4 fotky 
!Exkluzivně!Gürselův román Alláhovy dcery vzbudil rozruch nejen ve spisovatelově rodném Turecku, ale také u nás. Nejen o této knize si s ním v Istanbulu povídal ředitel Festivalu spisovatelů Praha, jehož hostem Gürsel bude.
Turecký spisovatel Nedim Gürsel, Zdroj: archiv Festivalu spisovatelů Praha
Jak byste popsal své dětství v Turecku?
Narodil jsem se na malé vesnici a dětství pro mě bylo rájem, který jsem ztratil v jedenácti letech, kdy při autonehodě zemřel můj otec. Byl profesorem francouzštiny, kterého si v okolí velice považovali.
Od svých devíti let jsem psal básně, asi abych napodobil to, jak otec stále seděl za psacím stolem a překládal francouzskou literaturu. Později jsem se sám sebe často ptal, jestli svým psaním nepokračuji v jeho díle, které zůstalo kvůli předčasné smrti nedokončeno.
Kdy jste poprvé přijel do Francie?
Bylo mi dvacet, když v levicovém časopise Přítel lidu publikovali můj článek o Leninovi a Gorkém. Pak přišel převrat a státní prokurátor v Turecku pro mne kvůli tomu článku žádal sedm a půl roku vězení. To byl rok 1971. Tak jsem odjel do Francie, kde jsem na Sorbonně začal studovat francouzskou literaturu.
Po nějakém čase, během kterého jsem napsal dvě knihy, jsem se do Turecka vrátil. Ale když byly po dalším vojenském puči v roce 1980 tyto knihy zakázány, vrátil jsem se opět do Francie. Nyní žiji napůl mezi Paříží a Istanbulem.
Žít v současné době mezi Francií a Tureckem musí být schizofrenická situace.
Sice jsem mezi těmi dvěma zeměmi a jejími kulturami rozdělen, ale zůstal jsem připoután k rodnému jazyku. Svá literární díla píši v turečtině, ale pro univerzitní účely používám turečtinu i francouzštinu. Jsem turecký spisovatel – není pro mne určující půda, ale jazyk.
Turecko je říše, Osmanská říše, a říše mají povahy. Jaká je povaha Francie v porovnání s Osmanskou říší – jsou hodně rozdílné?
Historii Osmanské říše jsem začal objevovat až na Sorbonně, na střední škole v Istanbulu jsem byl mnohem více zaujat francouzskou literaturou a evropskými dějinami. V Turecku jsme měli kosmopolitní kulturu, kterou jsme ale ztratili. A právě tomu se věnuji ve svých románech. Dobyvatel vypráví příběh největší postavy Osmanské říše, Mahmeda II. a v Turbanu z Benátek se zaobírám vztahem mezi Benátkami a Osmanskou říší z pohledu malířství. Pro dnešního spisovatele je Osmanská říše a její odkaz nevyčerpatelným zdrojem inspirace.
Nedim Gürsel přijede v dubnu na Festival spisovatelů Praha, Zdroj: archiv Festivalu spisovatelů Praha
V Turecku vyvolal váš román Alláhovy dcery velmi kontroverzní odezvu – jaký je jeho příběh? A zanechalo jeho vydání následky pro vás a pro knihu samu?
Román Alláhovy Dcery byl v Turecku vydaný roku 2008 a už za 4 měsíce se stal předmětem obžaloby ze strany státního prokurátora podle paragrafu 216 trestního zákoníku, který ukládá trest za urážku veřejnosti. A tak jsem byl stíhán. Považuji to však za zcela nepřijatelné už proto, že trest za rouhání by v sekulárním státě neměl z principu existovat. Po roce jsem byl osvobozen, ale prokurátor se odvolal k nejvyššímu soudu, na jehož verdikt stále čekám.
Myslím, že pro kandidátskou zemi EU je takový případ nepřijatelný – svoboda vyjadřování přeci musí existovat! Přitom se jedná o román, který vypráví příběh počátků islámu z perspektivy dítěte, které je okouzleno vypravováním své babičky, jež recituje verše Koránu.
Doufám, že proces znovu nezačne, protože by to určitě zhoršilo turecký obraz v Evropě.
Moje žena se domnívá, že to není problém náboženství, ale sexuality. Stát se podle ní děsí sexuality, svoboda sexu pro něj není přijatelná.
V románu vystupují tři bohyně, kterým dal kmen Kurajšovců jméno Alláhovy Dcery. Jedna z nich se zamiluje do Mohameda, to byl však produkt autorské imaginace. Ale sexualita je v před-islámské poezii silně přítomná.
Během procesu bylo z tohoto románu vyňato asi 40 vět, které byly předmětem obvinění. Oni prostě záměrně odebrali část textu, protože jsem psal o Proroku jako o člověku, který měl rád ženy.
Existují v dnešním světě velké rozdíly ve vnímání sexuality? Turecko je přeci velice sexuální země… A velice násilná. V čem je problém?
V Turecku jsou rozdíly co do zvyků, například postavení žen není stejné jako v Evropě. Na venkově stále přetrvává jistý druh násilí vycházející z polofeudálních zvyků, které se tam uchovaly. Ale ve velkých městech se mravy vyvíjely mnohem rychleji a životní styl je tam mnohem evropštější a svobodnější.
O čem je vaše nová kniha Démon, Anděl a komunista?
Je to politický román, který zkoumá násilí ve 20. století. Také provádí určitou reflexi totalitarismu. Napsal jsem ho v Berlíně a ten je také hlavní postavou knihy: ve vztahu k 20. století, k násilí, k postavení Zdi a také k jeho rozpadu na konci století.
S Nedimem Gürselem hovořil v únoru v Istanbulu Michael March, přeložil Tomáš Kopečný. Redakčně upraveno.
Copyright: Michael March, Festival spisovatelů Praha 2011.
Nedim Gürsel (*1951, Turecko) je jedním z nejkontroverznějších moderních tureckých autorů a říká se o něm, že je noční můrou všech špatných vládců. Mezi jeho nejznámější romány patří knihy První ženy či Alláhovy dcery.
Roku 1971 Gürsel uprchl do Paříže, na konci 70. let se krátce vrátil do Turecka. Převrat, který tam roku 1980 proběhl, ho vyhnal zpět do Francie, kde nyní přednáší na Sorbonně a působí jako vědecký pracovník Centre National de la Recherche Scientifique. – Roku 2004 mu byl francouzským ministrem kultury udělen Řád umění a literatury. Více čtetě na www.pwf.cz.
