4 fotky 
Do světa plného lásky, imaginace a strachu nás vtahuje inscenace Divadla na cucky s názvem Bezhlaví/Kopftot. Pod režisérským dohledem Jana Žůrka se v poklidné linii rozvíjí snový svět mladé ženy, kde často nepoznáme rozdíl mezi fantazií a realitou.
Hlavní hrdinka toužící po záchraně. Chce být skutečně zachráněna? Zdroj: Divadlo na cucky
Představení se řídí scénářem mladé rakouské dramatičky Gerhild Steinbuch. Pro diváky je to první možnost, kdy se mohou seznámit s touto autorkou v Čechách. Hlavním námětem je problematika incestu, která je aktuální hlavně v Rakousku, odkud autorka pochází. Tam je to píchnutí do vosího hnízda.
Mladou dívku Ofélii v jejím vězení navštěvuje pouze otec, zbytek rodiny je už po smrti. Živí v ní představu, že je bezvýznamná a špinavá. Proto se v průběhu hry neustále objevuje motiv katarze jak duševní, tak formou neustálého drhnutí podlahy a věcí kolem sebe. Dívčin tyran využívá její naivity a zamilovanosti, až ji vmanipuluje do tělesného vztahu, který je ve hře pouze naznačen polibky a doteky.
Když je Ofélie sama, vytváří si své vlastní duchy, kteří mají podobu mrtvého bratra a matky. Ti do jeskyně plné depresí vnášejí světlo. Dívka se jim svěřuje s láskou k otci. Mluví, ale nežádá odpověď.
Je možné milovat svého tyrana?
Příběh, kde není potřeba jmen, se odehrává na minimalisticky pojaté scéně, která v divákovi vyvolává pocit klaustrofobie. Jediným použitým kusem nábytku je velká skříň položená na zem, evokující bránu do jiného světa. Skrývá tajemství poměru otce s dcerou, zpoza ní přichází mrtvý bratr a jsou z ní vyndávány předměty pocházející z venkovního světa. Jediným spojením s životem venku je okno na pozadí.
Minimalisticky pojatá scéna, na které se inscenace odehrává
V uzavřené místnosti si mladá dívka v podání Simony Vičarové vytváří vlastní představy, které buď jsou, nebo nejsou založeny na skutečnosti. Hlavní hrdinka se neustále potácí na hranici mezi malou holčičkou a dospělou ženou. Snaží se být roztomilá, aby pro otce byla stále jeho malou princeznou, ale zároveň se ho snaží zaujmout jako žena, která ho miluje.
Utéct nebo zůstat s tím, koho milujete?
Na podobných protikladech a střetech je založena v podstatě celá hra. Kontrastem oproti chladnému otci jsou postavy bratra a matky. Nadevše ji milují a snaží se ji přemluvit k opuštění jejího vězení. V těchto chvílích dochází ke kolizi Oféliiných tužeb. Láska k otci versus láska k mrtvým. Strach z neznámého oproti touze spatřit vycházející slunce. Nedokáže se rozhodnout. Na cucky svou inscenaci prezentuje jako hru o pokusu uniknout, mně však přijde spíše jako hra o tom, jak zůstat. Nakonec všichni dívku opouští a ona zůstává sama.
Rozvláčné psychologické drama se skvělými hereckými výkony
Linie děje je poklidná a dost rozvolněná, často dochází z naprostému mazání rozdílů mezi imaginací a skutečností. Divák se v tom může lehce ztratit. Tuto zmatenost a ztrátu kontinuity kompenzují skvělé výkony herců, které mě naprosto pohltily. Herci dokázali naprosto skvěle vystihnout povahy rozpolcených a duševně nestálých postav.
Rozhovor sestry s mrtvým bratrem
Představení je určeno divákovi, který se rád nechává zatáhnout do hluboké a složité psychologie lidí, kteří se dostanou do nepředvídatelných situací. Donutí vás vcítit se do depresivní atmosféry malé místnosti a pocitů jedné dívky, která je v podstatě neustále sama.
Pokud toužíte po hlubokém intelektuálním zážitku, pak jsou Bezhlaví ideální volbou pro vás. Další repríza je plánována na květen.
Divadlo na cucky
Kopftot/Bezhlaví
Autor: Gerhild Steinbuch
Režie: Jan Žůrek
Hrají: Simona Vičarová, Tereza Richtrová, Ivan Dejmal, Ondřej Kokorský
Hodnocení:4****
