Na Brodwayi se stínalo: Recenze muzikálu Kat Mydlář

Ve čtvrtek 24. února 2011 jsme se konečně dočkali tolik očekávané premiéry nového muzikálu Michala Davida v Divadle Broadway – Kata Mydláře. Premiéru si nenechala ujít většina osobností českého nejen muzikálového nebe (nedostavili se snad pouze nemocí stižení jedinci). Topzine u toho samozřejmě nemohl chybět, a tak a vás zveme na malou procházku po tajemných uličkách Mydlářovy staré Prahy.

V předchozích článcích jste se již mohli dočíst o přípravách muzikálu, ději, jeho zkoušení a o obsazení (článek si přečtěte ZDE). Také jsme vám přiblížili originální kostýmní tvorbu Romana Šolce a dali možnost nahlédnout do zákulisí zkoušky nápaditých kostýmů včetně zhlédnutí několika ukázek ošacení hlavních postav (článek včetně fotogalerie naleznete ZDE).

Záhadný život pražského kata

Příběh pojednává o pražském katovi, kterého proslavilo až krveprolití, kdy vlastnoručně popravil 27 vzbouřeneckých rytířů a měšťanů po bitvě na Bílé hoře. Mezi nimi byl i Mydlářův nejbližší a nejvěrnější přítel Jan Jessenius. Tvůrci navíc protkli příběh romantickou linkou, a tím se životní pouť pražského kata stává tajemstvím opředeným milostným příběhem. Muzikál Kat Mydlář se tak stal poutavým záhadným příběhem s velice něžnou romantickou zápletkou.

Dracula, Bídníci, Kat Mydlář

Nemohu tu však nezmínit podobnost s dalšími muzikály  – Dracula a Les Misérables (dále jen Bídníci). Právě skutečnost, že je muzikál ozvláštněn dvěma dějovými liniemi (Mydlář s Dorotkou a jejich dcera Mandalénka s Janem Jesseniem mladším) nabízí velkou spodobu jak s Draculou, tak s Bídníky. V prvním případě se Dracula i přes svazek s Lorraine stále v myšlenkách obrací ke své první lásce Adrianě, která zemřela krátce po porodu. Stejně tak se i Kat Mydlář po smrti Dorotky ožení a je nešťastný ve svazku s Alžbětou. Tato doba je prokládána jeho duety s duchem Dorotky (v Draculovi to byl duch Adriany).

Vzbouřenci v čele s Janem Jesseniem ml.

V případě Bídníků se tu naskýtá obdoba pouta otce s dcerou, kdy se Mydlář o Mandalénku začne starat právě po smrti Dorotky, její matky, tak jako Jean Valjean o malou Cossete po smrti Fantine (shodou náhod hrála před lety roli Cossety herečka Lucie Černíková, která nyní hraje i dceru Mydláře, Mandalénku).

A opět, stejně jako v Bídnících se Cosseta zamiluje do mladého revolucionáře, tak se i Mandalénka zamiluje do rebelantského syna Jana Jessenia. V obou případech otec sebeobětováním zachrání lásku mladých milenců. Podobou Draculy s Mydlářem se vyznačuje i závěrečná záhrobní scéna, kdy mrtví vstávají z hrobů a dochází k odpuštění všech vin a hříchů.

„Když se podaří, co se dařit má…“

Hudební zpracování mohlo leckoho překvapit. Ať už fanoušky očekávající další šlágry Michala Davida,  nebo jeho zaryté odpůrce. Z melodií je možné postřehnout nezaměnitelný tón Michala Davida, který však tvoří jemný podkres na pozadí všech ostatních melodií vyznívajících velice příjemně. Některé písně jsou tak poutavé, že se vám zaryjí hluboce do mysli a budete si je broukat ještě dlouho po odchodu z divadla. Nejvíce podmanivými jsou pak duety (Dorotka a Mydlář, Vaňura a Žofie) a tria, které tvoří tak dokonalé souznění tónů, že by se mezi nimi mohla najít nejedna hitovka, jakou byla v rádiích dlouho hraná Teď královnou jsem já z muzikálu Kleopatra.

„Teprve k stáru, máš o světě páru“

Sem musím vložit vsuvku k textům Lou Fanánka Hagena. Texty byly záměrně všechny zveršované. Nejenže tak nezbývá hercům místo pro improvizaci, tudíž bude důsledně dodržen scénář, ale také je tím zajištěn časový sled scén a návaznost písní (pro diváky to pak znamená přesnou délku představení a přestávek).

Texty navozují dobovou atmosféru, ale jsou uzpůsobené tak, aby si na nich herci nezlámali jazyk a diváci bez problémů porozuměli. V písni To stárnutí zrádné (zpívá J. Vojtek, D. Hůlka, P. Kolář) si vyslechneme o krásách stáří a jak text, tak melodie jsou natolik poutavé, že se píseň formou karaoke zpívala spolu s diváky ještě jednou, při děkovačce.

Žofie v provedení Ilony Csákové Foto: Anna Rasmussen, Topzine.cz

Sborově zpívaných písní moc nečekejte. Převážnou částí představení vás budou provázet duety a sólové výstupy hlavních postav. Ty zněly po pěvecké stránce zcela bezchybně, což už vám však napoví i herecké/pěvecké obsazení, které je složeno z ostřílených muzikálových matadorů. Se svou rolí travičky Žofie si doslova sedla Ilona Csáková. Příjemným hlasovým projevem, zabarvením i výrazem toho dokázala u postavy vypočítavé Žofie ve všech drobných nuancích využít a vytvořila tak nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou postavu.

Velmi příjemným překvapením pro mě bylo obsazení Alžběty Bartošové, coby u nás dosud neproslavené slovenské zpěvačky, do premiérového představení. Dalo by se říci, že má hlas jako zvon – čistý, silný a ve vyšších polohách jistý. Hlasovým zabarvením mi připomíná sílu a ráznost hlasu Lucie Bílé a jemnost Ivety Bartošové.

Daniel Hůlka byl v hlavní roli Kata Mydláře po pěvecké i herecké stránce přesvědčivý a tvořil ideální spojení spolu s dalšími dvěma hlavními  představiteli – Petrem Kolářem v roli Jana Jessenia a Josefem Vojtkem v dvojroli vypravěče a magistra Kelleyho.

Symbolika v tanci

Co se týče taneční company, není početná – jedná se o osm osob. Vzhledem k velikosti scény je však počet osob company pochopitelný. Po zaplnění scény ledkovými stěnami, párem mřížoví a otočnou plechovou instalací, není ani možné více lidí na scénu dostat. S tím je spojena také povaha choreografie. Jedná se spíše o symbolická gesta, než o taneční kreace, která umožňuje velikost a uzpůsobení scény.

Choreografie s hořícími pochodněmi Foto: Anna Rasmussen, Topzine.cz

Symbolicky působí i pózy hlavních představitelů, které tvoří celou choreografii několika písní, na příklad svítící posmrtný kostým Dorotky, kdy osvícená konstrukce od ramenou až po zápěstí vytváří dojem andělských křídel.

Divácký mateník?

Velice rychlé změny scény, efektů, melodií a animací nasadily takové tempo, že jsem už od začátku představení měla pocit, jako by mi ujížděl vlak a já se ho celé dvě hodiny snažila doběhnout. To vám pak při takovém zběsilém tempu unikne pár detailů.

Třeba až z programu jsem zjistila pár vodítek, která mi pospojovala jinak útržkovité scény z představení do uceleného děje. Jedná se například o scénu, ve které předem nepoučený divák těžko zjistí, že se dívá na historicky první veřejnou pitvu pod vedením profesora Jessenia, uskutečněnou v roce 1600, a které se zúčastnil i Kat Mydlář.

Magistr Kelley (Josef Vojtek) Zdroj: Muzikál Kat Mydlář

V první části představení jsem pak nechápavě přihlížela, jak se Mydlář dobrovolně stává pomocníkem kata, který má popravit jeho lásku Dorotku. Záměr, že to Mydlář udělal s úmyslem dostat se tak blíž Dorotce a zachránit ji před popravou, mi zůstal opět až do prozkoumání programu utajen. Nyní, po zhlédnutí muzikálu na vlastní oči, mi už pár detailů zapadlo do sebe a některé triky, rekvizity, symboly či jiné divadelnické fígle a kejkle začaly dávat smysl.

Scéna s velkým S

Dominantou celé scény jsou ledkové stěny – jedna obrovská tvoří celou zadní stěnu, dvě menší jsou pak umístěny po stranách. Pomocí animací promítaných na ledkových stěnách tak byla vytvořena většina kulis.

Slovo Tomáše Gaislera (grafika projekcí):

„Projekce v muzikálu Kat Mydlář opět předvedou něco nového, a to zejména ve způsobu promítání. Namísto projekčního plátna a projektoru byla pro účel promítání zakoupena nová technologie LED panelů, která nám umožňuje odpromítat vytvořené 3D animace a doplňující scény tak, že herec na jevišti nevrhá stín na projekci a tím, jak tomu bylo dříve, danou projekci nevymaže. Zároveň je svítivost LED panelů natolik dostačující, že při zasvícení scény nedochází ke snížení kvality promítaných scén. Naopak je místy v představení LED panel využíván jako světelný zdroj.“

Josef Vojtek s davem žebráků (v pozadí animace pražských uliček) Zdroj: Muzikál Kat Mydlář

Součástí scény jsou i dvě polohovací plošiny, z čehož jedna je hned nad hlavami diváků. Když na ní poprvé Dorotka slétla na milostný duet za Mydlářem, působilo to jako originální zpestření. Když se však tento efekt opakoval se stejným záměrem ještě v dalších scénách, už to narušovalo praktickou stránku věci  – plošina překrývá dění na jevišti a z postav pak vidíte pouze vrchní části těl.

Budiž světlo

Se světelnými efekty si Libor Vaculík jako tvůrce celé světelné koncepce opravdu vyhrál. Od detailů při choreografiích (tanec s čelovými lampami na hlavách tanečníků, svítící květiny, svítící meče, scéna s upálením Dorotky) až po laserovou show, nebo osvícení zvedací plošiny. Bohužel, všeho moc škodí…

Laserová show Foto: Anna Rasmussen, Topzine.cz

U většiny scén tak nebylo vsazeno na jeden originální prvek, ale bylo jich použito zbytečně moc najednou, což je například u kombinace modrých laserů, žlutobíle svítících kostýmů Dorotky a Mydláře, barevných animací na všech ledkových stěnách a červeného nasvícení scény poněkud přehnané. Toto přebujelé světelné pojetí můžeme spatřit u vícero scén a občas to působí až pouťovým dojmem.

Oproti tomu například scéna s upálením Dorotky byla provedena do nejmenšího detailu. Choreografie tanečníků s rudými pruhy látky navíc podtrhovala efekt plamenů promítaný pomocí animací. Zde bylo vsazeno pouze na jednu barvu slaďující světelné efekty – rudou – a scéna tak působila opravdu démonicky a impozantně.

Určité triky po několikátém provedení pozbyly kouzla. Například dvoubarevně svítící meče, které červenou barvou symbolizují krvavé povolání kata,  nebo po jejich obrácení představují modré kříže jako symboly víry a odpuštění.

Bohužel pokaždé, když byl na scéně předveden nový originální prvek, byl užit po tak krátký časový interval, že si jej divák ani nestihl vychutnat, napříklaf tanec čtyř katů na plošině v zadní části jeviště s rozsvícenými rudě zářícími meči. Jednalo se o velice efektní prvek, který však trval okolo třiceti vteřin. Pak byl však zopakován v průběhu představení ještě několikrát. Nejenže tak scény ztratily punc  jedinečnosti, ale už to působilo poněkud neoriginálním dojmem.

Setnout? Nesetnout?

Většina lidí si kladla otázku, zda tento muzikál opravdu dostojí tomu, co během několikaměsíčního zkoušení a přípravy premiéry sliboval. Myslím, že dostál. Hudba byla originální a melodie poutavé. Scéna byla doprovázena několika sty světelných změn, které byly až na výjimky velice nápadité a v mnoha ohledech jedinečné (dá se říci, že většinu triků a efektů jsem poprvé spatřila až zde).

Pěvecké i herecké provedení všech účinkujících bylo velice profesionální a přesvědčivé (čemuž odpovídá i povaha obsazení). Pojetí Libora Vaculíka bylo moderní s početnými prvky symbolismu a působilo tak svěžím a nevšedním dojmem.

Kat Mydlář

Divadlo Broadway

Režie: Libor Vaculík

Hudba: Michal David

Hrají: Daniel Hůlka, Petr Kolář, Josef Vojtek, Ilona Csáková, Alžběta Bartošová, Tomáš Trapl, Lucie Černíková, Tomáš Beroun, Luďka Kuralová, Kristina Kloubková, Jan Tenkrát a další

Hodnocení: 4****