2 fotky 
Jméno Pavla Renčína už musel v poslední době zaslechnout snad každý fanoušek fantastiky. A možná že každý už od něj také něco četl. Zcela to určitě to však byl vždycky jiný Renčín, protože tento mladý český spisovatel je totiž vždycky svůj, nedefinovatelný a obdivuhodně zvláštní. V povídkové sbírce Beton, kosti a sny nám představí rovnou desítku svých tváří.
Pokud jste od Renčína četli víc než jen jednu kratičkou povídku, na kterou jste řízením náhody přišli někde bokem, asi rozumíte, o čem mluvím. Nelze porovnat Nepohádku s Labyrintem, stejně jako Zlatý kříž (recenze Jakuba Ehrenbergera) se Jménem korábu. Jediným jednotícím prvkem je tu vždy autorův styl jazyka a i ten se často mění po vzoru „kam vítr, tam plášť“, přičemž si však uchovává svou vzletnost kombinovanou s nelítostnou tvrdostí.
S výjimkou závěrečné Balady krve už všechny povídky někdy v uplynulé dekádě vyšly. Mohli jste je potkat v Pevnosti, antologiích, či literárních soutěžích a možná i leckde jinde. Teď máte možnost otevřít útlou knihu od nakladatelství Argo, tištěnou na jemném žlutém papíře stylizovanými písmeny, a zasnít se v nekonečnu symbolů, které nám autor předkládá.
Už obálka Jiřího Husáka, o které měli možnost hlasovat čtenáři na autorových webových stránkách, skýtá mnoho takových symbolů. Pomineme-li trojici zdánlivě nesourodých slov, podle kterých je kniha pojmenována, zírá na nás meč, rozbité zrcadlo, zeď a oblačná obloha s trochou slunečních paprsků. Na co že se to můžete těšit? Na bezútěšnost, napětí, strach, teror a děs; na ideály, sny, lepší zítřky, dobré konce a veselé hrátky. Tedy popravdě: od toho prvního mnohem více.
Když totiž otevřete celý sborník a netušíte ani v nejmenším, co vás čeká, zažijete malý šok. Beton, kosti a sny totiž, navzdory svému zajímavému názvu a častému zdánlivému zařazení autora do škatulky městské fantasy, nejsou lehkým čtením. Naopak. Z celé desítky povídek, ani jedna nemá dobrý konec a pouze dvě jsou – vzletně řečeno – neutrální. Zbytek je tak temný, že není přes všudypřítomné šero vidět ani na krok, a když už je a vy si myslíte, že zrovna tentokrát to skončí vesele (s přibývajícími stránkami doufáte v „alespoň ne špatně“), Renčín zakouzlí svým magickým perem a skončíte zase někde v hrůze a děsu.
Navzdory tomu všemu však Beton, kosti a sny rozhodně nejsou sbírkou temného hororu. Ani v nejmenším. Často jsou hrdiny nevinné děti, jejichž postavy příběhy vyzdvihují na úroveň pohádek (pravda, těch klasických od Erbena a jemu podobných, které byste vašemu potomkovi dali přečíst jen stěží) jako v Loutkovém divadle nebo Čarodějově domě. Často se fantastických motivy a magická atmosféra vyskytují tak pomálu, že se vlastně jedná až téměř o mainstream (Jen tančí, nemluví, nespí – mimochodem, napsaná jako reakce na jeden soudobý skutečný incident –, Skokani, Na křídlech zlatých draků nebo Balada krve). Jindy ale zase už v prvních odstavcích víte, že tentokrát se autor vydal do kulis fantastických jako řemen. Atmosféra tajemna a mystérií, zabalených do hávu fantasy a známých jen a jen autorovi, krouží například kolem Ukolébavky pro město krys (asi jediná, která by se skutečně dala zařadit jako městská fantasy podobná Neilu Gaimanovi) či Tří párů papuček. Některé další jsou zase jen lehkým snem, váhavou poetickou hříčkou, která poletuje ve vzduchu jako babí léto (Tanči mezi vločkami!, Stvořitel).
Společným jednotícím prvkem je bezpochyby autorův jazyk. Ten se sice přizpůsobuje atmosféře daného příběhu (v Baladě krve strohý, ve Skokanech mezi řádky skrývá tušenou pravdu a jindy zase neskrývaně oslavuje fantastické motivy), ve valné většině případů však zůstává vzletný, poetický, hýří neskutečným množstvím básnických obratů a magických přirovnání a vždy je jedním z hlavních tahounů povídek. Koho by zajímaly samy o sobě dost bizarní zápletky většiny příběhů, kdyby se kolem čtenářů věčně nestahovala a nerozevírala smyčka autorových slov a fantastický mrazivý (někdy naopak tvrdý realistický) závoj atmosféry?
Beton, kosti a sny rozhodně nejsou čtením pro každého. Fanoušci epické fantasy, či přetechnizované sci-fi si v nich nenajdou pro sebe ani co by se za nehet vešlo. Přednost tu dostanou spíš věční snílci, lidé, kteří si v sobě hýčkají malé a lehce sadistické dítě, a ti, kteří se po dočtení povídky zamyslí nad tím, o čem vlastně byla a jakou myšlenku chtěl autor demonstrovat. Možná, že ale Renčínovu kouzlu propadnou i jiní, kteří by k podobnému textu jinak nikdy ani nepřičichli. Protože tenhle autor je pro každého pokaždé vždycky úplně jiný. A to je jeho největší kouzlo.
Název: Beton, kosti a sny
Autor: Pavel Renčín
Obálka: Jiří Husák
Počet stran: 204
Vydalo: Argo, Praha 2008
Doporučená cena: 218 Kč
Hodnocení: ****
