Sepisujete seminární práci, odpovídáte na oficiální e-mail nebo jen píšete SMSku kamarádce a nechcete udělat chybu? Máte pocit, že při psaní textů neustále váháte u stejných slov? Už jste zase zapomněli, jak se správně píše slovo, které jste si minule museli vyhledat v Pravidlech českého pravopisu? A není právě slovo „zapomněli“ jedno z těch rizikových?
Se slovem zapomněl, nezapomněl, pomněnka a podobnými je to jednoduché, píše se v nich jak písmeno m, tak písmeno n. Chcete-li si to zapamatovat, stačí se naučit větu: „Pomni, abys nezapomněl!“. Pokud ji pak vyslovíte, uslyšíte v jejím prvním slově jak hlásku m, tak hlásku n a nezapomenete je obě napsat ani ve slově nezapomněl.
Nevíte, jak napsat slohovou práci? Poradíme vám, jak na esej, vypravování, popis a charakteristiku nebo úvahu!
Pozor však na slovo tamější, ve kterém se často chybuje a ve kterém už žádné -mn- není. Slovo tamější totiž není druhým stupněm přídavného jména tamní, ale bylo utvořeno od příslovce tam příponou -ější-.
Časté jsou rovněž chyby ve zdvojování souhlásek. Dvě písmena -nn- se píší tehdy, když se ke jménu připojí skupina hlásek -ní- nebo –ný- (např. ranní, kamenný, vinný). Dvě -nn- se píší také v přídavných jménech složených (např. jednostranný nebo krátkovlnný) a ve tvarech 2. a 3. stupňů utvořených od přídavných jmen a příslovcí psaných s -nn- (např. nevinný-nevinnější-nejnevinnější). Pozor je třeba dávat na rozdíl mezi slovy ranní (např. ranní čaj) a raný (např. rané brambory).
Naučte se 11 největších pravopisných špeků. Je správně hold, nebo holt?
Homofony: stejně znějí, jinak se píší
Nejen slova ranní a raný jsou si podobná. Existuje více slov, která stejně nebo podobně znějí, ale jinak se píší a něco jiného také znamenají. Začněme nejdříve slovy, která znějí podobně, ale je třeba napsat je rozdílně. Jsou to např. slova plnicí (např. plnicí pero) a plnící (např. pracovník plnící své povinnosti). Podobné je to pak se slovy honicí (např. honicí pes) a honící (např. pes honící zajíce).
Mezi homofona, tedy slova, která stejně znějí, ale jinak se píší, patří např. slova:
sbít (přitlouci k sobě) X zbít (nabít někomu)
bít (tlouci) X být (existovat)
nabít (natlouci, vsunout náboj) X nabýt (získat)
vít (splétat věnce) X výt (pes vyje)
mít (vlastnit) X mýt (čistit vodou)
pil (napil se) X pyl (prášek v květu)
stěžovat si (ve smyslu naříkat na něco) X ztěžovat (ve smyslu činit obtížným)
sběh (např. sběh lidu) X zběh (dezertér)
10 pravopisných chyb v češtině, které dělají i vysokoškoláci
Dva tucty problematických slov na závěr
Některá slova jsou mylně považována za vyjmenovaná, a jsou pak často chybně psána s tvrdým y. Na tato slova je třeba dávat pozor a psát v nich vždy měkké i. Jsou to například:
viset, víkend, brzičko, vir (mikroorganismus), sírový (od slova síra), sirup, lišej (vyrážka), lišaj (motýl), sivý (šedivý)
Případů, ve kterých se často chybuje, je opravdu mnoho. Pokud bychom chtěli být v jejich výčtu úplní, musel by náš článek být o mnoho delší a pravděpodobně by se pak příliš nelišil od Pravidel českého pravopisu.
Pravopisné chyby neděláte? Podívejte se na chyby ve filmech!
Na závěr tedy už jen krátký výčet slov, která obyčejným smrtelníkům pravidelně způsobují problémy a vrásky na čele:
výjimka (a nikoli vyjímka), labyrint, kdo s koho, múza, túra, interview, hysterie, pudink i puding, romantismus i romantizmus, výpůjčka, výhružka i vyhrůžka, jazz i džez, koncert, na shledanou a sbohem
