3 fotky 
V neděli 18. prosince zemřel první český prezident Václav Havel. Odešla důležitá postava politické, ale i divadelní scény posledních padesáti let. K rozvoji českého divadla přispěl především do žánru absurdního dramatu.
Havel byl symbolem, který v dnešní době potřebujeme Foto: VOJTa Herout, TOPZINE.cz
Václav Havel byl pro většinu lidí známý především jako bývalý prezident ČR a jedna z osobností, která se vytrvalou a nesobeckou snahou zasloužila o pád totalitního režimu v roce 1989. Havel se stal osobou, která nabyla velkého významu nejen u nás, ale i ve světě.
Byť byl v posledních dvaceti letech známý především kvůli své politické dráze, jeho profesní kořeny zdaleka nemají tak světský charakter. Václav Havel byl poetou, publicistou, spisovatelem a předním dramatikem.
Havel se představuje
V roce 1960 napsal svou první hru, která se jmenovala Rodinný večer. Do povědomí se ale Havel dostal hrou Zahradní slavnost, kterou dopsal roku 1963. O ní se mnohdy mluví jako o prvním českém absurdním dramatu.
Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských: „To, že dnes již nesmrtelný Václav Havel byl kdysi kulisákem v Městských divadlech pražských, mi v dnešní perspektivě připadá jako výkřik z nějakého absurdního dramatu. Myslím, že až teď si uvědomíme, jak moc jsme ho milovali. Bude nám chybět.“
Zahradní slavnost ukazuje zrcadlo tehdejším normám společnosti, kdy vysocí státníci používali emocionálně silně zabarvené, ale obsahem prázdné, fráze.
Václav Havel působil vždy určitým civilním dojmem i na portrétu Pavla Brunclíka Foto: Sabine Kejlová, TOPZINE.cz
Dějová linka sleduje postavu Huga Pludka, který využívá této formy vyjádření k postupu po společenském žebříčku. Ztrácí tím ale svou identitu.
S jednou absurdní hříčkou to nekončí
V roce 1965 pak vzniká hra Vyrozumění. Ta kritizuje byrokratické principy tehdejší společnosti. Drama má ale přirozeně značný přesah i do dnešních struktur. Jiným dramatem, které úzce souvisí s dobovými událostmi, jsou Spiklenci (1970).
Havel jimi reagoval na neblahý srpnový důsledek Pražského jara v roce 1968. Osobně je ale považuje za své nejslabší dílo. Ani jej nedopsal.
Žebrácká opera ve Švandově divadle Zdroj: svandovodivadlo.cz
Jinou slavnou hrou je Žebrácká opera (1972), která se také obrací ke známému nešvaru, kdy lidé předstírají harmonii, a přitom jsou propleteni intrikami. Nesmíme samozřejmě zapomenout na hry jako Audience, Vernisáž (1975) nebo Asanace (1987), kterou chystá na příští rok Divadlo Na zábradlí.
Doubravka Svobodová, ředitelka Divadla Na zábradlí: „Všechny nás to velmi zasáhlo. Zvláště v době, kdy zkoušíme jeho hru Asanace. V poslední době jsme s ním byli ve spojení prostřednictvím našeho fotografa Bohdana Holomíčka, protože sledoval naši práci na hře. Původně se měl zúčastnit první čtené zkoušky, ale bohužel zdravotní stav mu to nedovolil. Je to pro nás velká rána.“
Politika jako další významná éra
Po listopadové revoluci, kdy Václav Havel nastoupil do prezidentského úřadu, začal novou etapu. Doba, kdy z pozice disidenta a divadelníka byl určitým rockerským symbolem a bojoval proti režimu, byla ta tam a on se rázem ocitl na druhé straně. Samozřejmě ale za jiných ideových okolností.
V roce 2003, kdy prezidentství předal dál, odešel z politiky. Zůstal ale ceněným komentátorem událostí u nás i ve světě. Dění po svém odchodu se pokusil částečně shrnout ve hře Odcházení, která měla premiéru před třemi lety v Divadle Archa.
Ondřej Hrab, ředitel Divadla Archa: „Jsme v této chvíli ve stavu šoku. Všechny nás to zasáhlo. Hodně pro nás znamenal. Na Václavu Havlovi bylo úžasné, že dával dohromady lidi, kteří by se za jiných okolností nesetkali. Divadlo Archa chce pokračovat právě v neobvyklých setkáních v havlovském duchu. To nejdůležitější není obnovit premiéru Odcházení, ale pokračovat v tom, co prosazoval, a za čím celý život stál.“
Drama vypráví o vysloužilém kancléři Riegerovi, který po svém odchodu zažívá muka v podobě postupného odstavování na druhou kolej a hyenismu bulváru. Lidé mu začínají ukazovat záda a jeho tehdejší pozice tím upadá. Příkoří, která se mu dějí, hraničí až s urážkou na cti.
V Odcházení si zahrála i Dagmar Havlová Zdroj: distributor filmu
Odcházení nelze brát doslova jako autobiografickou záležitost. Dějová struktura dramatu se nedá ztotožnit s Havlovým životem po odchodu z politické scény. Určité vzájemné paralely jsou ale patrné.
Nenastane anarchie?
Václav Havel byl osobností, která hrála důležitou roli v umění i politice. Stal se význačným formátem nejen českého nebo evropského významu. Po celém světě inspiroval řadu lidí a pro mnoho dalších byl symbolem naděje. Nelze metat rozličnými patetickými klišé, aby bylo zdůrazněno, jak vzácným člověkem byl.
„Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.“ Václav Havel
Zasadil se o to, aby se český národ mohl konečně zhluboka nadechnout a směřovat tam, kam sám chce. Způsob, jakým jsme se k tomu ale postavili, je opravdu na pováženou.
Lidský a společenský ideál, který před nás Václav Havel vytyčil, je kolektivně nedostižný. Přesto bychom si alespoň měli položit otázku, jestli jsme my, Češi jako celek, Havlovi za ten boj stáli.
