5 fotek 
Současné divadelní publikum si začíná zvykat na chuť všemožných divadelních her současného umění. Se svým repertoárem experimentuje nejeden divadelní spolek a diváci to oceňují. Jediné, čemu ještě nepřišli na chuť, jsou loutky a jejich dar symbolismu. Zůstávají i nadále odloženy ve světě dětí.
Svět loutek nejen pro děti Foto: Michal Sojka, Topzine.cz
Jenže z čeho se děti mohou radovat, z toho některé loutky pláčou a mistrům loutkářům s umělečtějšími záměry úspěch u dětí nepřijde dostačující. Divadelní loutkové soubory by se rády cítily plnohodnotnými a snaží se zařadit do svého repertoáru i představení pro dospělé. Ti ale loutkám stále moc nedůvěřují, přenechávají je na hraní dětem a v závislosti na jejich nezájmu mnohé soubory tento boj s neoblomnými dospěláky často předem vzdávají. Především v České republice loutkových představení pro dospělé obecenstvo moc nenajdeme.
Herci hračkami
Všeobecný divácký zájem o loutkové divadlo začal upadat na počátku 18. století, za což mohlo šíření osvícenství mezi tehdejší společností. Loutková představení byla podvědomě vyčleněna dětem, zatímco dospělí začali vyžadovat celistvé hry s živými herci, kteří by jim lépe přiblížili emoce a dokreslili příběh. Dospělé publikum se rozhodlo, že chce mít hry naservírované v co nejreálnější podobě a takové požadavky loutky nemohly splnit. Příhodnější situace k jejich opětovnému prosazení nastala až s přelomem 19. a 20. století. Počátek 20. století odstartoval éru moderního experimentálního umění, což neminulo ani divadelní scénu.
Přelom století, přelom v umění
Nové hry byly plné abstrakce, děsu, ironie, absurdních asociací a přirovnání. A kdo by se do hlavních rolí, mnohdy až groteskních představení, hodil lépe než loutky? Původní názor o jejich omezenosti byl náhle dramatiky nahrazen opačným míněním, tedy že loutky mají svou vyjadřovací schopnost neomezenou. V hrách plných sexuálních fantazií a snů nabízela takováto představení nový umělecký rozměr a celkový dojem byl dotvářen užitím divákovy představivosti.
Loutková představení určená zralejšímu publiku si samozřejmě prošla dalším vývojem. Často se objevuje i spojení loutkového a činoherního divadla, čímž se ve světě proslavil především kočovný divadelní sbor Théâtre de Complicité. Jeho tvorba se stala od založení roku 1983 téměř legendární a Complicité musí na svých stránkách neustále upozorňovat potenciální diváky na nedostatek lístků.
Všechny hry režíruje herec Simon McBurney a zároveň určuje i momentální složení hereckého sboru. McBurney povětšinou vybere hru, kterou nastuduje a určí herecké i technické složení spolku, s nímž pak po nacvičení hry vyráží na turné. Na jevišti o minimálních rozměrech 12×12 metrů mohou diváci zhlédnout strhující a efektivní představení, která bývají krutá i něžná, ponurá i radostná a vždy plná absurdních asociací. Ve svých inscenacích nešetří prostorovými ani světelnými efekty, loutky i herci mohou během představení třeba i létat.
Foto ze zákulisí divadelní hry Lynch Zdroj: buchtyaloutky.cz
Nejúspěšnějšími českými experimentátory v této oblasti jsou Buchty a loutky, divadelní spolek založený roku 1991. V repertoáru mají šest her pro děti, tedy o dvě méně, než pro dospělé. Na rozdíl od Complicité mají Buchty a loutky stálou sestavu a útočištěm jim je Švandovo divadlo, kde jsou jejich inscenace ke zhlédnutí šestkrát měsíčně.
Námětem her jim jsou literární, filmová a antická díla. Momentálně budí největší zájem jejich nová hra Lynch, inspirovaná filmovou tvorbou režiséra Davida Lynche. Buchty a loutky ji popisují jako nové komické mysterium a dále o hře na svých oficiálních stránkách pro upřesnění píší: „Koláž ne, mozaika motivů ne. Nové dílo, nový příběh, nové postavy.“ V roce 2006 vypustili do světa i celovečerní film Chcípáci a v současné době by měla být aktuální premiéra filmu Sedmnáct, který popisuje jejich dosavadní tvorbu.
Ilustrační foto Zdroj: Michal Sojka, Topzine.cz
Ohlasy na moderní loutková divadelní uskupení jsou prozatím vesměs pozitivní, je ale dost dobře možné, že si vzhledem k jejich nedostatku nezískají pozornost řadového diváka. Minimálně pro znuděné fajnšmekry je to však způsob, jak upustit uzdu bezbřehé fantazii v trochu jiném dramatu.
