Ivan Kraus je vskutku muž několika tváří. Na uměleckém poli ho můžeme označit za renesančního člověka. Vážený český fejetonista, povídkář, humorista, herec, scénárista či loutkář. Možná je toho mnohem více. Inu, není se čemu divit, umělecké nadání má v krvi celá rodina Krausů.
Jak se muž dostane z vlastní křižovatky? Foto: Dušan Takáč, TOPZINE.cz
Maminka Božena i otec Ota měli k umění velmi blízký vztah. Ať už se jednalo o divadlo či spisovatelskou dráhu, Ivan Kraus se měl zkrátka a dobře od koho učit. Krausovi měli dětí celkem pět, a tudíž bylo o zábavu i náměty k pozdějším autorovým povídkám postaráno. Nejvíce známý je pravděpodobně pořad bratra Jana – Uvolněte se, prosím.
Ivan Kraus začal publikovat ve svých dvaadvaceti letech. Prošel několika pražskými kabaretními divadly, krátce se psaním i živil. Při ruské okupaci v roce 1968 odešel do zahraničí. Od té doby cestoval po různých zemích a sbíral tak nápady a zkušenosti v Německu, USA, Švýcarsku, Itálii, Holandsku, Belgii, Španělsku či Mexiku. Po revoluci se tento spisovatel s osobitým humorem vrátil do Čech a nyní pendluje mezi Prahou a Paříží.
Jak je důležité zasmát se sám sobě
Muž na vlastní křižovatce je další Krausovou povídkovou knihou. Stejně jako Muž za vlastním rohem, Muž pod vlastním dohledem a Muž na vlastní stopě, i zde je autorův humor na vysoké úrovni, stále si udržuje vysokou laťku kvality, ale především vás neomrzí. Krausovy povídky mají vtip, všudypřítomný je nadhled, objevuje se i ironie všedního života či roztomilá hořkost.
Je důležité umět se zasmát i sám sobě. Ivan Kraus to ví. Zdroj: sxc.hu
Autor svým stylem navazuje na takové klasiky jako Karel Poláček či Jaroslav Hašek. Jedná se o absurdní humor s velkou dávkou ironie a mužské pragmatičnosti, která sedí nejen na autorem vykreslenou situaci, ale především na život obecně.
Co ostatní neumí
Ivan Kraus umí něco, co bychom se od něj mohli všichni z fleku začít učit. Utahuje si nejen z lidské společnosti, snobství, chamtivosti a podobných neřestí, ale především si umí udělat legraci sám ze sebe. Ve svých povídkách to nakrásně ukazuje na příbězích z klučičích let, ale ještě lépe na manželství se svou ženou Naděždou.
Má žena je přesvědčena o tom, že vše někam patří.
…
U svého psacího stolku má velikou řadu polic a poliček. V nich je řada desek a pořadačů. Všechny jsou pečlivě popsány a opatřeny velkými nápisy.
Kdykoli hledám něco v jejím koutku, dívám se, co nového přibylo. Zjistil jsem, že desky s označením CO SE MŮŽE HODIT nemohly pojmout všechen nasbíraný materiál. Proto byly rozšířeny o DÍL DRUHÝ. Vedle ZAJÍMAVOSTÍ se objevil pořadač VÝSTŘIŽKY NA POSLÁNÍ. Malá šipka ukazuje na vedlejší desky s názvem KOMU. Šanon s názvem RŮZNÉ získal kolegu – RŮZNÉ 2. Nový je také šanon CO SE MÁ ZAŘÍDIT. Souvisí se svými předchůdci: RESTY a NA PŘEBRÁNÍ.
Děj příběhu zpravidla začíná každodenní situací, banálním vyřknutím určitého problému, kdy například Krausova žena oznámí, že nemá co na sebe a musí do města. Po tomto všeříkajícím uvedení už autorův proud myšlenek jenom sviští. Komentáře Ivana Krause představují typické mužské připomínky a nechybí ani ono chytání za slovo. Pointa má poté většinou čtenáře přesvědčit, že je vždy lepší nehledat složitosti, protože nic není tak hrozné, aby se to nedalo zvládnout.
Dílo Ivana Krause bývá zpravidla založeno na autobiografických prvcích, kdy s osobitostí sobě vlastní popisuje své dětství, školní léta, prázdniny u tety, ale později navazuje příběhy z manželského svazku spolu s výchovou dítěte. V povídkách se také často vyskytuje erudovaná osoba, například doktor politologie a podobně, který při rozpravě s autorem zjistí, že nad selský rozum prostě není.
Lehké psaní o těžkých věcech
Vzhledem k židovskému původu rodiny má sám autor vlastní zkušenost s krutou rukou gestapa. Jeho otce zatkli a většinu války protrpěl v ghettech a koncentračních táborech. Avšak ani v povídkách na toto téma, které reflektuje s jistou lehkostí, zřetelně a takříkajíc na plnou hubu, se jedinečný humor Ivana Krause nezapře.
Jak už nás láká samotná anotace Muže na vlastní křižovatce, dozvíme se, jak se kupříkladu ubránit depresi po sjezdu abiturientů, jak zjistit, kým jste byli v minulém životě či jak se žena může vdát sama se sebou. Příběhy podobné gagové situační komice dospějí k pointě, která čtenáři lehce naznačuje ono typické já jsem to říkal. Ale ať si přečtete od Ivana Krause cokoli, nudit se rozhodně nebudete.
Zdroj: Slovník české literatury po roce 1945
