Novela amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye Stařec a moře (The Old Man and the Sea), již napsal na Kubě, vyšla v roce 1952. Dodnes patří k jeho nejznámějším dílům. Nuže, zavřete oči, nechte se ovát horkým vzduchem a zchlaďte si nohy mořským přílivem.
I takto mohla vypadat Santiagova loďka, s níž se vydává na širé moře, Zdroj: sxc.hu
Hlavním hrdinou příběhu je jeden kubánský rybář jménem Santiago, který nás přenese na moře, kde se odehrává celá jeho životní pouť. Santiago se vydává na hladinu této vodní masy rybařit, aby konečně prolomil ledy a po oněch nešťastných osmdesáti dnech přišlo opět šťastné období a on ulovil rybu. Podaří se mu to?
The Old Man and the Sea
Stařičký rybář Santiago má v posledních měsících obrovskou smůlu při rybolovu, nedaří se mu ulovit žádnou větší rybu po dobu osmdesáti dní a navíc ho v poslední době opouští síla. Opustit ho musí i mladý přítel, který s ním lovil. Na otcův příkaz brzy začne jezdit s úspěšnějšími rybáři. Chlapec však byl nejen Santiagovým dobrým přítelem, ale rovněž se o něj staral, nosil mu jídlo a pomáhal mu. Santiago je totiž už starý muž, tělo má pokryto jizvami, jediné oči září jako mořská hladina a jsou stále plné života.
Americký spisovatel Ernest Hemingway, Zdroj: wikipedia.org
Jednoho dne si Santiago usmyslí, že se vydá dál od břehu na mořskou hladinu, než je zvyklý a konečně prolomí svoji smůlu. Dostává se hlouběji na moře než jeho kolegové rybáři a čeká, co se bude dít. Jenomže čekání je marné! Avšak ve chvíli, kdy už ani nedoufá, se na udici zachytí ryba, která je velká tak, jak by nikdo nevěřil, takže se nedá jen tak lehce zabít. Jenomže nyní se stane něco, co starce úplně unaví a vyčerpá. Ryba ho začne táhnout i s loďkou na širé moře. Santiago má ruce rozdrcené, fyzicky je vyčerpán a ryba pluje pořád dál. Při setmění začíná Santiago upadat do mdlob.
Stařec a ryba
Boj o přežití pokračuje. Ryba se nevzdává. Avšak díky mnohaletým zkušenostem a starcově vytrvalosti se mu podaří rybu přemoci. Zjišťuje, že je to ten největší úlovek v jeho životě. Přiváže si ji k loďce a vydává se k domovu. Při cestě je maso ryby ožráno žraloky. Několik jich sice stařec zabije, ale je jich tolik, že je všechny přemoci nedokáže.
Žraloci, proti nimž stařec bojoval
Když dorazí do své chatrče do noční Havany pouze s kostrou obrovské ryby, upadá do hlubokého spánku. Probouzí ho až chlapec, který se o něj neskutečně bál. Stařec mu pak začne vyprávět o své strastiplné cestě, zatímco u jeho loďky všichni obdivně pozorují kostru obrovského úlovku.
Opus magnum Ernesta Hemingwaye
Stařec a moře je novela s lidským údělem věčného snažení a boje, v němž člověk nejednou prohrává, avšak zasluhuje jistý obdiv, prokazuje důstojnost a nezlomnost. William Faulkner označil tuto Hemingwayovu novelu za jeho nejlepší dílo a na adresu celé literární generace dodal, že „Čas možná ukáže, že je to vůbec nejlepší dílo nás všech.“ Za toto dílo byla Hemingwayovi udělena Nobelova cena za literaturu (1945).
Novela se zdá být na první pohled objektivním záznamem reality, avšak autor nepopisuje, chce podat a předat esenci lidské zkušenosti, která se má stát přímo zkušeností čtenářovou. Kniha je typickým příkladem Hemingwayovy teorie či metody ledovce, jež se opírá o zásadu selekce a eliminaci vedlejšího a nepodstatného, přestože autor musí být se skutečností obeznámen.
Co je smyslem novely?
Hemingway měl velice kladný vztah ke Kubě a kubánské revoluci. O kubánském lidu, o Kubě, jejích rybářích a jejím moři věděl téměř všechno. Tyto znalosti však skryl do podtextu příběhu. Smyslem novely je poukázat na nekonečnou lidskou statečnost a duševní sílu. Hemingway píše stylem, který se vyznačuje skrytou dramatičností, úsporný text vyniká sugestivní dynamikou, převládá dojem pohybu. Tento dynamismus dodává příběhu podtext věčného toku, proměny člověka v přírodě a v čase: chlapec a stařec, mládí a stáří, síla a moudrost. Toto dílo patří k těm, kterým mohou všichni porozumět a onu skrytou symboliku se mohou pokusit rozluštit sami.
Slavná pasáž z interview s E. Hemingwayem
„Stařec a moře mohl být přes tisíc stránek dlouhý a mohla v něm být každá postava z vesnice a všechny způsoby, jakými žijí, jak se rodí, plodí a vychovávají děti atd. To dělají výborně a dobře jiní autoři. Při práci je člověk omezován tím, co už bylo uspokojivě napsáno před ním. Proto jsem se naučil dělat něco jiného. Nejdříve jsem se snažil eliminovat všechno zbytečné a zprostředkovat čtenáři zkušenost tak, aby se to, co přečte, stalo součástí jeho vlastní zkušenosti a připadalo mu, že se to vše skutečně událo. Je to velmi obtížné a já jsem se o to snažil s velikým úsilím.“
Myslel na moře vždycky v ženském rodě, jako na la mar, jak mu lidé říkají ve španělštině, když je milují. Někdy o té mořské spoustě mluví špatně i ti, kdož ji milují, ale říkají to vždycky, jako by hovořili o ženě. Někteří mladší rybáři, ti, co užívali bóji jako splávků pro své šňůry a měli motorové čluny, koupené, když jim žraločí játra vynesla hodně peněz, mluvili o moři v mužském rodě, říkali, el mar. Mluvili o něm jako o nějakém soupeři nebo o zeměpisném názvu nebo dokonce jako o nepříteli. Ale stařec na tu vodní spoustu myslil vždycky jako na ženskou bytost, která člověku věnuje nebo odpírá velikou přízeň, a jestliže provádí divoké či zlomyslné kousky, je to jen proto, že nemůže jinak. Měsíc na ni působí jako na ženu, myslel si.“
Zdroj: HEMINGWAY, Ernest: Stařec a moře. Praha: Odeon 1985.