3 fotky 
!Speciál!V rámci cyklu Divoká devadesátá léta se v pondělí, čtvrtý den Letní filmové školy, konala diskuze na téma tvorba 90. let a podmínky, za jakých filmy vznikaly. Diskuzi moderoval dramaturg Jaroslav Sedlášek. Hosté debaty byli režiséři, kteří v 90. letech začínali: Jan Hřebejk, Milan Cieslar, Zdeněk Tyc a historik Pavel Taussig.
Debata režisérů Zdroj: Marek Malúšek, lfs.cz
V devadesátých letech byl podle slov historika Pavla Tausiga „hlad po zakázaných filmech“ a také i možnost dostat do filmů různé reklamy. Velký prostor tehdy dostali začínající filmový tvůrci. Jako příklad hosté uvedli tehdy debutující režisérku Irenu Pavláskovou, kterou si mnozí diváci spojují hlavně s Obecnou školou. („Můj manžel je řidičem tramvaje.“) Pavlásková na začátku devadesátých let natočila psychologické drama Čas sluhů, což je pro mnohé její dosud nejlepší film.
Mezi úspěšné debuty devadesátých let hosté řadili: Renčovo Requiem pro panenku, Vorlovu Pražskou pětku a Hřebejkovy Šakalí léta. Mezi opomíjené filmy řadily snímky jako je Zapomenuté světlo a hlavně experimentální Postel, která se bude promítat v Hradišti v sobotu.
V současné době se často řeší, že hlavní problém českého filmu jsou peníze, mnoho diskutujících zdůrazňovali, že jde hlavně o náměty a scénáře. Podle Jana Hřebejka také může být problém v tom, že málokdo umí scénář správně číst. Odkazoval na filmy Jacquese Tatiho: Prázdniny pana Hulota, Pan Hulot jede na výstavu…, ve kterých převládají groteskní situace, které si málokdo dokáže představit v samotném scénáři.
Bylo však potřeba zdůraznit, že scénáristé mají honorář přislíbený až po natočení filmu, což scénáristy moc nepodpoří a tudíž se to může jevit jako rizikové povolání. Každopádně debata skončila optimisticky: některá producentská studia dávají scénaristům peníze předem, filmy se točí dál a jsou zde nadějní debutanti, např. Tomáš Mašín: Tři sezóny v pekle (viz. trailer).
