedy publikované poezie oceněných mladých básníků.

„… měla jsem hlad

a tys mě nakrmil vesmírem –

svým mlékem

čistým a lehkým

byla to láska

když jsem se dívala na tvé vousy

prozářené předními světly zcela anonymního auta

zcela andělského světa…“

(Dana Faltusová: Biblické písně)

„Zdařilejší texty obsahovaly osobní názor autora, konkretizaci jevu a vědomé hledání vlastního výrazu,“ pokračovala Chytilová. Bohužel se ale porota mnohdy setkala s poezií, která sice nepostrádala nic z požadovaných hledisek, ale byla pro moderní dobu nepřijatelná kvůli striktnímu, a jak vyplynulo spíše zbytečnému, dodržování vázaného verše nebo archaickým výrazům. Chytilová tato starší vyjádření bere jako „křečovitou snahu o ozvláštnění bez ohledu na nezbytnou vnitřní soudržnost textu“.

Jak naopak neopomněla zmínit porotkyně a pedagožka Dana Vepřková, porotci docházeli při samostatném hodnocení soutěžících básní k velice podobným výsledkům. Je to až neskutečné, když si uvědomíme, že každý z porotců píše poněkud odlišnou poezii a že se jednalo o lidi velkého věkového rozptýlení.

Výsledky Ortenovy Kutné Hory 2011:

2. místo: Dana Faltusová (*1994), Kateřina Flašarová (*1989)

3. místo: Ondřej Sychra (*1993)

Čestná uznání: Dagmar Pokorná (*1991), Marek Skotnica (*1990)