3 fotky 
!Exkluzivní rozhovor!Debbi tento týden vyráží na své první turné. Zpěvačka je dokonce nominována na ceny Óčko, které budou vyhlášeny příští týden. Co nám o sobě a o svém připravovaném turné Debbi prozradila, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Debbi, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Příští týden vyrážíš na své první turné, jak se na něj těšíš? Nebude to pro tebe nápor?
Já se na něj hrozně těším, myslím si, že to bude brutální nápor. Ale my už jsme si naplánovali s turnáři, že budeme každý ráno chodit běhat, dělat přípravy a podobně. Jsem na to zvědavá. Těším se, že s členy kapely bude sranda – a po celé republice… Budu si to užívat.
Byl to tvůj nápad uspořádat turné?
Ne, to byl nápad tak celkově – uspořádat turné. Chtěli jsme, abych měla koncerty jenom svoje. Nějak to vyplynulo ze situace. Nevíme, jak všechno bude vypadat, protože já jsem nikdy neměla svou vlastní šňůru koncertů. Chtěli bychom vědět, kolik lidí má o můj zpěv zájem. A jde i o to, abychom se rozehráli pořádně.
Takže jsi ihned souhlasila s tímhle nápadem?
Já jsem nejvíc nadšená. Hrozně jsem se těšila. V úterý máme generálky (úsměv) místo školy.
Čtěte také: Debbi sklízí úspěch se singlem La, La. A vyráží na podzimní turné
Ještě studuješ?
Budu maturovat až za dva roky. Kamarádka mi vždycky shání materiály na písemky…
Po matuře jsi chtěla jít studovat veterinu, ale kvůli zpěvu se tohoto snu chceš vzdát. Nepřemýšlíš třeba, že bys to přeci jenom zkusila?
Jestli to se zpěvem bude fungovat jako doteď, tak studium veteriny by byl opravdu nesmysl. Je to sice sen, ale být zpěvačkou všechno přebylo. Já bych samozřejmě hrozně ráda pracovala se zvířaty, ale oboje dohromady neskloubím. Nefungovalo by to už z toho hlediska, že veterina je časově hrozně náročné studium. V životě bych ho nemohla zvládnout. Já už mám problémy s gymplem. A ještě pak dodělávat vysokou na veterině v Brně! Kdybych dělala jinou práci, šla bych ji studovat ráda. Ale studium je minimálně pět let života, které člověk na 100% investuje do studia. Seděla bych minimálně pět let naplno nad knížkama a studovala, studovala, studovala…
[youtube_660]WYq7u4xcESI[/youtube_660]
Máš hodně ráda zvířata? Máš nějaká doma?
Ano, mám ráda zvířáta a jedno mám doma, rybičku Betku-bojovnici. Ve zverimexu se prodává v kelímkách. Ona musí být sama, jinak ostatní zabije. Nemusíš se o ní starat… Já to krmím každý večer, ale když zapomenu, tak se z toho ta rybička nepodělá. Dále mám dva psy, Rhodéské ridgebacky, je jim osm let. Ty mají pokojíček jak já dětský, telátka moje.
Ale zpěv přeci jenom vyhrává?
Zpěv je na prvním místě, ale těsně, ale opravdu těsně za ním je veterina.
Když příští rok nebude žádný Anděl, rozhodneš se pro tvou vysněnou školu?
Zpěv je práce, která buď funguje, nebo nefunguje. Může fungovat dva roky nebo celej život. To není dočasná práce typu: tady máte smlouvu na deset let a deset let budete zpívat. Pokud budu bavit lidi deset let, tak budu. Na tohle prostě nejde odpovědět. Je to buď, anebo.
A nějakou jinou vysokou školu bys studovala?
To určitě. Práva, psychologie, filozofie, sociologie – to mi jde… Nebo nějakou humanitně zaměřenou. Ale na ekonomku určitě ne, tam je matika. Kdybych na vejšku nešla, to bych byla asi největší černá ovce rodiny. U nás není nikdo, kdo by ji neměl.
Ale ty snad ani nemůžeš být černou ovcí rodiny? Proslavila ses jako známá zpěvačka…
Na to se u nás moc nehraje… Rodiče berou každou věc, která je chytrá.
Jsi nominovaná na dvě ceny Óčka, v kategorii Zpěvačka roku a Objev roku. Co ty na to? Myslíš, že vyhraješ?
Já to vím asi odedneška, (smích) ale ten článek jsem nečetla… Jen třídní učitelka mi dneska říká: „Deboro, ty jsi prý nominovaná jako Objev roku a Zpěvačka roku na cenu Óčka?“ Já jsem jen překvapeně zareagovala: „Jo?“ (smích) Prostě, nevím o tom… Ale výhru bych určitě snesla, neštípalo by mě to na zadku. Je úplně jedno, jestli o té nominaci vím nebo ne. To je v pohodě. Ví to celý svět, ale já to asi nepotřebuju vědět.
[youtube_660]LRa1PsAZAog[/youtube_660]
Zpět k turné: Jak dlouho se na turné připravuješ? Jak psychicky, tak fyzicky?
No psychicky… (zakroutí hlavou) Psychicky nijak. Zkoušky mám ale každý den.
Jak dlouho? Dva, tři měsíce?
Na to se moc nehraje. My se učíme, ty písničky cvičíme pořád dokola. Cvičíme od začátku, co začínáme hrát. Turné spíš tak nějak vyplynulo. Řekneme si: „Tahle píseň je dobrá,“ naučíme se ji, pak najednou máme čtyři songy, najednou šest, osm a už to jede.
Čtěte také: Dodnes nevím, kdo je ten Justin Bieber, říká exkluzivně pro TOPZINE.cz Tonya Graves
Na svém turné budeš zpívat písničky z tvého alba Touch The Sun. Budou i nějaké další?
To album je tak krátký, že by písně nevystačily na celý koncert. Normálně, když vystupuji, tak zpívám i I try od Macy Gray, kterou všichni znají ze SuperStar. Tu budu zpívat i tam. Zazpívám i Fuck You od Cee Lo Green, tenhle song zpívám také vždycky a pak máme čtyři novinky, které jsou fakt vtipné. Nemají asi dohromady žádnou souvislost, ty písničky se k sobě vůbec nehodí. Je to písnička od Amy Winehouse Valerie, pak od Adele Someone Like You, dále Feel od Robbieho Williamse a ještě budou Queeni, Don´t Stop Me Now.
Čeká fanoušky během turné nějaké překvapení?
Spontánnost největšího dramatu. Já si spontánně vždycky nějaké překvápko vymyslím. Třeba Miss Mokrý tričko, že se poleji nebo něco takového. Nic tedy připravenýho není, co vyjde, to vyjde.
Tvé turné nese název řeckého alkoholického nápoje. Upřednostňuješ tvrdý alkohol nebo dáváš přednost pivu a vínu?
Já mám tento nápoj hrozně ráda a to ne proto, že mě sponzoruje. Ne! Mám ráda gin-tonik, to mi fakt chutná. Dám si jich třeba šest a jsem úplně na plech, ale to je jedno. A mám ráda hrozně pivo. Po koncertě dvě tři pivka, k tomu dva gin-toniky a mám vyřešeno. Končím. Končím a jsem pod stolem a je mi dobře. (smích) Koktejly piju jedině, když je opravdu zhroucená kalba. Ale občas si dám ráda víno.
Jak často kalíš?
Většinou jdu ke kamarádům na večeři a skončíme ve čtyři ráno a už to stejně vypadá jako kalba. Je to všude stejný. A pak se mě ptají: „To jako můžeš pít, když zpíváš?“ Jenomže mně to je jedno…
To ti spíš dodá ten hlasový šmrnc, ne? Máš neobvykle zabarvený hlas…
Ne, to ne. To já mám od malička, chraptím asi od tří let. Mám rozštěp hlasivek. Babička mi vždycky říkala: „Deboro, ty jsi nemocná!“ – „Nejsem, babi. Jsem zdravá.“
Podívejte se také na exkluzivní videorozhovor s Debbi
Zdravá a se zajímavým hlasem.
Ono to po těch čtyrech koncertech vypadá jinak. Pak už sotva mluvím. To je snad jediná věc, na kterou jsem hodně zvědavá.
Akorát se tedy bojíš, že ti během turné odejde hlas?
Jo, to je snad jediná věc. Teda, ne že by odešel… Ale celkově mi to turné dá hodně zabrat. Musím papat vitamínky, Vincentku chlastat místo piva…
V jednom rozhovoru jsi uvedla, že jsi cáklá. V jakým smyslu?
(smích) Stačí se na mě podívat. Nebo si se mnou pokecat pět minut. Automaticky budeš vědět, že jsem brutálně cáklá. Nejsem člověk, který je klidný, který všechno zváží. Samozřejmě, že když se mám rozhodovat, jestli mám udělat nějakou blbost nebo ne, tak samozřejmě, že ji udělám! Neřeknu si: „Nedělej to, Deborko.“ Podobně bude vypadat i turné.
Liší se nějak jednání tvých spolužáků před slávou a nyní?
Málo. Jsem stejnej blázen jako předtím, že? A jestli třeba chtěj se se mnou bavit, řeknu jim: „Nebavili jsme se předtím, nebudeme kamarádi ani teď.“ To není najednou, že se z někoho stane andílek jenom proto, že je známý. Žádný: „Deboro, nepůjdeme spolu někam na drink?“ u mě neplatí. Řeknu: „Bavili jsme se předtím? Počkej… Ne. Budeme se bavit teď? Ne.“ Jako proč? Je to nesmysl…
Na který koncert a město se těšíš nejvíc?
Na Prahu. Ta je až naposled. Tam je největší klub, Roxy, který má kapacitu tisíc lidí. Řekněte si: „Co je dneska za den? Jo! Debbi má koncert!“ A přijďte. Všichni přijďte na mé turné!(smích)
