Ortenova Kutná Hora 2011: Přes den básní, v noci diskutují nad matematikou

!Reportáž!Kulturní festival Ortenova Kutná Hora nabídl minulý víkend skutečné kulturní vyžití. Směsice poezie začínajících a vyzrálých autorů, hudby a pravého bohémského vzrušení přinesla melancholii, umělecké povznesení, ale také veselí a nevázanost.

Jiří Orten se vlastním jménem jmenuje Jiří Ohrenstein, Zdroj: okh.cz

Probudím se. Otevřu oči a přede mnou se odkryje velká hala se stupínky, koberec, spacák nade mnou, spacák pode mnou, kolem pár dalších spáčů, klavír. Kde to jsem? Pohled mi padne na útlou červenou knížečku. Názvuky! Už je mi to jasné. Kutná Hora, Ortenův festival, tělocvična gymnázia Jiřího Ortena, kde jsem právě strávila noc. A ty spící larvy kolem jsou básníci! Začínám si vybavovat události předešlého dne.

Zahájení festivalu patřilo Ortenovu obdivovateli Danielovi

Festival Ortenova Kutná Hora zahájilo v pátek v kutnohorské ZUŠ literární pásmo s názvem Osamělý hlas. Jednalo se o v pořadí již šestou část z cyklu Jiří Orten a jeho současníci, která byla tentokrát věnovaná básníku Jiřímu Danielovi (vl. jm. František Schulmann). Jeho verše, deníkové záznamy a dopisy představili neteř a prasynovec Jiřího Ortena, Hana Ornestová a David Semler, za pomoci herce Jiřího Suchého z Tábora.

Básnické pásmo Osamělý hlas. Trojice recitujících: (zleva) Jiří Suchý z Tábora, Hana Ornestová, David Semler, Foto: Kateřina Ostřanská, Topzine.cz

Dramaturgie pásma byla velice chytře propracovaná, a to zvláště proto, že fungovala na bázi naznačení, ale vysvětlení až později. Střídaly se prvky biografické, jako předčítání Danielova životopisu nebo jeho deníku, s ukázkami z autorovy poezie, převážně na tematiku nešťastné lásky a zhrzených citů. A to vše za hudebního doprovodu Jana Valtera (klavír) a Nadi Mertové (flétna), kteří svými, místy klasickými, místy jazzovými harmoniemi melancholicky doplnili celkovou atmosféru.

Za stále vzrůstající tmy venku jsme se nořili do větších a větších hlubin Danielova nitra. Divákova pozornost tak byla udržována až k úplně poslední položce životopisu tohoto mladého básníka židovského původu. Osvětim.

Jací jsou mladí básníci doopravdy?

Mezitím, co se někteří stále vznášeli na vlnách poezie při krátkém autorském čtení Lucie Hyblerové, vítězky Ortenovy soutěže z roku 2007, ostatní již utekli na Noční kutnohorskou procházku s Procházkou. Proto zůstavším nezbývalo nic jiného, než se odebrat na adresu Česká 1, kde byl pro všechny příznivce poezie i dobrého pití připraven klubový večer.

Čtěte také: Ortenova Kutná Hora 2011: Soutěžní básně postrádaly originalitu

Na ty šťastnější, co klub nakonec ve spleti kutnohorských uliček našli, čekala hudební kapela Los Hongos. Některé básnířky se poddaly rytmům převážně latinské hudby a oslňovaly přísedící mladé muže, jiní zase sbírali básnickou invenci v alkoholu. Že ale byl klub přímo semeništěm umělecké inspirace, dokazovali mnozí svým nepřetržitým chrlením veršů z právě probuzených myšlenek.

Kdo u sebe zrovna neměl psací výbavu, oddával se rozličným debatám, při nichž se ukázalo, že být básníkem neznamená jen hltat poezii. Probírala se všechna možná témata od literatury, hudby, upírů, až po hluboké filozofické myšlenky. Pokud se vám ještě nechtělo spát, nevyhnuli jste se dokonce ani diskuzi o matematicko-fyzikálních jevech.

Sobota: „Proč dole obejmeš ten kandelábr a mě už nahoře ne?“

Sobotní ráno představovalo pro mnohé krušné vstávání po pár hodinách spánku na podlaze tělocvičny. Pár mladých spisovatelů však mělo dokonce tolik síly, že ostatním zpříjemnili vstávání Beethovenem, Chopinem nebo Smetanou v klavírním podání. Vždyť kdo by odolal osamělému Petrofu?

Útočiště mladých básníku - tělocvična gymnázia Jiřího Ortena, Foto: Kateřina Ostřanská, Topzine.cz

Už v deset hodin ale básníky čekal literární seminář s porotci soutěže, kteří jim tam podávali individuální konzultace soutěžní poezie. Odpoledne se role obrátily a naopak porotci se stali předmětem hodnocení, a to při autorském čtení své osobité poezie, netradičně doprovázené fagotem hudebníka a skladatele Jana Valtera.

Jako první se při autorském čtení představil Jan Těsnohlídek, který nabídl ochutnávku ze své sbírky Rakovina, která vyjde příští týden. Diváky velmi zaujal svým projevem, zvlášť při napodobování pražského přízvuku. Hrdost nad získáním čestných uznání dokonce ve třech ročnících Ortenovy soutěže vyjádřila další z porotců Lucie Krupičková, která rozesmála publikum polo-deníkovým zápiskem o liverpoolském dědečkovi.

Unikátním bodem programu bylo autorské čtení Lenky Chytilové. Jak totiž tato básnířka a redaktorka prozradila, produkci vlastní tvorby se vyhýbá, seč může. Mladé autory uchvátila mj. dvojverším „proč dole obejmeš ten kandelábr a mě už nahoře ne?“. Diváky však čekalo ještě jedno překvapení. Nepřítomný předseda poroty Rudolf Matys totiž požádal svého přítele kutnohoráka Alfreda Strejčka, aby ho v autorském čtení zastoupil. S Händelovou labutí s mou uťatou hlavou tak byla prezentace poezie porotců kompletní.

Nový básnický směr, přichází kompresionismus!

Vyvrcholením celého pořadu byl Strejčkův nápad, že divákům představí i Matysův manifest kompresionismu. Podstatou tohoto nového literárního směru, vytvořeného právě předsedou poroty, je složení mozaiky veršů různých, v tomto případě českých autorů. První úsměvy se v publiku objevily již při „chtěl bych tě potkati v lukách“.

Zatímco festivalový program pokračoval, já jsem se už chystala domů. Matysův Kompresionismus byl krásnou tečkou a jak on, tak i já si nyní vypůjčím verše Vítězslava Nezvala: „Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali/ bylo to překrásné a bylo toho dost“.