Po nedávno odehraném šampionátu na Slovensku je mezi českou veřejností víc než kdy jindy skloňováno jméno brankáře Ondřeje Pavelce. Muže, jenž byl jedním z hlavním tahounů národního týmu za bronzovými medailemi. O tom, že jeho výkony na mistrovství světa nebyly jen výstřelem ze tmy, se dočtete v několika následujících odstavcích.
Ondřej Pavelec v letošním ročníku udivoval celou NHL. Takřka neznámý muž v masce ničil nejlepší střelce a táhl průměrný tým do play off. Atlanta však skončila před branami vyřazovacích bojů. Týmový neúspěch z klubového působení si nakonec vynahradil bronzovou medailí v barvách národního týmu. Jméno Pavelec k sobě úspěchy doslova přitahuje. A to už od mládí.
Kladenská juniorka
Pavelec chytal v Čechách za Kladno, a potvrzuje tak pověsti o vyhlášené kladenské líhni talentů. Tam také započala dlouholetá přátelství s dalšími talenty Jakubem Voráčkem a Michaelem Frolíkem. S oběma se nyní střetává při zápasech zámořské NHL a v národním týmu dospělých. Jejich klukovský sen se stal skutečností.
Ondřej svou cestu odstartoval skvělými výkony v kladenském dresu, a tak ho nemohla minout pozvánka do reprezentační „17“. S tou získal na MS juniorů v roce 2004 stříbrné medaile a výrazně se připomněl zámořským skautům.V roce 2005 byl draftován týmem Cape Breton Screaming Eagles (QMJHL). V témž roce byl také druhou volbou draftu klubu Atlanta Trashers (NHL). Cíl vyjet na led slavné NHL se zdál být zase o kousek blíž. V této sezoně ještě stihl obsadit s reprezentační „18“ čtvrté místo na MS juniorů. Odehrál poslední sezonu za Kladno a Pavelcova zámořská mise mohla začít.
Hvězdou v týmu Cape Breton
V týmu hrajícím QMJHL (Quebec Major Junior Hockey League) Pavelec strávil dvě sezony 2005/2006 a 2006/2007. Ti, kteří předpovídali, že na zámořský styl hokeje nemá, se šeredně spletli. Ondřej byl dvakrát členem prvního All-Star Teamu ligy. Dva roky po sobě mu byla udělena Jacques Plante Trophy, kterou získává gólman s nejmenším průměrem obdržených gólů v sezoně. Do sbírky si v první sezoně přidal ještě Raymond Legacé Trophy pro nejlépe bránícího nováčka a RDS Trophy za nováčka roku. Po skvělých výkonech se o kladenského rodáka přihlásila Atlanta.
Do branky Atlanty pomalu, ale jistě
V roce 2007 podepsal kontrakt s klubem Atlanta Trashers. Svůj první zápas odchytal 20. října 2007 proti klubu Tampa Bay. V úvodní sezoně však strávil většinu času ve farmářském, tedy záložním celku Atlanty Chicago Wolves. Výrazně pomohl klubu Chicago Wolves vyhrát Calder Cup. Jako třetí gólman v historii soutěže vychytal v play off maximální možný počet vítězství , tedy šestnáct.
Úvodní dvě sezony byl jeho týmem především záložní celek Chicago Wolves a šanci se prosadit do hlavního týmu dostával jen málokdy. V sezoně 2008/2009 se po zranění prvního brankáře Kari Lehtonena v brance Atlanty pravidelně střídal s Johanem Hedbergem. Poprvé začal dostávat více prostoru v sezoně 2009/2010. První nulu vychytal 13. listopadu 2009 proti týmu Los Angeles Kings. Druhou si připsal o pár dnů později, když 24. listopadu z ledu vymazal všechny soupeřovy střelce, a Atlanta si tak dlouhodobě připsala skalp jednoho z nejlepších týmů NHL Detroitu Red Wings.
Naplno se do branky Atlanty dostal až v sezoně 2010/2011. Před sezonou byl jmenován jedničkou klubu a nezastavilo ho ani zkolabování v prvním zápase. O post jedničky se důrazně přihlásil po návratu z listiny zraněných. V jednu chvíli si přivlastnil druhé místo ve statistikách mezi brankáři celé NHL. Podařilo se mu vyhrát 6 utkání v řadě a celkem 8 z 10 zápasů. Nakonec však Atlantu do play off nedotáhl, a tak vyrazil za úspěchy v reprezentačním dresu.
Vokoun nejel, Pavelec zářil
Pavelec přijal pozvánku do národního týmu a měl podobně jako loni krýt záda Tomáši Vokounovi. Jenže Vokoun se nakonec ze šampionátu omluvil, a tak musel své umění ukázat Pavelec. Zvládl to bravurně. Po celý šampionát podával stabilní výkony a zejména v zápase proti Finsku předvedl bezchybný výkon. Finové nás přehrávali, ale všechny jejich střely končily na českém brankáři. V několika momentech už hráči zvedali radostně ruce nad hlavu, ale Pavelec působil jako chobotnice, která přitahuje puky. Ze Slovenska si naše reprezentace v čele s Pavelcem přivezla zasloužené bronzové medaile.
Mrštný obr
Ondřej Pavelec je vysoký brankář a po oblečení výstroje je schopen zaplnit téměř celou branku. Takových brankářů je ale spousta. Většina velkých brankářů jsou však sice velcí, ale neobratní chlapi. První střely chytají s přehledem, ale následné dorážky už pokrýt nedokáží. A právě v tom je Pavelcovo kouzlo. Kromě výšky a rychlé lapačky ho navíc zdobí pro vysoké brankáře neobvyklá mrštnost. Když už se zdá, že bezmocně leží mimo branku, často ještě stihne nastavit beton či máchnout lapačkou a zabránit gólu. Střelce tak přivádí doslova k šílenství.
Třiadvacetiletý brankář je velkým příslibem do budoucna. Vzhledem ke svému věku by se mohl nadále zlepšovat a jednou by se mohl stát hvězdou NHL. V Atlantě respektive ve Winnipegu, kam se klub nedávno přestěhoval, k tomu má ideální podmínky. Měl by být jasnou jedničkou, a jelikož Atlanta nepatří mezi kluby s nejlepší obranou, může Pavelec s každým dalším zákrokem sbírat cenné zkušenosti. Stabilním gólmanem bude v budoucnu pro národní tým.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že s obránci si do budoucna trenér národního týmu nemusí lámat hlavu. V brance totiž bude stát brankář, který je schopen pochytat všechny střely a dorážky. Brankář, který, dokud nesvítí červené světlo, dělá všechno pro to, aby puk nepřešel brankovou čáru. A dělá to sakra dobře! Tím brankářem je talentovaný chlapík Ondřej Pavelec.