4 fotky 
Nejkrásnější pohádky Boženy Němcové představují výběr nejproslulejších pohádek, které známe rovněž díky filmovému ztvárnění, a provází nás již řadu let.
Sbírka Nejkrásnější pohádky Boženy Němcové obsahuje osm nejkrásnějších báchorek určených pro děti od pěti let, jež vydalo nakladatelství Fragment. Převyprávěla a upravila je Slávka Kopecká, na ilustracích se podílela Linda Psohlavcová. Pojďte s Topzine.cz nahlédnout do pohádkového světa kouzel.
Němcová a její vypravěčský dar
Prvními literárními pokusy Boženy Němcové byly kromě několika vlasteneckých básní právě výsledky její sběratelské činnosti pohádkářské. Lidový venkovský život se vším, co k němu patřilo v minulosti i v současnosti, zobrazila ve sbírce Obrazy z okolí domažlického (Květy a Česká včela, 1845). Svá pozorování Chodska uveřejňovala v dopisech, což byl způsob národopisné studie v tehdejší době běžný.
Sama sebe zde představovala jako osobu dychtivou poznávat končinu doposud cizí a vydat o ní svědectví. Místní lidé pro ni nebyli pouze naivními předměty výchovy. Poukazovala na ně jako na partnery, kteří umí naslouchat. Stala se výbornou pozorovatelkou venkovského života.
V pekle to není žádná legrace! Kdo zlobí, peklo jej nemine
Partnerské rozmlouvání od srdce je tedy pro venkovana darem a potěšením, aktem, jež ho povznáší. V proudu vypravování tak Němcová charakterizuje rozmluvu jako činitele demokratických vztahů mezi lidmi. Jako sílu, jež narušuje přehrady mezi stavy, odstraňuje nedůvěru.
Věrný zápis nebo autorské úpravy?
Základem pohádek se sice staly báchorky a příběhy, které autorka slyšela z vypravování lidí, ale pohádky Boženy Němcové nejsou jen pouhým přepisem. Spisovatelka věděla, že půvab báchorky spočívá ani ne tak v příběhu jako v jeho podání, že jde o výsostnou manifestaci vypravování. Vypravěč pohádky má monopol na řeč i na souvislou fikci. Že je s to poutat svým podáním, i když příslušný příběh se šťastným koncem je dobře znám.
Popelka se svými věrnými holoubky
Soubor českých pohádek, jež Němcová sesbírala při pobytu na Chodsku, vyšel pod názvem Národní báchorky a pověsti (1845 až 1847). V recenzi prvního svazku Národních báchorek a pověstí pochválil Němcovou J. K. Tyl, že se věnuje krásné próze. Vzdal čest měkkému a ohebnému tónu jejího vypravování. I přesto jí doporučil, aby se dále věnovala žánru prestižnějšímu než pohádkám (měl na mysli výchovnou novelu, kterou psal sám).
Čtěte také: Babička Boženy Němcové. Dílo, které by měl znát každý školák
Naopak Karel Havlíček se Němcové jakožto autorky pohádek zastal: „My však naopak paní spisovatelku snažně prosíme, aby jen dále, jen dále spěchala na přívětivé stezce pravé české poezie.“ Čtenářstvo podle Havlíčka je s to ocenit i pohádky. Podobně Němcová zpracovala své záznamy Slovenských pohádek a pověstí (1857 až 1858).
Nejkrásnější pohádky Boženy Němcové
Pohádkový svět Nejkrásnějších pohádek Boženy Němcové představuje v této knize jedny z nejznámějších pohádek vůbec. Setkáme se zde s princem Bajajou, podíváme se do pekla, vyslechneme si příběh O kohoutkovi a slepičce, dozvíme se, proč musela z královského zámku odejít princezna se zlatou hvězdou na čele, jak se napravila pyšná princezna Krasomila či si vyslechneme pohádky O labuti a O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku.
Pohádku O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku zná jistě každé dítě
Kniha je určena dětem ve věku od pěti let. Přinese jim nejen radost, poučení, ale také nádherné ilustrace Lindy Psohlavcové. Děti se mohou na těchto pohádkách začít učit číst a jistě je přelouskají jedním dechem bez sebemenších zádrhelů či nepochopení textu.
Těm nejmenším může výjimečně dělat problém pro ně ještě neznámá slovní zásoba, jmenujme mezi všemi například výraz šatlava (Na zámku Petra vsadili do šatlavy.) či šiřic, avšak dále je text psán tak, aby i ti nejmenší dokázali porozumět či si rozvinuli svoji představivost.
„Je to ona, moje láska!“ Běžel za ní, sevřel ji do náručí a políbil. „Nyní půjdeme k mému otci pro požehnání, drahá,“ pravil princ a hned odváděl Ladu do zámku. „V myším kožíšku přece nemohu předstoupit před krále,“ odpověděla mu. „Počkej malou chvilku, hned se vrátím.“ Lada se pak u studánky ustrojila do nádherných královských šatů a teprve pak šla k milému princi, který ji odvedl k otci, starému králi. Kdo je cestou potkal, stál udiven, a hned pověděl o té kráse druhému. V tom okamžení se vědělo po celém zámku, že princ konečně našel svou nevěstu.
