3 fotky 
Sbírku vybraných fejetonů spisovatelky Denisy Proškové vydalo loni na podzim nakladatelství Lidové noviny. Kniha humorně nazvaná Neberte si to osobně je souborem pestrých historek, trapasů nebo poučných sdělení ze života z let 2000 – 2010. Fejetony autorce vycházely pravidelně v časopisech Marianne a ONA Dnes. Aktuální a stále veselé jsou doteď.
Příhody v knížce jsou pestré jako sám život. Zdroj: wikipedia.org
Říci druhému člověku něco opravdu nepříjemného tak, aby si to nevzal osobně. To bývá leckdy opravdu tvrdým oříškem! Své o tom ví i autorka útlé knížky Neberte si to osobně, jež je sbírkou pikantních situačních příhod, nezvyklých filozofických vhledů i nesnesitelných trapasů. Fejetony, vycházející z fantazie a ze života, střádala Denisa Prošková v podobě příspěvků do magazínů po deset let. Až teď si těmi nejlepšími můžete zalistovat v jediné knížce.
Napsal život. Zn.: Vypečeně
Pro podněty úsměvných historek přitom autorka nemusela chodit daleko. Jsou jimi zcela běžné a všem dobře známé zvláštnosti: pračky požírající ponožky (samozřejmě, že chybí vždy ta druhá z páru), samoutrácející se peníze, domýšlivost, přílišná závislost na kariéře, přílišná závislost na dětech, nedostatek sebedůvěry, neschopnost mluvit celý den pravdu, a spousta dalších běžných věcí, které jsou tím běžnější, čím déle v nich my sami žijeme…
Úsměv? Ten především!, Zdroj: sxc.hu
Denisa si bere na paškál zkrátka všechno – matky, svátky, děti, školy, hypotéčníky, vydařené večírky, ba i humrovou pomazánku. Neznamená to však, že na nikom nezůstane ani nit suchá. Každá nitka je jen decentně navlhčená a šikovně zauzlená. Mezi jinými vzpomínám hlavně na fejeton o vědcích z Pekingu, USA nebo třeba z Číny (čím větší dálka, tím lépe), kteří vyrukují se svými průpověďmi zásadně v době chřipkových epidemií. Jsem přesvědčená, že bychom je chtěli vidět osobně všichni, nejenom autorka.
V čem spočívá fejeton?
Překvapivé je, že v sobě každý příběh ukrývá jakýsi vnitřní mechanismus, pointu, po jejímž rozluštění můžete nad daným tématem uvažovat, anebo se jen rozpustile smát. Podobně jako úvaha čtenáře nabádá, aby se nad danou problematikou zamyslel, ale přitom ji jaksi zlehčuje: číst fejeton je tedy jako číst úsměvnou úvahu s krátkou poučkou. Konstrukce fejetonu vás příjemně naladí, hravě unese, možná dokonce trochu vyvede z míry – a to vše jen proto, abyste vzápětí mohli dopadnout rovnýma nohama zpátky do skutečnosti.
Jestliže netušíte, o čem byla v předchozím odstavci řeč, nezbývá než doporučit nějaký ten peprný fejetonek k přečtení. Pokud rádi čtete v tramvaji, autobusu nebo v metru, je poutavý text Denisy Proškové tím pravým, co můžete při cestě postrádat. Fejetony v knize totiž mívají zpravidla tři nebo čtyři A5 stránky. Dobrý fejetonista je hráčem se slovy, jejich konstruktérem a bedlivým pozorovatelem. I kvalita autora se pochopitelně projeví na čtivosti textu. Dobrý autor vás vtáhne do své myšlenky natolik, že ji budete považovat za svou vlastní.
Číst, či nečíst?
Původně jsem sbírce fejetonů z let 2000 – 2010 nemohla přijít na chuť. Nezamlouvalo se mi velké množství příběhů seřazených za sebou, což navzdory snazšímu listování znemožňuje se do knížky pořádně začíst. Preferuji zkrátka plynoucí příběh. K samotnému obsahu jednotlivých historek nemám námitek, i když nejsem Šalda. Obsahově mě každý fejeton něčím zaujal, u každého jsem se mohla pozastavit, (ne)souhlasit, přemýšlet o něm nebo si ho jen tak užívat. Čas nad knížkou strávený rozhodně nebyl úplně marný, působí jako kombinace něčeho roztomilého a skleničky vína.
Zázraky správně položených otázek
Konec světa prý nastane, až lidstvo opustí zvědavost a přestane se ptát. Filozofové a vizionáři už ovšem nedodávají, že trochu záleží i na tom jak koho, kdy a na co!
(…)
To učitele Luboši, dalšího mého známého, vítá při návštěvě rodného dvougeneračního domku na Valašsku zdánlivě neutrální: „Co je u vás novýho“ Šlo by o banalitu, kdyby se neptal starší bratr Evžen, který má v hlavě uložené, že co Pražák, to multimilionář. A navíc Luboš široko daleko jediný vysokoškolák v rodině.
„Nic,“ pokrčí jako vždy Luboš rameny.
„Pořád ještě bydlíte v podnájmu?“
„Pořád.“
„Auto jste si nekoupili?“
„Ne.“
„Ani na dovolený jste nebyli?“
„Ne.“
Zedníkovi Evženovi se uleví. Dá se dokonce říct, že se i rozveselí. Nic tak přece nepotěší, jako když někdo roky studuje a prdlajs z toho, že jo.
„Pojd si dát řízek,“ halasí teď už Evžen přátelsky a pak mu jde ukázat nové kolo (kameru, chatu, žena apod.), na které si TĚMAHLE rukama vydělal.
Český název: Neberte si to osobně
Autor: Denisa Prošková
Výběr a uspořádání textu: Iveta Coufalová
Obálka a grafická úprava: Marie Tvrdá
Počet stran: 261
Vazba: pevná
Rozměry: 170 x 115 x 15 mm
Vydaly: Lidové noviny v Praze, 2010
Doporučená cena: 229 KčHodnocení: **** (80%)
