3 fotky 
Letos je to přesně 100 let od roku, kdy historik Hiram Bingham objevil a následně vydrancoval pevnost a sídlo peruánských Inků v Andách – Machu Picchu. Tehdy ještě neznámé místo uprostřed hustých lesů, které leželo stranou badatelského zájmu a neschopné jakékoli obrany vůči nadšeným a někdy až posedlým amatérům.
Machu Picchu, Zdroj: Hana Chytrá, Topzine.cz
Peru v čele s prezidentem Alanem Garcíou vede kampaň za návrat památek zpět do země původu již od roku 2003. Hiram Bingham odvezl v roce 1911 všechny předměty nemovité povahy do USA, kde se následně ocitly v soukromých sbírkách a později část natrvalo zakotvila v depozitářích Yaleské univerzity. Podle Peru bylo z Machu Picchu odvezeno na 46 tisíc inckých artefaktů.
Ale dle univerzity je těch skutečně zásadních, které má cenu vystavovat, méně. Univerzita tedy automaticky operuje pouze s těmi nejvýstavnějšími kusy, jako jsou honosné nádoby či šperky, předměty denní potřeby, které pro archeology mají mnohem větší vypovídací hodnotu, se už zabývá jen okrajově.
Vysokohorské opevněné sídliště Machu Picchu bylo postaveno v 15. století, kdy byla říše Inků na vrcholu a prožívala období rozkvětu. Kamenné sídlo, které leží v nadmořské výšce nad 2 400 m.n.m. se nachází zhruba 500 km jihovýchodně od hlavního města Limy. Machu Picchu v Peru je jednou z nejvýznamnější peruánský turistických atrakcí, kterou navštíví kolem 850 tisíc návštěvníků za rok.
Systém, aby se vlk nažral a koza zůstala celá
Celý spor trval dlouhých sedm let a prezident García apeloval dokonce na samotného prezidenta USA, Baraka Obamu. Koncem roku přišel zajímavý zvrat, kdy sama Yaleská univerzita přišla s kompromisem. Zavázala se letos, v první polovině roku 2011, část památek Peru vrátit. „Chceme vytvořit nový model, jak řešit podobné spory o kulturní památky,“ řekl stanici BBC rektor Yaleské univerzity Richard Levin.
Záležitost má ale malý háček. Peru žádá navrácení až 4 000 předmětů, ale Yaleská univerzita chce vrátit pouze část a zbytek předmětů si nechat pro účely dalšího bádání. Američané také chtějí Peruánce uchlácholit alespoň tím, že jim pomohou vybudovat za pět milionů dolarů nové muzeum v horském městě Cusco, kde by se později vrácené památky vystavily.
Machu Picchu, Zdroj: Hana Chytrá, Topzine.cz
Že by se lupiči polepšili?
Návraty uloupených pokladů starých říší do míst jejich původu jsou možná novým celosvětovým trendem. Před dvěma roky předala Itálie Etiopii Axumský obelisk a Newyorské metropolitní muzeum umění loni odeslalo Egyptu 19 předmětů z Tutanchámonovy hrobky. Další spor se vede o starověké mramorové reliéfy z Akropole, které jsou umístěny v Britském muzeu v Londýně a patří samozřejmě Řecku. Momentálně také probíhá obnovený spor Egyptské Nejvyšší rady pro památky s Německem. Předmětem sporu není nic menšího, než-li slavná busta královny Nefertiti.
Otázka navrácení či nenavrácení kradených artefaktů do země původu je velmi složitá a komplikovaná. Drtivá většina archeologických amatérských výzkumů probíhala na přelomu 19. a 20. století či v prvních desetiletích 20. století. Neexistovaly zákony, které by vývoz památek upravovaly a řešily, badatel se většinou pouze domluvil s místním vládcem či správcem, že výzkum provede a nikdo se více nezajímal. Následný vývoz památek nemovité povahy byl samozřejmostí, nad kterým se nikdo nepozastavoval. Na místě výzkumu se zanechaly pouze obnažené zdi a základy staveb, a vše, co se našlo v zásypech a vrstvách, se odvezlo.
Mnoho zemí, kam se předměty vyvezly (USA, Německo, Rusko, Anglie) se dnes vehementně hájí, že odvozem dané předměty zachránily. Zde právě narážíme na fakt, že se opravdu najdou země, které se o své kulturní dědictví zajímají spíše okrajově a pouze v rámci cestovního ruchu. Můžeme uvést příklad ochrany památek v Damašku, který opravdu nesplňuje vše jak má. Jsou ale země, které se ke svému odkazu trvale hlásí, ale nejsou vyslyšeny. Muzea v Berlíně či Londýně přímo překypují předměty, které rozhodně nespadají do historie Anglie či Německa.
[poll id=“52″]V roce 1992 byla přijata takzvaná Maltská konvence neboli Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy, Česká republika konvenci podepsala ve Štrasburku dne 17. prosince 1998. Konvence se snaží právně ošetřit právě problémy týkající se archeologického dědictví a řeší památky všeho druhu. Definuje archeologické dědictví, identifikuje dědictví a opatření na jeho ochranu a snaží se konzervovat dosud neobjevené archeologické dědictví pod povrchem.
