4 fotky 
Také máte občas ten pocit, že nad osobami mužského pohlaví přemýšlíte víc, než je zdrávo? Tak vás mohu ubezpečit, že nejste sama. V této chvíli se možná v podobné situaci nachází mnoho žen a dívek. A stejně jako vy i ony se snaží rozluštit co nejvíce mužských záhad, aby se následně mohly stát dobrými, lepšími, či přímo nejlepšími partnerkami.
Jaké možnosti máme ve vztahu k mužům? Zdroj: Tereza Ticháčková, topzine.cz
V první části plánovaného miniseriálu o mužských záhadách a mužích, jak je možná neznáte, se podíváme na to, proč naše drahé polovičky nesnášejí, když se pletou. V následujících dvou dílech pak bude řeč například o tom, proč muži nesnášejí ženský smutek a přílišnou citlivost nebo proč mají ženy pocit, že jim na vztahu záleží více než partnerům.
Máme na výběr, aneb jak s muži vycházet?
Ať chceme nebo ne, na zemi se lidský druh rozčlenil na mužské a ženské pohlaví. A ať už jsme toho či onoho pohlaví, bohužel (nebo možná bohudík) musíme s opačným pohlavím vycházet aspoň tak dobře, abychom zvládli běžnou každodenní konverzaci. Podíváme-li se, vzhledem k této situaci, na pozici ženy, nabízí se několik stanovisek, která můžeme k silnějšímu pohlaví zaujmout.
Možnost první – celý život se s muži trápit, vyčítat, křičet a řvát bez jakéhokoli bližšího pochopení problematiky. Pořádně si zanadávat na mužské pohlaví může být na pár hodin nebo dní docela zábava, hádám ale, že celý život vám to nevydrží. Možnost druhá – muže ze svého života vyloučit a už je zpět nevracet. Následně si pořídíte pejska, kočičku nebo křečka a bude vám hej! Ani toto se ale nezdá být snesitelné po celý zbytek života. A možnost třetí? Pochopení problematiky mužského chování a spokojený, klidný život po boku milovaného.
I samota je alternativa spokojeného života, Zdroj: Tereza Ticháčková, topzine.cz
Pokud jste po přečtení předchozích řádek seznala, že první ani druhá odrážka není to, co si pod pojmem spokojený život představujete, možnosti se výrazně ztenčily, že? Pokud navíc kalkulujeme i s tím, že jste plně heterosexuální, zbývá vám už jen varianta poslední – snaha o pochopení mužského pokolení, odhalení záhad, kterých jsme si možná nebyly vědomy, a následný (snad) spokojenější život po boku vysněného muže. Nebo jakéhokoli jiného muže.
Záhada první: Proč muži nesnášejí, když se pletou?
Kolikrát už jste se s partnerem ocitli v této situaci – jedete na večírek, drahý zabloudí. Naprosto nezištně se ptáte, proč se tedy nezeptá na cestu místních. Místo souhlasného mručení vás ale čeká křik. A večírek, na který jste se tak těšila, je v háji! Proč? Protože milý nedokázal přiznat, že se mýlí. Tohle ale není jediná situace, ve které se můžete ocitnout.
Drahý vám volá, zve vás na večeři. Za normálních okolností potěšující zpráva, že? Vybral a zarezervoval pro vás místo v čínské restauraci. Vy – místo radostného přitakání – slušně odmítáte, neboť na čínské jídlo prostě dnes nemáte buňky. A hle! Problém je na světě. Místo návrhu na rande v jiné restauraci, který byste bývala čekala, se ozve naštvaný hlas a zahrne vás výčitkami. Pěkný večer tak rychle nahradí šťouravé otázky. Ten den si holt pěkně zanadáváte na chování milého!
Muži zkrátka velice špatně snášejí, když se pletou. Dokonce se špatně vyrovnávají i s pouhým podezřením, že by se mohli mýlit. A co je úplně nejhorší? Když jejich polovička ví o případném omylu ještě dřív, než si jej sám muž stačí uvědomit. Muži zkrátka citlivěji reagují na kritiku, a to i v případě, že jako kritika nebyla myšlena.
V rozhovorech se vyhněte výčitkám i slůvku nemožný, Zdroj: Tereza Ticháčková, topzine.cz
Přichází zásadní otázka – proč se to děje? Proč se muži rozčílí i při banální zmínce o tom, že by konaná věc mohla být jinak? Při hledání odpovědi se musíme vrátit k samé podstatě věci, tedy do dětství. Muži jsou vychováváni k činům, výsledkům, úspěchům. I hry, které v dětství hrají, jsou zaměřeny na činnost s výsledkem. Vezměte si takové stavění kostek. Kostky stojí, vše je v pořádku. Ale jakmile nestojí, výsledek se nedostavil. A to skutečně hovořím o kostkách.
Muži jsou prostě od malička vedeni k výkonu a námitky ze strany žen, byť dobře míněné, jim připomínají to, že nejsou všemocní. Cítí se pak být ženami káraní za nedokonalost. A ženám dávají jasně najevo, že o jejich námitky nestojí. Možná i to je důvod, proč ženy často po takových situacích mívají pocit, že se musí jaksi kontrolovat. V následujících hovorech si pak dávají pozor na jazyk a dialog s partnerem trochu vázne.
Jak z toho ven?
Situace je zapeklitá, co si budeme vykládat. Nějaké řešení ale přeci jen má. A nejedno! V prvé řadě – zkuste se vyhýbat slovům, která muži mohou považovat za kritizující, i když to tak vůbec není a nebylo myšleno. V rozhovoru s partnerem proto zapomeňte na obviňování, odsuzování, rozkazy či nadávky. Vyhněte se také slůvkům jako nemožný, neschopný a podobně. V případě rozporuplné situace nepoukazujte na jeho schopnosti nebo charakter. Mnohem rozumnější bude, když mu sdělíte své pocity.
Věřte jeho schopnostem a chvalte! Chválu má rád každý.
