Lolita: Nemravná kniha o lásce?

Odpudivá. Nemravná. Odporná. Obscénní. I tak byla označována Lolita, kniha původem ruského romanopisce, básníka a překladatele Vladimira Nabokova, krátce po svém vydání v roce 1955. Dnes ji řadíme mezi nejvýznamnější díla 2. poloviny 20. století.

Humbert (Jeremy Irons) a Lolita (Dominique Swain) ve filmové verzi z roku 1997. Zdroj: zarmychslabin.estranky.cz

Kniha je autentickou zpovědí Humberta Humberta, muže, který se celý život potýkal s touhou a posedlostí po nedospělých dívkách se zvláštním kouzlem- po nymfičkách. A právě seznámení s dvanáctiletou Dolores zvanou Lo nebo Lolita způsobí, že své vášni zcela propadne.

Většina lidí má tendenci nahlížet na svět černobíle. Pedofil- zlý netvor. Malá holčička- hodná a nevinná. Co když ale ten zlý pedofil pociťuje k dívce, která už zdaleka není čistá a nevinná jako kvítek lilie, hlubokou lásku a něhu? Jistě, Lolita je román o osudové vášni, která není morální a která ničí ty, které vzala s sebou. I přesto všechno je ale také příběhem o lásce, příběhem, na který stojí za to si utvořit vlastní názor.

Jedná se o typický postmoderní román, který má promlouvat jak k náročnému tak k méně náročnému čtenáři. Vyskytuje se v něm velké množství metafor, odkazů na slavné učence i umělce, některé věty jsou psané ve francouzštině. Pozornost vyžaduje i nesnadná kompozice díla.

Ilustrační foto Foto: Eva Marková

Bestseller, který pobouřil svět

Myšlenka sepsat příběh o pedofilním muži Nabokova poprvé napadla už na přelomu roku 1939-1940, přesto konečná podoba Lolity spatřila světlo světa až roku 1955. Sám autor budoucí bestseller dvakrát málem zničil, čtyři američtí nakladatelé rovněž odmítli kontroverzní rukopis publikovat. Potíže však pokračovaly i po vydání románu. Svou otevřeností k tabuizovanému tématu způsobil skandál v řadě zemí, dokonce byl zakázán ve Velké Británii, Spojených státech i v Paříži.

S Lolitou a Humbertem jsem se poprvé setkala ve filmovém zpracování. Při četbě díla jsem byla mimo jiné překvapena četností výrazů ve francouzštině- výhodou pro mě tedy nepochybně byla znalost tohoto jazyka. Dalším zdatným pomocníkem pro pochopení knihy se staly pochopitelně i vysvětlivky.

I když knížka patrně nepatří do kategorie těch, které přelousknete za večer, za prolistování rozhodně stojí. Navíc si čtenář sám může zvolit, zda bude jeho pozornost směřovat pouze po rovině příběhu, či zda se chce ponořit hlouběji a pochopit více. O Vladimiru Nabokovovi pak zjistíte více zde.

Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčošce měřila metr pětapadesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Doloros se podepisovala. V mém objetí byla však vždycky Lolitou.