Redaktoři a redaktorky divadelní rubriky magazínu TOPZINE.cz letos podruhé vybrali nejlepší inscenace za uplynulý rok. Mezi nejlepší se dostala velká pražská divadla jako Divadlo v Dlouhé, menší pražské soubory například Depresivní děti touží po penězích i mimopražské scény jako českobudějovické Jihočeské divadlo.
Kateřina Valalik Čermáková: Makropulos
Depresivní děti touží po penězích – bez stálé scény, režie: Jakub Čermák
Makropulos v provedení Depresivních dětí je velice zdařilou adaptací Čapkovy klasické hry. Moderní kabát z prostředí modelingu dramatu rozhodně sluší a jeho největší předností je obsazení hlavní role. Hlavní hrdinka Marty je krásná, elegantní, vznešená, zkrátka všechno možné, jen ne šťastná. A to všechno naprosto dokonale vystihl její představitel Jakub Čermák.
Zdroj: Jáchym Kouba, Depresivní děti
Jana Kumherová: Hráči
Divadlo v Dlouhé – Praha, režie: Jan Borna, Miroslav Hanuš
Prostřednictvím Gogolových Hráčů ukázalo Divadlo v Dlouhé, jak může být hra z doby realismu aktuální i dnes. Příběh sám o sobě je poutavý, rychle odsýpá a přináší velice zajímavé zvraty i nečekaný a promyšlený závěr. V této inscenaci se navíc příběh dočkal mnohých obohacení. Diváci nepřijdou zkrátka, ani co se hudební stránky týká. Hráči totiž nezůstávají jen u pokeru, respektive v tomto podání u prší. Nebudete se nudit, skvěle se pobavíte a nakonec odhalíte i hluboké myšlenky, které v sobě inscenace skrývá. Pochvalu si zaslouží nejen dobré nápady, ale i herecké výkony a scéna.
Zdroj: Divadlo v Dlouhé
Michaela Vaňková: Třicet devět stupňů
Západočeské divadlo – Cheb, režie: Petr Vodička
Dramatizaci Hitchcockova filmu Třicet devět stupňů uvedlo divadlo v Chebu s velkou pompou. Nejen herecké výkony počínaje Petrem Konášem, hercem mnoha tváří, uchvátily. Představitel hlavní role Petr Kolomazník předvedl dokonalého anglického džentlmena v dokonale padnoucím obleku herce mistra. Inscenace mne velmi bavila díky působivému modernímu pojetí. Tvůrci si zasluhují jedničku s hvězdičkou za důmyslnou propracovanost ve výpravě a efektech, které vytvářeli samotní herci.
V Chebu se hraje Hitchcock a jeho Třicet devět stupňů. Zdroj: divadlocheb.cz
Hana Švarcová: Fuk
Jihočeské divadlo – České Budějovice, režie: Petr Zelenka
Inscenace Fuk v režii Petra Zelenky baví, až divákovi naskakuje husí kůže. Kombinuje prvky chlapáckého humoru s mrazivě tragickým závěrem. Téma vyčpělého přátelství, osobního prospěchářství a pokrytectví rozvíjí tvůrci na působivé platformě výtvarně propracované scény. Hra graduje od prvních humorných okamžiků doprovázených pozdravem Fuk až k závěrečné maratovské scéně, kdy divákovi za zvuků Adigia g moll Tomase Albioniho poklesá čelist.
Ministerský kandidát Jarda vylévá své bolavé srdce eskortce, již dostal k narozeninám. Zdroj: Petr Neubert, Jihočeské divadlo
Kristýna Plešková: Sen noci svatojánské
Východočeské divadlo – Pardubice, režie: Marián Pecko
Komedii Williama Shakespeara Sen noci svatojánské uvedlo Východočeské divadlo na scéně Kunětické hory pod širým nebem. Inscenaci doporučuji všem, kteří mají rádi Shakespeara i kvalitní humor. Dechberoucí scéna, živá hudba, k tomu hvězdy nad hlavou a úchvatné herecké výkony, to vše letní inscenace nabídla.
[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/sen-noci-svatojanske_2/|width=640]Zdroj: Michal Klíma, VČD
Eva Síčová: Masakr v Paříži
Disk – Praha, režie: Braňo Holiček
Nejlepší inscenace, zhlédnutá v tomto roce, pochází z režijního lůna Braňo Holička, jehož považuji za velmi nápaditého režiséra. Z hereckého a scénografického pohledu nejvíce oceňuji adaptaci hry Christophera Marlowa s názvem Masakr v Paříži uváděný v divadle Disk. Není divu, že se inscenace probojovala až do finále letošního ročníku festivalu mladého umění Český Tučňák.
[youtube_660]6BwoFJ8vu28[/youtube_660]Barbora Šimečková: Parchant Marilyn
Švandovo divadlo – Praha, režie: Natália Deáková
Životopis sexsymbolu 20. století. Žánr, na který nemá každý divadelní režisér koule. Natália Deáková se naštěstí nezalekla a na jeviště Švandova divadla přivedla brilantní kousek na pomezí dramatu a romantické tragikomedie. V životní roli hraje Zuzana Onufráková, která jako Marilyn Monroe předvádí nadstandardní nejen herecké, ale i fyzické výkony. Punc výtečnosti navíc inscenaci dodávají stylová živá hudba, netradiční dramaturgie či krásné a navíc dobově přesné kostýmy.
Zdroj: Alena Hrbková, ŠD
Anna Kottová: Ještěrka na slunci
Divadlo v Řeznické – Praha, režie: Jana Kališová
Nejen kvalitní herci, jako je Hana Maciuchová a Jaroslav Satoranský, dělají z Ještěrky na slunci nejlepší inscenaci roku 2012. Ke konverzačnímu inteligentnímu humoru se přidala decentní, ale efektní světla a hudba zaznívající na správných místech. Všechny prvky se navzájem doplňují, a vytváří tak kompaktní celek, který plyne svižně a nezasekává se. Divadlo v Řeznické dokázalo, že i komornější scéna umí zahrát velké divadlo.
Zdroj: Divadlo v Řeznické[poll id=“165″]
