Někdo při objevení plísně hodí okamžitě celý bochník chleba nebo kus sýra do koše, jiný dlouze uvažuje, jestli stačí odkrojit kus s viditelnou plísní. Stačí, nebo ne?
Plíseň na chlebu? Do koše!
S chlebem je situace jednoduchá – pokud na něm objevíte byť i nejnepatrnější „květinku“ plísně, hned s ním do koše. Plíseň totiž není tvořena jen viditelnou, nazelenalou vrstvou na povrchu potraviny, ale vysílá také své kořínky dovnitř. A jelikož chléb je pórovitý, mohou se jím plísňové výhonky šířit velmi rychle. Pokud na povrchu chlebu objevíme plíseň, bude jí už pravděpodobně prolezlý (téměř) celý.
Plísňový sýr versus sýr s plísní
Trochu složitější je situace u sýrů. Jako první nás napadne, že existují záměrně plísňové sýry – ty samozřejmě můžeme s radostí konzumovat, jen na té plísni od výrobce nenecháváme rašit ještě nějakou další. U ostatních sýrů platí v případě plísně: čím tvrdší, tím lepší.
Měkké a tvrdé sýry
U tvrdých a polotvrdých sýrů (např. cheddar, parmezán, gorgonzola) jejich konzistence zabrání tomu, aby plíseň propustila své kořínky celým jejich objemem. V tom případě stačí pouze kus sýra v okolí plísně (cca 2,5 cm) odkrojit. Pozor ale, aby se nůž při odkrajování plísně nedotkl. Odkrojený „zdravý“ kus sýra také přendáme do nového obalu. Měkké sýry (brie, camembert, cottage, ricotta) ovšem posíláme do koše celé.
Princip „tvrdosti“ můžeme aplikovat i u dalších potravin – tvrdé ovoce nebo zeleninu lze pouze okrojit, měkké ovoce a zeleninu jako jsou jahody, pomeranče nebo zelené fazolky vyhazujeme celé.
Nebezpečí schované v plísni
A v čem jsou vlastně plísně tak nebezpečné? Mnoho z nich produkuje látku zvanou aflatoxin, která zvyšuje riziko propuknutí rakoviny a může způsobit i další zdravotní problémy, které se neprojeví hned, ale až po nějakém čase. Existuje asi 300 000 známých druhů plísní a ne všechny obsahují jedovaté látky – těžko ale k plesnivým potravinám budeme přistupovat s mikroskopem v roce a analyzovat, jakou plíseň se na nich zabydlela. Snazší je řídit se předchozími pravidly.
