Nahlédněte do světa svatojánských broučků Jana Karafiáta

Jedenáct příběhů ze života svatojánských broučků – právě tolik jich obsahuje kouzelná pohádková kniha pro děti, ale i dospělé od Jana Karafiáta – Broučci. Příběh o neposlušném Broučkovi, který se učí létat, zažívá spoustu dobrodružství, časem se zamiluje do Berušky, a pak konečně dospívá. Broučci se chovají a jednají podobně jako lidé.

Broučci poprvé vyšli v roce 1876. Jan Karafiát však knihu vydal anonymně na vlastní náklady u Václava Horkého. Sedmnáct let trvalo, než si jí všiml spisovatel Jan Herben. Díky Gustavu Jaroši-Gammu a jeho recenzi, jež byla zveřejněna v časopise Čas, se první edice velice rychle vyprodala, a roku 1894 přišla reedice. Na díle je vyzdvihován jeho básnický sloh a také se oceňuje přístup ke světu dítěte – psát knihy pro děti tehdy ještě rozhodně nebylo obvyklé. Naopak co se týče jisté morální hodnoty, vyčítá se autorovi tupá bezmyšlenková poslušnost, jež se (podle Maxe Webera) v reformovaném prostředí velice cenila.

Alegorické vylíčení ideálního lidského světa v Broučcích ovlivnilo několik dalších generací české četby pro děti. Do příběhu Broučkova života vtělil Karafiát křesťanskou pokoru vůči božímu řádu i důraz na hodnoty lidské přičinlivosti a užitečnosti.

Díky velkému ohlasu Broučků, v 90. letech 19. století, vydal autor své rané výchovné bajky, pohádky a verše pod názvem Broučkova pozůstalost (1900). Paměti spisovatele Broučků (1919 – 28) popisují dopodrobna Karafiátův život, práci a náboženské názory.

Jan Karafiát se narodil v roce 1846 v Jimramově, zemřel v Praze (1929). Je známý jako kazatel a teolog. Po maturitě (1866) na evangelickém gymnáziu ve Vestfálsku vystudoval evangelickou teologii (1866-69) v Berlíně, Bonnu a Vídni. Po kratších zaměstnáních a pobytu ve Skotsku působil jako správce učitelského semináře v Čáslavi a především jako farář na Valašsku (dvacet let). Roku 1895 odešel do Prahy a věnoval se biblickým studiím.

Broučci od Jana Karafiáta, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Ladislava Pechová

Karafiátova literární činnost řešila především bohoslovecké a kněžské úkoly. Zabýval se filologickým rozborem Kralické bible, jejíž revidované vydání později pořídil. Sestavil katechismus a vydal i svá kázání – Reformovaný katechismus – Křesťanské učení/Katechismus Jana Karafiáta (1876).

Karafiátova rodina patřila k těm zámožnějším v Jimramově, ovšem jeho dětství bylo skromné. Jeho otec František se oženil s vdovou, která měla čtyři děti. Společně měli dalších šest, takže jich bylo tolik, co malých broučků. Jan byl tím nejstarším.

Nahlédněte do světa svatojánských broučků!

Tato půvabná kniha pro děti je rozdělena do jedenácti kapitol. V první se Brouček učí létat, ve druhé se seznamuje s Janinkou, která žije sama v chaloupce. Je panna, nikdy se neprovdala, protože si o ni žádný brouček neřekl. Tatínek s kmotříčkem vypráví ostatním příhodu, jak byli mladí a jak poprvé měli letět. Poté se všichni rozloučili a šli se připravit na zimu, co kdyby je náhle přepadla. Pomodlili se, a pak si lehli a spali a spali a spali.

Broučci od Jana Karafiáta, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Ladislava Pechová

Krásné sny pod sněhem: tak to je název třetího příběhu. Když se jednoho dne broučci probudili, Broučka zajímalo, jak je venku. Tatínek však nechtěl otevřít, aby nezmrzli. I maminku to zajímalo. Tatínek tedy odbednil od okna prkénko a všichni se dívali, jak to venku vypadá. Všude bylo plno sněhu. Potom maminka zatopila a uvařila polívčičku. Brouček vzpomínal na Janinku, o níž se mu také zdálo. Poté se Brouček bavil s tatínkem, kdy konečně poletí, a jak se to dělá.

„A tatínku, kdy že tedy už poletíme?“ – „Inu počkej, až zase bude léto. Tak asi o svatém Janě.“ – „A jak se to dělá, když se těm lidem svítí?“ – „I to se nijak nedělá. To se jen lítá a oni vidí.“ – „Ale jak pak, když už bolí křídla?“ – „Pak se jim trochu odpočine. Ale hned se zase letí. „ – „A tatínku, copak ti lidé teď dělají, když vy jim nesvítíte?“ – „Milé dítě, to já nevím, co si počínají. Snad také spí, anebo si povídají pohádky. Ale já vždycky slýchám, že jsou neposlušné, a že se jim nedobře vede.“ „Nedobře? Copak je to?“ – „Inu, nemají se rádi.“ – „Ale to já bych jim nesvítil, když se nemají rádi.“ – „I, do toho nám nic není. Když Pán Bůh chce, abychom jim svítili, tak jim svítíme.“

Broučkovi uvázly na mysli ty pohádky: Maminko, povídejte mi nějakou pohádku!

Maminka povídala Broučkovi pohádku o kočičkách… Držel ji za ruku a usnul. Opět spali a spali, a jakmile se Brouček probudil, maminka si s tatínkem podívali. Opět se broučci dívali, jak je venku. Všecko už se zelenalo, ale pořád mrzlo. Maminka zatopila, uvařila polívčičku, pomodlili se a šli spát, jenomže Broučkovi se nechtělo. Chtěl pohádku, maminka mu ji tedy vyprávěla, až znovu usnuli.

Ve čtvrté části se dozvídáme o Broučkovu prvním letu, kde poznává svět kolem, pozoruje lidi, kterým svítí. Za odměnu si doma pochutnává na čokoládě a smažených věnečcích, které mají k večeři. Pátá pohádka broučky přivede do kostela, v šesté se dozvíte, co se Broučkovi stane, když stále neposlouchá a zlobí, v sedmé činí pokání a přiznává se. V osmé kapitole jde Brouček na námluvy k Berušce. I přes první překážky se později ukáže, že Beruška je jeho osudová nevěsta. Koná se tedy svatba a všichni se veselí. Avšak potom umírá Broučkova maminka. Zanedlouho je opustí i kmotříček a odchází za nimi i tatínek.

Šťastná rodinka: tak je nazván devátý příběh, který zrovna moc šťastně nezačíná. Brouček s Beruškou nachází kmotřičku mrtvou. Ale sami dlouho nezůstanou. Poznávají nové přátele, kteří se přestěhují do chaloupky pod dubem, takže to k sobě mají blíž. A pak nastane opravdu šťastný okamžik, neboť mají postupem času celkem sedm malých broučků a tři berušky.

Broučci od Jana Karafiáta, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Ladislava Pechová

V předposledním příběhu vyprovází Janinka malé broučky k jejich prvnímu letu. Brouček své syny také poučí a jde jim ukázat svět, tak jako to tehdy udělal i jeho tatínek, když byl Brouček malý. Na druhý den povolá všechny broučky Janinka k sobě, aby se s nimi rozloučila, protože umírá. Všichni plakali. A už Janinku neměli. Přišla zima, připravovali se tedy na ni, a už nikam neletěli.

Při poslední kapitole s názvem Dvanáct chudobek nás zabolí u srdce, neboť se musíme s broučky rozloučit. Je tuhá a zlá zima, a broučci ji nepřečkají, umrznou. Na jaře všecko kvete, a tam pod jalovcem kvete i dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. A kvetou tam podnes.

Broučci jsou stále aktuální

Koho by neokouzlila tato půvabná pohádková kniha? Vždyť na ní vyrůstalo mnoho generací. Kdo by těmto malým tvorům odolal? Nejen děti, ale i dospělí mohou nahlédnout do tohoto díla a zavzpomínat tak na své dětství. Broučci se stali natolik populárními, že byli přeloženi do mnoha světových jazyků, dočkali se zhudebnění a stali se rovněž podkladem pro televizní a rozhlasovou tvorbu. A na závěr musím vyzdvihnout také onu poetičnost v knize. A vůbec některá slova – jsou balzámem na duši. Tato kniha by neměla chybět ve vaší knihovně.

Název: Broučci
Autor: Jan Karafiát
Ilustrovala: Ladislava Pechová
Počet stran: 104
Rok vydání: 2010
Odpovědná redaktorka: Romana Homonická
Technická redaktorka: Alena Suchánková
Vydalo: Nakladatelství Fragment, s. r. o.
Doporučená cena: 249,- Kč

Hodnocení: *** 100 %