4 fotky 
4 světové premiéry, 24 různých představení, 7 koncertů, 7 scén, filmové projekce, noční zábava v šapitó, Olomouc a všudypřítomná růžová barva. Divadelní Flora oslavila své 15. narozeniny ve velkém stylu. Jak se za 15.let změnil komorní divadelní festival?
15. Divadelní Flora v plném proudu Zdroj:Divadelní Flora
Plakáty s křičícími slečnami, které byly v Olomouci na každém rohu, zmizely. 15. Divadelní Flora Olomouc skončila. Co vlastně divákům nabídla? Absence leitmotivu letošnímu narozeninovému ročníku nijak neuškodila. Spíše naopak. Bez jakýchkoli omezení tak festival mohl na růžovém podnosu přinést to nejlepší z české divadelní a taneční scény spolu s pár zahraničními třešničkami na dortu. Dramaturgii se podařilo sestavit skvělý program plný divadla a tance doplněný o zajímavé koncerty a filmové projekce.
Růžová atmosféra, červené lampičky a řvoucí dívky
Hned první den Flora odstartovala pěkně zostra – dvěma premiérami. Lehce zpátečnická Markéta Lazarová s kostýmy vytvořenými známým českým výtvarníkem Michaelem Rittsteinem zahájila festival na své domácí scéně v Moravském divadle. Šapitó za příjemné kabaretní hudby otevřela Groteska 2D, která vznikla ve spolupráci režiséra Jiřího Jelínka a Divadla na cucky. V odpoledních hodinách se Horním náměstím rozezněly vlny éteru Rádia Ivo a v komorní atmosféře Divadla K3 zapůsobilo Nobody – taneční monolog Karly Shacklock o individuální tragičnosti života.
Na začátku byla nasazena vysoká laťka, kterou si festival nejenom udržel, ale také ji postupně zvyšoval. Scéna Moravského divadla hostila opravdové skvosty. Korespondence V+W v režii Jana Mikuláška a podání brněnské Reduty vyloudila na tvářích diváků slzy a podle mě byla nejlepším činoherním představením na festivalu. Mikulášek se na Floře prezentoval ještě jednou se svým Macbethem, kterého dal dohromady s Divadlem v Dlouhé.
The YouTube ID of k9MWZsE-rLA&feature=player_embedded is invalid.
Publiku bylo vyspíláno. Herci si celkem obstojně poradili s prostředím Moravského divadla, které je mnohem větší než jejich domovské Divadlo Komedie. Úterý a středa patřily ruským klasikům. Bulgakovské Markétky v podání brněnské Husy na provázku létaly. Očekávaný Čechovův Racek , ve kterém si jeho režisér Daniel Špinar kvůli nemoci jednoho z hercům musel osobně zahrát, se setkal se spokojeností z řad diváků.
To nejlepší z české divadelní scény
To však neplatilo o nejdříve vyprodaném představení festivalu – Dealer’s choice Dejvického divadla. Inscenace láká hlavně na známé herecké tváře v čele s Ivanem Trojanem, které jsou součástí souboru Divadla roku 2010 (Cena Alfréda Radoka). Diváci však ze dveří Moravského divadla odcházeli vesměs zklamaní. Čím to bylo? Hra pravděpodobně nemůže tak dobře zapůsobit ve velkém divadle s kapacitou 424 míst. Je k tomu potřeba komornějšího prostředí, kde divák vidí každý detail, který se na jevišti odehrává.
Beyond - jedna ze dvou světových premiér na festivalu
Šapitó patřilo hlavně zábavě. Členové Vosto5 si zahráli na vojáčky a o den později podnikli cestu od hada přes Dakar zpátky k hadovi. Hradecké DNO zase seznámilo diváky s nejstaršími příběhy na světě a ukázalo, že se na jevišti může dít opravdu cokoLIVE. Nechyběl ani tvrdý improvizační souboj, kde si to rozdaly domácí O.LI.V.Y. s pražským týmem PRA.L.I.NY.
Divadlo, tanec, hudba i filmové projekce
Výjimka potvrzuje pravidlo. Jediným zklamáním festivalu pro mě byl Kabaret Hašek. Smršť vtipů a písní hrnoucí se na diváka takovou rychlostí, že nestíhá ani vnímat, o čem představení vlastně je. Prvních 15 minut se upřímně smějete, ale s ubývajícím časen se váš smích mění ve strnulý škleb nad absurdností celého kabaretu. Jestli měla hra nějaký smysl, já jsem ho opravdu nenašla. Zmatené dojmy z inscenace alespoň trochu kompenzovala velmi příjemná živá hudba, která ho dokreslovala.
Divadlo K3 patřilo hlavně tanci. Tento monopol narušilo pouze představeni NoD Quijote, nejnovější projekt režiséra Jana Nebeského v čele s hercem Davidem Prachařem. Jazz Tibet Club rozproudil Sváteční pop, zajímavá konstelace českých výtvarníků a hudebníků Petra Nikla, Milana Caise, Jiřího Hradila a Ondřeje Smeykala.
Růžové světlo, červené lampičky a řvoucí dívky tvořili vizuální podobu festivalu
Taneční složka přinesla návštěvníkům festivalu 2 světové premiéry. Charlotta Öfverholm spojila své síly českým tanečním duem VerTeDance a jejich Found and lost sklidilo v Divadle K3 nadšené ovace. Během představení létaly vzduchem sladkosti a šlehačka, po premiéře čekal na hosty raut. Dvakrát se představila česká tanečnice Lucie Petrušová. Jednou jako choreografka tanečního monologu Nobody a podruhé sama zatančila v poněkud rozpačitém premiérovém představení Beyond.
Beyond a Found and lost – Divadelní Flora nabídla dvě světové premiéry
A v rytmu tance se nesl i závěrečný den festivalu. Jak vypadá perfektní den jednoho lázeňského zaměstnance objasnili DOT 504 a slavnostního zakončení na scéně Moravského divadla se ujala taneční skupina 420People. A bylo to zakončení více než důstojné. Jejich Affordance bylo vrcholem taneční složky festivalu a spolu s Korespondencí V+W byla nejlepším představením, které mohli diváci Divadelní Flory vidět.
Červené lampičky zhasly. Růžový opar nad městem zmizel a v Olomouci je najednou podezřele ticho. 15. Divadelní Flora je za námi a my se můžeme už jenom těšit na další ročník festivalu, pro který bude jistě velkou výzvou dodržet vysoký standart, který byl letos nasazen.
