Známé příběhy, veliké osudy plus úchvatní tanečníci a skvělá hudba – to jsou muzikály. Samozřejmě jako v každém uměleckém odvětví to neplatí vždy. Někdy klopýtá námět, jindy choreografie, občas i samotná hudba. Muzikály se ovšem i nadále těší obrovské popularitě. Vybrali jsme pro vás ty nejslavnější a divácky nejúspěšnější.
Drákula je můj pán
Mystická postava hraběte Drákuly se odnepaměti těší velkému zájmu a bylo tedy jen otázkou času, kdy po všech filmových a činoherních adaptacích dostane prostor i muzikál.
Dracula si světovou premiéru odbyl 13. října 1995 a téměř okamžitě sklidil nevídaný ohlas a byl označován za český muzikál století. Úspěšně se hrál mezi léty 1995 a 1998 a poté znovu od roku 2003. Od 5. února 2009 je uváděn v novém nastudování v pražském divadle Hybernia. Režisérem původního i nového nastudování je Jozef Bednárik.
Děj se odehrává v patnáctém století, v devatenáctém století a v blízké budoucnosti, která není blíže definována. Dechberoucí hudba Karla Svobody spolu se skvělými výkony interpretů a úžasnou choreografií přilákaly do divadla i zapřísáhlé odpůrce muzikálů.
Kdo by odolal uhrančivému Danielu Hůlkovi, který ztvárnil hlavní roli, a jímavému příběhu o tíze hříchu, nesmrtelnosti a lásky?
Dracula
Hudba: Karel Svoboda
Text: Zdeněk Borovec
Libreto, námět: Zdeněk Borovec, Richard Hes
Proklínám, ty tvoje ústa proklínám…
Lucie Bílá je nepochybně špičkou mezi muzikálovými herečkami. Jednou z jejích nejslavnějších rolí je Johanka z Arku. Příběh o prosté vesnické dívce, která měla vnuknutí a nedovolila si neuposlechnout hlas boží, načež vedla francouzskou armádu do boje s Angličany, znají už děti na základní škole.
Divácky oblíbené představení se hrálo v Čechách neuvěřitelných 10 let, poté se úspěšně přesunulo na Slovensko. Vystřídaly se v něm vedle Lucie Bílé takové hvězdy jako Kamil Střihavka, Petr Kolář nebo třeba nedávno zesnulý Petr Muk. Režie se ujal i tentokrát Jozef Bednárik a opět se bylo na co dívat.
Johanka z Arku
Hudba: Ondřej Soukup
Text: Gabriela Osvaldová
Je libo sklenku kolalokovy lihuprosté limonády?
Divoký západ, zlosyni propadající karbanu a lihovinám, křehké dívky, které je třeba zachránit, a sympatický blondýn se zářivým úsmvem, nepřipomíná vám to něco?
Pravda, notoricky známý Limonádový Joe režiséra Oldřicha Lipského není typický muzikál. Pokud to vůbec je muzikál. Ale byla by škoda si ho nepřipomenout, protože ani po letech neztrácí nic ze svého neodolatelného kouzla. Takže co si vyberete? Kolaloku, nebo whisky?
Limonádový Joe
Hudba: Jan Rychlík, Vlastimil Hála
Texty písní: Jan Rychlík, Jiří Brdečka, Pavel Kopta
Je cosi prohnilého ve státě dánském
Hamlet to vážně neměl lehké. Viděl duchy, a kdyby ve své době znali pojem schizofrenie, určitě by strávil život polykáním léků, případně ve vypolstrované cele (znovu za předpokladu, že by něco takového měli). S jeho matkou souloží vrah jeho otce. Hamlet nedopatřením zabije otce své jediné lásky, Ofélie, která zanedlouho zemře také. A do toho musí konečně vyřešit, zda být, či nebýt. Tomu se říká nebýt dítětem štěstěny.
O tomhle všem zpíval Janek Ledecký a mnozí další v poněkud odlehčenější muzikálové verzi, která se dočkala své premiéry i v jihokorejském Soulu.
Hamlet
Hudba: Janek Ledecký
Text: Janek Ledecký
Texasky na chmelu
„Ten příběh, který uvidíte a co tak divně začíná, ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce či nechce rodina. Ten může prožít vaše dítě, a nikoli jen na chmelu, a když se nad ním zamyslíte, dosáhl svého účelu.“
Tímhle nápěvem začíná filmový muzikál Starci na chmelu z roku 1964. Když je vám sedmnáct, všechno je tak nějak jednodušší. Vyjma lásky. Ta je totiž komplikovaná vždycky. Více než čtyřicet let starý film přináší neměnné poselství: Láska si cestu najde vždycky.
„Ještě včera jste nám strašně křivdili, dneska už nás soudíte právem,“ zaznívá na konci z úst ústřední dvojice.
A co soudíte vy o českých muzikálech?
2 fotky 
