Olga Sommerová: Svojí dceři jsem kázala feminismus od plotny

Ve čtvrtek 8. prosince přivítalo olomoucké Divadlo hudby jednu z nejznámějších českých dokumentaristek Olgu Sommerovou. V talkshow Davida Hrbka se mluvilo o politice, feminismu i vztahu k dceři Olze.

FOTO: Dokumentaristka Olga Sommerová ve Scénických rozhovorech

Moderátor David Hrbek se potkal s Olgou Sommerovou už v roce 2006 Zdroj: Švandovo divadlo

Je za deset minut půl osmé a publikum dnešní talkshow se pomalu schází. Muži jsou tu v menšině, i když značná část tvorby Olgy Sommerové má co říci i (a možná hlavně) mužům. Stačí se zamyslet nebo zvolit jinou optiku.

Večer otevírá hudební uskupení Loco Poco, které provází celým večerem. Po úvodní skladbě přichází David Hrbek a uvítáním Olgy Sommerové zahajuje svůj pravidelný pořad DH v DH. „Nemám žádný kapsy, nejsem žádná kapsářka,“ reaguje Olga typicky zastřeným hlasem na fakt, že si nemá kam schovat port.

Na začátku také nechává rozsvítit hlediště, když si předtím stěžuje, že přes světla na nikoho nevidí. Taková maličkost dokáže zrušit anonymitu i hranice. „Dokáže z lidí vytáhnout upřímné odpovědi,“ charakterizuje ji příznačně David Hrbek.

Vzlety a pády

Úvodní dotaz, co je momentálně jejím tématem, režisérku příliš nepotěší. Pověrečně nerada mluví o tom, co právě dělá, aby to nezakřikla. Nakonec se rozpovídá o vznikajícím filmu Vzlety a pády o Věře Čáslavské: „Najednou měla vyražené zbraně z ruky. Taky chtěla, abych jí natočila vlastní requiem,“ popisuje.

Dalším dokumentárním dítětem Olgy Sommerové je v letošním roce 13. komnata světoznámé operní pěvkyně Soni Červené.

Přečtete si také rozhovor se zpěvačkou Natálií Kocábovou

Co by se objevilo ve třinácté komnatě Olgy Sommerové se ale nedozvíme. S hlubokým nádechem, který během večera přichází vždy, když je něco těžké vyslovit nebo si vzpomenout, přiznává, že by nebyla schopná se svěřit, protože z druhé strany vidí, co to je.

[youtube_660]iTikLD7hljE[/youtube_660]

David Hrbek se ale nebojí ptát na věci, kterým se Olga snaží vyhnout a večer pokračuje přece jen osobnějšími tématy.

Mluví se o dceři Olze, která jde v jejích dokumentárních šlépějích, a se kterou má, stejně jako před lety se svou matkou, vzácné ženské přátelství. „Svojí dceři jsem kázala feminismus od plotny,“ směje se dokumentaristka.

Mám práci jako osobní život

Večer pak při vzpomínce na matku nepatrně těžkne pod tématem smrti, které ale zároveň dává nahlédnout na sílu témat zachycovaných v jejích dokumentech (Cesta domů, Přežili jsme svoje děti). Některá přitom prožívá ve svém životě. O svoji matku se starala do její smrti: „A já najednou viděla, jak je šťastná, že odchází,“ vzpomíná.

Výběr z filmografie Olgy Sommerové

Olga Havlová (Cyklus GEN, 1993)

Feminismus po česku (Cyklus OKO, 1994)

Jak se žije otcům po rozvodu (Cyklus Jak se žije…, 1997)

O čem sní ženy/O čem sní muži (1999)

Ztracená duše národa (2001)

Deprese/(Ne)viditelná temnota (Cyklus Diagnóza, 2003)

Táta jako máma (2006)

Následuje jedna z posledních těžkých překážek, když se David Hrbek ptá na příběh režiséra a uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí Petra Lébla, který spáchal sebevraždu během natáčení jednoho z dokumentů.

„Člověk si vyčítá, že něco neudělal, ale to si zároveň vyčítat nesmíte,“ vysvětluje tíživou situaci Olga. Přesto svou práci vlastně dokončila a natočila o něm posmrtně dokument z cyklu Nevyjasněná úmrtí: Andělé tě hlídají.

[youtube_660]6WRoLdPxlxI[/youtube_660]

V její dokumentární tvorbě se také objevují filmy o silných ženách, například dokument o holocaustu Sedm světel. Rozhovor přerušuje hlas z reproduktorů.

Na jevišti probíhá online telefonický rozhovor s Erikou Bezdíčkovou, jednou ze sedmi židovských žen tohoto filmu. „Ty jsi jediná osoba, kromě mých dětí, kvůli které jsem dokázala jet znovu do Osvětimi. Máš empatii vůči lidem,“ svěřuje se Bezdíčková.

Navzdory tíživým tématům nezabředává večer do patosu či sentimentu, ale odkazuje k sugestivnosti témat, která se objevují v životech každého z nás.

Téměř přesně za hodinu si Olga omylem vypojí port a večer se příznačně naklání na odlehčenější stranu. Dokonce se nebojí před plným sálem přiznat, že si potřebuje odskočit: „Jsem fakt ráda, že jste tady,“ říká s úlevným úsměvem směrem ke kapele, která vyplňuje pauzu.

Společnost je nemocná patriarchátem, ale myslím si, že se to mění

Po hudební pauze se dostává k ostré kritice při narážce na českou politiku. „O nich bych nikdy nenatočila film, protože točím o těch, kterých si vážím,“ poznamenává ironicky.

V této souvislosti upozorňuje na novou satirickou knihu Michala Viewegha Mafie v Praze. „To když čtete, z toho kape hnus,“ dodává bez úsměvu.

Olga Sommerová byla už dříve hostem Scénických rozhovorů

Pak přichází mnohými očekávané téma feminismus, kterým je Olga Sommerová proslulá. Kritizuje z tohoto pohledu mediální obsahy: „Dneska už se ani vrtačka neprodá bez nahý ženský,“ opírá se do reklamy. Stejně jako se nebojí říct svůj názor na soutěže krásy, ve kterých se podle jejích slov ženy předvádějí jako kobyly, a to je ponižující.

Následuje závěrečná část večera, kde je prostor pro dotazy diváků, které se nejvíce točí právě okolo těžkých životních situací a vztahu k mužům. „Muže jsem vždycky adorovala a byla jsem zklamaná. Muži jsou výborní kamarádi, ale problém je být s nimi doma,“ vysvětluje svůj postoj.

Především mluví o tom, že ačkoli nechce generalizovat, není podle ní většina mužů schopná se postarat o rodinu a být oporou. Na druhé straně přiznává, že právě proto obdivuje muže, kteří zachraňují – lékaře, záchranáře. David Hrbek provokativně namítá, že žena se umí zachránit sama. „Ale kde to pak jsme?!“ ptá se pohotově Olga.

Úklid, nebo vaření?

Kdo přišel na DH v DH s Olgou Sommerovou s předsudky, že půjde o bouřlivou feministickou debatu, byl možná zklamán, nebo mile překvapen. Víc než co jiného byla vidět životní moudrost, bilance a vlastní střízlivý názor předávaný lidem témbrem poeticky chraplavého hlasu. Na závěrečnou otázku od divačky, jestli je spíše na vaření, nebo úklid, sebeironicky odpovídá: „To druhé. Já jsem ta uklízecí.“