3 fotky 
Po čtyřech letech vydávají britští Muse desku, kterou si chtějí podmanit svět. S prvními tóny úvodní Uprising se otvírá opona a začíná velkolepá přehlídka výstřednosti, pompy a kýče – to vše v poměru, který je přesně vyměřen. The Resistance posouvá břehy ambic téhle kapely zase o pár kilometrů dál.
Zdroj: amazon.co.uk
Na jaře tohoto roku fanoušky postrašil zpěvák Matt Bellamy tvrzením, že nová deska Muse bude orchestrální a výrazně ovlivněná klasickou hudbou. Aby toho nebylo málo, v létě skupina vytáhla přímo odstrašující zbraň v podobě první ochutnávky z desky – songu United States Of Eurasia, která působí spíše jako Bellamyho veřejné přiznání k ortodoxnímu fanatismu – dost možná má doma oltářek, nad nímž místo Krista visí fotka Freddieho Mercuryho. Zkrátka, kdo tvrdí, že po téhle nevkusně pompézní trapnosti ještě věřil, že Muse vydají dobrou desku, lže. I přesto, že jsme už dávno byli poučeni, že jakékoliv predikce jsou zbytečné, když se mluví o Muse…
The Resistance je deska nálad, ke které nelze přistupovat neutrálně a nelze ji slyšet jenom jednou. Jsou tu momenty, které vám zkřiví úsměv a vyvolají touhu zmáčknout skip track stejně jako v některých případech repeat. Velikášská kytarová sóla vyvolávající duchy mrtvých rockových bardů (Unnatural Selection), teatrální sborové popěvky (Resistance) nebo nekonečně dlouhé klavírní pasáže (třeba z pera Fréderica Chopina – Collateral Damage) se drží za ruce s přesvědčivými melodiemi, různorodostí rytmů a Bellamyho vokální akrobacií. Už jenom díky její specifičnosti by vás nikdy nenapadlo říct: „To už nejsou ti Muse“.
Onu neocenitelnou schopnost kapely přijít vždy s něčím novým dokazují songy, které v diskografii Muse nemají srovnání. Řeč je tu hlavně o třídílné symfonii, která album dramaticky uzavírá. Bellamy prý na ní pracoval několik let – a do psaní jakoby mu při tom kecali klasikové Beethovenova formátu. Její poslední část (Redemption) vybízí: „Let’s start over again.“ Jestli to po skončení desky vezmete doslova, už záleží na vás, vašem žaludku a na tom, kolik luxusně servírovaných (avšak předražených) pochutin snesete. Někdo ani po třetím kole nemá dost, jiný už při druhém zvrací. Takže opatrně.
Další překvapením je mozaicky poskládaná čistě elektronická (!) Undisclosed Desires, která je zde (možná bohužel) jediným experimentem svého druhu. Ale čekat, že se Muse začnou přejídat kytarové orgie by bylo jako chtít po Brandonu Flowersovi, aby se svou kapelou natočil desku roku.
The Resistance nechává posluchače v počátečních rozpacích účelně. Ty chlápky to baví. Klidně vás nechají cítit se podvedeně, zatracovat je a pak je znovu vzít na milost. Je to hra. Emoce zůstávají v klidu a egomaniakální choutky proudí ven. Pořád to celkem funguje, tak proč ne.
Muse – The Resistance
Vydáno: 14. září 2009
Celkový čas: 54:18
Skladby: Uprising, Resistance, Undisclosed Desires, United States of Eurasia (+ Collateral Damage), Guiding Light, Unnatural Selection, MK Ultra, I Belong To You (+ Mon coeur s’ouvre a ta voix, Exogenesis: Symphony Part 1 (Overture), Exogenesis: Symphony Part 2 (Cross-Pollination), Exogenesis: Symphony Part 3 (Redemption)
Vydalo: Warner Bros
Hodnocení: 2**
