3 fotky 
21. srpna 1968. Jakmile se polské vojenské jednotky doslechnou o tom, že Rusové jsou na cestě do Čech, rozhodnou se vyjet svým sousedům na pomoc. Během cesty se jeden z tanků ztratí a zabloudí do útulné hospody v malebné vísce, kde se jeho osazenstva ujmou dobrosrdeční, věčně opilí Češi.
Povím vám příběh o tom, jak jsem jednou šla do kina na Operaci Dunaj…
Ve chvíli, kdy jsem se informovala o hereckém obsazení tohoto česko-polského snímku, napadlo mě: „Dušek? Holubová? Polívka? Menzel? Ty bláho, to se zase jednou od srdce zasměju! Režíruje to sice jakýsi neznámý Polák, ale přece by TIHLE aktéři neúčinkovali v nějakém béčkovém cajdáku!“
Eva Holubová je stále Dáma s velkým D, Zdroj: Bontonfilm, a.s.
Během sledování jsem se dlouho těšila, až se konečně děj rozeběhne a přijdou „pelíškovské“ vtipy. Při pohledu na hodinky jsem ale zjistila, že film běží už hodinu a půl a já stále nejsem schopna zachytit, co se tvůrci snaží divákům sdělit. „Ještě tomu dám čas, třeba ke konci nastane nějaké vysvětlení,“ utěšovala jsem se neustále. Když tu najednou! Závěrečné titulky.
Tak tedy nevím. Herce už jsem jmenovala a všichni předvedli nadprůměrný výkon – vždyť je znáte. Postavy, jež představovali, však byly často paradoxní. Například pubertální Petra (Martha Issová), která od začátku zarytě nenávidí Poláky a vše, co s nimi má něco společného, během vyprávění se ale do jednoho z jejich vojáčků zamiluje, a nakonec se dokonce se všemi spřátelí a nosí jim ke stolu pivo. Jak, kdy a kde se tento zvrat v dívčině myšlení uskuteční, zůstává bohužel bez vysvětlení.
„Chtěl jsem natočit to, čemu se v Polsku říká komediodram, česky tragikomedie. Zajímá mě historie z pohledu člověka, ne ideologie. Je to film o porozumění,“ říká pětačtyřicetiletý polský režisér Jacek Glomb, jenž při své práci úzce spolupracoval s naším domácím mistrem Jiřím Menzelem. Jeho debutový snímek se mu nevydařil. Typicky českého humoru je v Operaci Dunaj po málu, nemohu tedy přičíst body ani za zábavu, ačkoli bych tomu byla nesmírně ráda.
Co to připomíná? (Dva roky jezdím bez nehod…), Zdroj: Bontonfilm, a.s.
Ach jo, ach jo. Kéž by tak alespoň námět byl podle skutečné události, nemohla bych proti němu nic mít. Scénáristé Jacek Konradcki a Robert Urbanski (miluji ruská příjmení) údajně vycházeli z toho, že v jakési zapadlé polské vesničce se vypravuje, že v době invaze se PRÝ ztratil jeden polský tank; a teď pozor! Dodnes se nenašel! Záhada…
Ve chvíli, kdy se skupinka mladých Čechů a Poláků rozhodnou, že se prostě projedou do Vídně tankem… (Nepochybně by si nikdo nevšiml toho malinkatého vozíčku na okraji silnice. O bezedné nádrži na naftu nemluvě.) Upřímně, měla jsem chuť vyrvat si mozek z hlavy a vyškrábat z něj všechny vzpomínky na celých uplynulých 104 minut.
Při přípravě na natáčení prý režisér zhlédnul několik českých filmů, a podle toho vybíral herce. Vybral české jedničky a obávám se, že díky nim budou diváci na film chodit. Těmto bych, dovolíte-li, vzkázala pár slov: „Nedělejte to, jestliže máte rádi svůj život!“
