2 fotky 
Když mluvíme o kultuře, většinou si představíme tradice určitého národa, pravidla chování a jazyk, díky kterému se společnost dorozumívá. A jak je tomu u Neslyšících, které najdeme po celém světě? Co se myslí tím, když hovoříme o kultuře Neslyšících?
V dnešní době rozlišujeme dva základní pohledy na hluchotu. První, který je starší a vychází především z pohledu slyšících osob, je označován jako medicínský. Neslyšící jsou z tohoto pohledu vnímáni jako ti odlišní.
Slyšící lidé nahlížejí na hluchotu jako na vadu, která by se měla vyřešit, popřípadě odstranit. Tedy navrátit sluchově postiženým jejich slyšení (kochleární implantáty, sluchadla) a samozřejmě je zapojit co nejvíce do společenského života slyšících osob (vštípit jim normy většinové společnosti, naučit je používat mluvený jazyk).
Druhý a novější pohled se nazývá kulturní a nahlíží na Neslyšící jako na jedince s odlišným jazykem a kulturou. Nemáme tendenci tyto osoby nijak opravovat, nesnažíme se je zařadit do naší většinové slyšící populace, nestavíme se do nadřazené role a chceme jejich kulturu poznávat. Neslyšící jsou z tohoto úhlu pohledu bráni jako jazyková a kulturní menšina.
Neslyšící s velkým N
Určitě jste si všimli, že v článku bylo několikrát použito pojmenování Neslyšící s velkým N. To signalizuje, že se jedná o osobu, která je součástí komunity Neslyšících (pohled kulturní). Malé n ve slově neslyšící poukazuje jen k objektivně měřitelné ztrátě sluchu u jednotlivých sluchově postižených lidí.
V naší společnosti je používání slova Neslyšící s velkým N poněkud novým jevem a jeho užívání není nijak ustálené. Osoby v této kulturní menšině spojuje znakový jazyk, podobné osudy, tradice, zvyky a historie.
Je důležité připomenout, že ne všichni neslyšící chtějí do komunity patřit. Rozhodnutí, zda se člověk cítí jako neslyšící nebo Neslyšící, je velice individuální, záleží na tom, jaké má člověk vzdělání a zda jsou jeho rodiče slyšící, či ne.
Tradice a zvyky Neslyšících
Přemýšleli jste někdy nad tím, zda Neslyšící při přípitku také cinkají skleničkami, i když zvuk, kdy se skleničky dotknou, stejně neslyší? Pro Neslyšící je velice důležitý hmat, proto se při přípitku dotknou rukama, které drží skleničky. Samotným cinknutím je tedy pro ně dotyk rukou, ne zvuk, který vydávají skleničky.
Když si Neslyšící chtějí popřát dobrou chuť, stejně jako většinová společnost počkají, až všichni zasednou ke stolu, a poté společně poklepají pěstí do stolu, což znamená přání dobrého chutnání.
A co třeba tleskání, u kterého vnímáme zvuk? Zde Neslyšící nahradí sluch zrakem, a to tak, že zvednou ruce nad hlavu a třepotají prsty.
Znakový jazyk
Znakový jazyk se vymezuje jako přirozený jazyk Neslyšících, díky němu mohou osoby se sluchovým postižením vyjadřovat své myšlenky, pocity a přání. Na rozdíl od mluveného jazyka se jedná o jazyk vizuálně motorický založený na tvarech, pozicích a pohybu (ne na zvuku).
Pravidla chování
Když se slyšící člověk ocitne ve skupině Neslyšících, může se mu zdát někdy nepříjemné, jak často tito lidé využívají dotyky. Ale je to přece logické, ti kdo slyší, mohou na druhého zavolat, oslovit ho, pokud s ním chtějí zavést konverzaci. Ti, kteří sluch nemají, osloví druhého dotykem.
Znakový jazyk jako jazyk Neslyšících, Zdroj:sxc.hu
Ovšem ne všechny doteky jsou dovoleny, existují určité hranice, které je potřeba respektovat. Pro navázání komunikace je vhodné zaklepat druhému na rameno nebo na horní část paže (pokud člověk stojí). Pokud lidé sedí, upozorníme je dotykem na horní část nohy, tedy na stehno. Není vhodné na sebe upozorňovat tak, že druhému saháme na hlavu či ho chytáme za ruku zrovna ve chvíli, kdy znakuje.
Společenský život
V České republice existuje několik organizací, které pořádají různé akce, výlety a kurzy pro Neslyšící. Jedná se například o Českou unii neslyšících, Pevnost nebo Trojrozměr. V těchto organizacích se pořádají mimo jiné i kurzy znakového jazyka pro slyšící osoby.
Do kultury Neslyšících patří také divadelní představení (například divadlo Neslyším), Deafdance (například Zumba pro Neslyšící) a Televizní klub neslyšících (můžete zhlédnout na České televizi).
Zkráceně řečeno, i když člověk neslyší, může žít plnohodnotný život. Může se dorozumívat vlastním jazykem, chodit do divadla, studovat na vysoké škole, hrát v kapele a mít děti. Neslyšící jsou jednou z nejsoudržnějších menšin vůbec, spojuje je totiž snadná komunikace mezi sebou a velice obtížná komunikace s okolním světem. Jak říká Helena Kellerová: „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“
