Ian McDonald se podívá do atlasu, zavře oči a zabodnutým prstem označí zemi, o které napíše román. To je jedno vysvětlení způsobu, jakým si hledá místa pro své příběhy. Je to už nějaký čas, co se český čtenář vypravil s tímto autorem do silně kyberpunkové Indie a všichni s ním sjeli divokou Řeku bohů. Nyní autor zve čtenáře do velice lukrativní destinace, přímo do amazonské Brazílie.
Ilustrace na obálce knihy Brasyl Autor: Stephan Matiniére
Celou knihu Brasyl rozdělil autor do tří na sobě nezávislých příběhů. Velice překvapující je jejich datování. První se odehrává v roce 1732, druhý 2006 a poslední 2032. Kdo tedy čeká silný nášup kyberpunkové poetiky, okořeněný umělou inteligencí jako ve vodách Řeky bohů, bude zpočátku zklamán. Pouze jediná část (logicky z roku 2032) popisuje svět, ve kterém se něco takového nalézt dá. Vize budoucí společnosti není hlavní doménou celého příběhu, a coby jedna třetina funguje pouze jako jedna strana trojúhelníku, který spolu s dalšími dvěma příběhy sestavuje.
Každá část je zcela jiná a pravidelně se střídají. Liší se jak prostředím, tak zcela odlišnými hrdiny. Ian McDonald z nich postupně začne vytvářet spletenec. Ne naráz. Pěkně postupně, pomalu, polehoučku a čtenář do poslední chvíle ani netuší, že se příběhy začínají sbližovat. V podstatě se však všechny tři nikdy zcela neprotnou, aby vytvořily jednu dějovou linku. Chronologicky na sebe odkazují, takže od historie do budoucnosti vzniká přímá dějová linka rozkouskovaná do celého románu.
Když bude čtenář číst Brasyl, bude unesen do amazonského pralesa, bloudit po moderním Riu De Janeiru či uhánět v závěsu za dívkou, žijící frenetický život televizní producentky. Bude si užívat každou jednotlivou část, bude ji prožívat. Postupně, pomalu a jistě nabude dojmu, že příběhy jsou spojené, a že čte ne tři dějové linie, ale jednu. Bude se propracovávat skrz propletené motanice jednotlivých částí. Teprve ke konci knihy čtenář pochopí nejenom koncepci příběhů, jejich vnitřní obsah, ale také důvod, proč autor vybral právě tuto zemi. Nic není náhoda, vše, co je v knize napsáno, bylo vybráno pečlivě a zapadá do koncepce, které vypadá jako puzzle. Logika spojených částí se nedá napadnout.
Kniha je napsaná zcela unikátním jazykem, který používá nespočet portugalských názvů. Na konci knihy je slovníček všech pojmů, jenže přesto čeká čtenáře po prvním otevření knihy šok, protože nebude pořádně rozumět jediné větě. I bez slovníku se však dá do jazyka knihy proniknout a brzy se jej naučí čtenář i vychutnávat. Vlastně všechna pojmenování by překladem do češtiny ztratila svá tajemné roucha tamějšího jazyka a mnohdy by ani v češtině takový výraz nebyl, čímž by text knihy výrazně utrpěl.
Každá část příběhu je vystavěna tak, aby fungovala sama, ale vždy je to pouhá přímka, která sama o sobě nevytvoří geometrický obrazec. Teprve přidáním zbylých dvou stran vznikne rovnoramenný trojúhelník. Toto přirovnání nebylo vybráno náhodou. Každá část není nadřazená ostatním, není z nich poznat, co je hlavní a co vedlejší dějová linie, protože je pouze jedna hlavní, zakódovaná do všech kapitol.
Když však čtenář dočte poslední stránku, řekne si: „To bylo všechno?“ Celá kniha sleduje jeden záměr, ukázat čtenáři, že McDonaldova teorie kvantového počítače, použitá na univerzum, funguje a je zcela jasná, elegantní a v jeho podání velice sexy. Ovšem příběh, který vytvořil, není příliš prohloubený (a technicky vzato, ona tím trpí také Řeka bohů). Autor se snad chtěl záměrně vyhnout klišé motivům cestování mezi světy, strážci a jejich protivníky tím, že tyto střety odsunul do pozadí a nechává je tam pouze ve stopovém množství. Tím tak nanejvýš navnadí, ale zcela nenasytí.
Čtenář bude spoustu motivů již znát z knih jiných autorů. McDonald ve svém textu pouze něco někde naťukne, použije postavu, které dodá pozadí, a zase ji nechá zmizet. Čtenář se o celém pozadí příběhu, o tom hlavním a nejdůležitějším dozvídá jen z takřka okrajových poznámek. Aktuální scénu objevení další postavy učiní nesmírně čtivou, ale autor pak již nevidí řadu otázek, kterou objevem této postavy vytvořil. Nelze říci, že to činí pointu knihy plytkou, naopak, McDonald se na ní skutečně vyřádil a tak působí velice zajímavě, ovšem je popsána málo. Celá knihu vysvětlí jednou větou, která však volá po dopracování. V tom se nachází hluchá místa, které čtenáři jistě bude chybět.
Po dočtení sice budete mít pocit, že si přečetli skvěle komponované dílo napsané mistrovským jazykem, ovšem bude stále cítit prázdnotu nad hluchými místy, kterým autor v knize nevěnoval dostatečnou pozornost. Tím kniha ztrácí na kvalitě. I když McDonald nevykrádá sám sebe, zvolil jinou zemi, jinou podstatu příběhu, jinou koncepci (tu možná mnohem lepší než v Řece bohů), je Brasyl slabší než jeho předchůdce a to je veliká škoda.
Název originálu: Brasyl
Český název: Brasyl
Autor: Ian McDonald
Překlad: Mirka Polová
Obálka: Stephan Martinière
Počet stran: 328
Vazba: vázaná
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydal: Triton, Praha 2010
Doporučená cena: 359 KčHodnocení: **** (80 %)
