Velikonoce jsou oslavou jara a nového života. S velikonočními svátky se pojí řada zvyků a tradic, které jsou doprovázeny nejrůznějšími říkadly, písněmi a koledami.
Velikonoce jsou významným křesťanským svátkem, který oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jedná se o pohyblivý svátek, který připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Přípravné období před velikonočními svátky bývá označováno jako doba postní. Je to čas, kdy se křesťané podrobují dobrovolnému půstu a čekají na největší událost církevního roku.
Velikonoční lidové zvyky
Doba postní trvá čtyřicet dní před Velikonocemi. Velikonoce se ale slaví i mimo církev. Pro většinu z nás jsou Velikonoce symbolem jara. Velikonoční svátky jsou spojené s obdobím veselí, lidových zvyků a tradic.
Vynášení Smrtky, někdy také Mořeny či Mařeny je starý pohanský zvyk. Tento rituál se provádí na smrtnou neděli, tedy 14 dní před Velikonocemi.
Morana
Smrtky nebo také Smrtholky, Morany či Mořeny se vyráběly nejčastěji ze slámy. Průvod lidí vynesl figuru za obec, tam se jí zbavili, například ji zapálili, hodili do vody nebo shodili ze skály.
Tento akt doprovázelo také pronášení říkanek:
Smrtná neděla
Smrtná neděla,
kdes klíče dala?
Dala sem je dala,
květné neděli.
(…)
Na Smrtnou neděli se někdy také provádělo obřadné chození s lítem. Líto bylo označení pro malý stromek, většinou smrček, s kterým děti a mladé dívky chodili po vsi a vítaly jaro. To vše doprovázely různé písně a říkadla:
Ha ty svatá Markyto,
dej nám nový líto
na pšenici ha žito
i na šecko vobilí,
co nám pánbů nadělí.
Velký pátek symbolizuje den, kdy byl Kristus ukřižován. Podle tradice se na tento den nesměla obdělávat zem, proto se nekonaly žádné polní práce. Také se ten den nesmělo prát, protože ta hospodyně, která by tento zvyk porušila, by prala v Kristově krvi.
K tomuto dni se váže například pranostika: Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý.
Typickým zvykem u nás je tzv. pomlázka. Pomlázka je podle lingvistického bádání původní české slovo. Staročeské slovo „pomlázeti sě“ má pravděpodobně základ ve slově mladší (staročeské mlazší). Muži tradičně chodí od domu k domu, šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí a pronášejí různé koledy a říkanky. V některých krajích jsou dívky polévané studenou vodou. Dívka by potom podle tradice měla zdravá, krásná a svěží.
V koledách se nejčastěji objevuje žádost o vajíčko nebo jiný velikonoční dar, kterým mohl být například mazanec, grešličky nebo koláček:
Já jsem malej koledníček, tetičko!
Přišel jsem pro červený vajíčko.
Vajíčko je červený a koláče bílý,
jakpak se vám, panímámo, koledníček líbí?
A vy, pane strejčku,
dejte mně grešličku!
V některých říkankách se místo označení pomlázka objevuje název hodovačka, pomihod či dynovačka:
Dynovačka se čepejří,
že mě milá nevěří,
poženeme se do dvěři,
a ze dveři šup do síně,
budem se milovat upřimně.
K tradičním zvykům patří také tzv. řehtačky. V jednotlivých krajích se opět setkáváme s různým označením, například: hrkání, klapotání, řehtání, rachtání či rumplování. Velikonoční hrkání přijalo v některých krajích motiv pronásledování Jidáše. Dřív se jeden chlapec převlékl za Jidáše, ostatní ho honili a zpívali:
Klekání zvoníme, Jidáše honíme.
Jidáši, Jidáši, cos to učinil,
žes našeho Mistra Židům prozradil?
Teďko za to musíš v pekle hořeti,
s Luciperem ďáblem
tam přebývati.
Pondělí velikonoční je dnem oslav a veselí. V tento den se pronáší velké množství koled a říkadel:
Velikonoční čas nám přišel, budiž z toho každý vesel,
pochválen buď Pán, přišel jsem já na pomlázku k vám.
(z Pardubicka)
Paní mámě lívanec,
pantátovi mazanec,
pacholkovi pár vajec
a děvče šupanec
(z Čech)
Otloukej se píšaličko
Vstávej, vstávej píšaličko
spala jsi už dost,
koho potkáš na tom světě
hraj mu pro radost.
Občas se také objevovaly nápisy na velikonočních kraslicích:
To vajíčko malovaný,
je od srdce darovaný (z Čech)
V malovaném vajíčku,
posílám ti hubičku (z Moravy)
Zdroje: VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006.
