Valašskomeziříčská alternativní kapela Mňága a Žďorp baví své fanoušky už přes 25 let. Na pódiu však působí stále stejně vitálně a zajímavě. V současnosti jede Mňága turné a přes projekt Startovac.cz plánuje natočit novou desku Made in China. O námořnických oblečcích, politice či změnách na tuzemské scéně hovořil uznávaný frontman Petr Fiala.
Petr Fiala (uprostřed) a Mňága a Žďorp chystají nové album Made in China. | Zdroj: archiv kapely
Pod jménem Petr Fiala jsem si odjakživa představoval vás. Někteří si vzpomenou i na vašeho jmenovce, exministra školství. Stalo se, že si vás někdo spletl a považoval vás za politika?
Ještě ne.
To je dobře. Pokud vím, vás politika nikdy nelákala.
No to nelákala. I když pozice kapelníka je také vrcholová politická funkce, kterou musíte vykonávat s plným nasazením všeho, co nasadit lze. Například František Ringo Čech dostal kdysi od své kapely přezdívku soudruh Pinochet (smích). To považuju za krásný a jasný politický vztah mezi hudebníky.
Když se zdržíme u politické branže, v klipu na váš hit Myslel jsem si, že je to láska hraje bývalý poslanec Ivan Langer. Jak došlo k této spolupráci?
Klip vznikal v době, kdy měl Ivan Langer teprve vystudovanou medicínu a začínal studovat práva. Ve volném čase spolupracoval jako produkční ve firmě našeho dvorního klipaře pana Zdenka Zukala z Olomouce. Jednou jsme projížděli Olomoucí někam na koncerty a stavili se za nimi na kafe, bylo to v pátek, a při řeči se vsadili o to, jestli lze vymyslet, natočit a sestříhat film přes víkend a zadarmo, respektive za deset piv pro každého z nich. Odjeli jsme hrát do Čech a v pondělí, když jsme opět projížděli Olomoucí zase někam na koncerty, borci měli klip hotový.
Na kolik peněz tvorba vyšla?
Jeho cenu vyčíslili na 182 korun, tehdy ještě československých, které jsme jim na místě uhradili. Pak jsme s Ivanem Langerem spolupracovali ještě jednou, někdy v roce 1997 nebo tak nějak. Když jsem se mu při náhodném setkání, už ani nevím kde, zmínil, že nemůžeme sehnat sponzora, který by nám věnoval nějakou novou krásnou a rychlou dodávku na objíždění koncertů, tak mi druhý den zavolal, abychom se zastavili za panem Charouzem, který nám ji za dvě stě kazet zdarma pronajal.
Na konci videoklipu si hlavní postava obleče námořnický obleček, jenž se velmi podobá těm, ve kterých jste v devadesátých letech vystupovali. Oblékali se tak na koncerty i vaši fanoušci?
Ano, někteří obzvlášť pravověrní fanoušci se takto oblékali a dokonce ještě oblékají i dnes. Použít tyto školní uniformy, které se využívaly na valašskomeziříčském gymnáziu na přelomu století – myslím devatenáctého a dvacáteho (smích) – vymyslel náš první bubeník Karel Mikuš. Bylo to naše poznávací znamení mezi hordami pankáčů, metalistů, novovlňáků, bigbíťáků, rockerů a mániček na festivalech i v klubech. Líbilo se nám, že v nich vypadáme jednotně, ulítle, jistým způsobem venkovsky a hlavně si nás tak každý zapamatuje. A taky to byla prdel.
Proč už v nich nevystupujete dnes? Znamená to, že rebelové skutečně vyměkli?
V půlce devadesátých let nás to nějak omrzelo. Odehráli jsme v oblečcích skoro tisíc koncertů, a to je dost. Úbory některých členů se už rozpadaly a hned po prvním koncertu na šňůře byl v dodávce nepopsatelný smrad, který se pak už jen zhoršoval. Řidič nemohl pořádně řídit a museli jsme pořád zastavovat, takže jsme všude jezdili pozdě. Nebyl čas si hadry přeprat a nechat si ušít ještě jedny nás nějak nenapadlo. Taky jsme začali mít trochu strach, jestli nás lidi budou mít rádi i bez těch oblečků, což bylo jasné znamení, že nám to tak trochu leze na mozek, takže jsme je odložili a začali hrát v civilu. A nic hrozného se nestalo.
Řekl byste, že tuzemská hudební scéna už není tak pohodová jako tenkrát?
Mně připadá docela dost pohodová. Kéž by taková pohoda byla i v jiných průmyslových odvětvích! Myslím, že hudebníci jsou vcelku otrlá, dobou zocelená banda, zvyklá starat se sama o sebe, ve které si v podstatě každý váží toho druhého. Protože každý z nás ví, jak je těžké udělat něco pořádného. A když se to někomu podaří, ať už je to písnička, album nebo turné, řekl bych odvážně, že si to přejeme.
Změnilo se tedy něco?
V devadesátých letech to bylo všechno daleko, daleko víc divočejší, to zas jo! Bylo víc klubů, pařilo se i přes týden, umělci zhusta hráli ožralí a nebralo se všechno tak přísně. Dnes jsou kapely, a vlastně celá scéna, daleko víc organizované.
Docela dost neorganizovaně zní například krkolomný text vaší Písničky pro tebe z konce devadesátek. Vždy mě zajímalo, komu je vlastně věnována.
Tato skladba je věnována neznámému fanouškovi kapely Mňága a Žďorp. Sesmolil jsem ji jednou v noci ve zkušebně jako ironickou poctu a kapele se ten demáč velmi líbil.
Objevila i na výročním albu Dáreček v provedení Čechomor. Vaši tvorbu na něm předělala řada českých interpretů, jak jste přišli na tento nápad?
Přišel jsem na to, když jsem na dovče v Thajsku seděl večer na balkóně a poslouchal album coververzí Martina Gorea z Depeche Mode. Dumal jsem zrovna nad tím, jak oslavit 25 let existence kapely a tohle mi přišlo úplně skvělé. Hned jsem zavolal Márdimu, jestli by do toho s Vypsanou fiXou šli a on řekl „jasně, že jo“. Tak to začalo. Vznikla dvě alba, na kterých je dohromady 44 písniček, jedno DVD z vyprodané Lucerny se spoustou hostů, a bylo to moc fajn!
Podle čeho jste vybírali zúčastněné interprety? Slyšel jsem, že třeba brněnská kapela Listolet se vám tak trochu vnutila.
Vnutila není to pravé slovo. Kluci udělali úžasný cover písničky Chceš mě? Chci tě! a poslali nám ho mailem. Byli jsme songem nadšení a naopak my je požádali, abychom ho mohli na desku dát.
A co klasické album? Plánujete v blízké době novinku?
Ano. Letos vydáme nové album. Máme ho už napsané a pokud vše půjde podle plánu, nahrajeme ho v Pekingu, což souvisí s názvem alba. Bude se jmenovat Made in China. Tento plán je podrobně zveřejněn na Startovac.cz. Prosím všechny fanoušky, aby na to mrkli a podle chuti a možností nás i podpořili, děkujeme.
Přijde vám, že dnes studiové desky fungují spíše jako způsob, jak přitáhnout lidi na koncerty? Nebylo tomu kdysi naopak?
Pro mě je album pořád prostor pro nové písničky, kterými chci stále něco sdělit, předat, zaujmout či pobavit. Snažím se ten prostor důstojně zaplnit.Velice mě to baví.
Každopádně v současnosti trávíte více času koncertováním, na turné hrajete téměř denně. Poznáváte na sobě rozdíly oproti vystoupením v letech minulých?
Ani ne, koncerty jsou stále skvělé a my jsme vděčni za naše fanoušky, kteří s námi tráví na koncertech čas! Já osobně jsem díky lepší životosprávě daleko víc ve formě, než když jsem hulil jako blázen a nespal celé noci, takže si to víc užívám.
Na co se mohou návštěvníci koncertů těšit? Bude se nějak lišit ten pražský v Lucerně?
Na všech koncertech jarní šňůry budeme hrát nové písničky z nové desky, tak pět šest kousků. Plus dvě hodiny všech možných písniček ze všech našich alb. Playlist bude zase trochu jiný. Něco zahraju sám s kytarou. Pokud si někdo bude přát písničku na přání, může nám napsat na náš facebook a my to vezmeme v úvahu. Každý koncert se bude trochu lišit, doufám!
