Hitchcock bývá označován za „mistra hororu“. Ovšem málokdo ví, že z jeho více než šedesáti filmů se za horor v pravém slova smyslu dá považovat pouze jeden – Ptáci. Přesto mu titul „mistr“ za jeho filmová díla právem náleží. Typická pro jeho tvorbu je napínavá atmosféra a překvapující zvraty vedoucí k nečekanému rozuzlení.
Alfred Hitchcock se narodil v roce 1899 v Anglii. Po studiu na střední škole pracoval jako bankovní úředník. Ve volném čase kreslil karikatury, které byly otiskované v různých časopisech. V roce 1920 se nechal zaměstnat v nově otevřených ateliérech společnosti Famous Players – Lasky, kde v následujících letech psal a kreslil titulky k němým filmům. V roce 1922 začal psát scénáře a působil také jako výtvarník. Dostalo se mu příležitosti být asistentem režie u filmů Grahama Cuttse. Spolupracoval s ním na snímcích Nanon (Woman to Woman), Manželství v nebezpečí (The Passionate Adventure), Princezna a virtuos (The Blackguard).
O tři roky později Hitchcock režíroval svůj první samostatný film natočený v koprodukci s Německem Bludiště lásky (The Pleasure Garden – Irrgarten der Leidenschaft, 1925). Dalším koprodukčním filmem byl Skalní orel (The Mountain Eagle – Der Bergadler, 1926).
Prvním významným Hitchcockovým dílem z dob němého filmu se stal Příšerný host (The Lodger, 1927), který reprezentuje jeho typickou tvorbu. Příběh o pověstném londýnském vrahovi upoutal pozornost diváků i filmových kritiků. Režisérovi se podařilo věrohodně ztvárnit atmosféru temných zákoutí Londýna, nechyběla dynamická hudba a „hitchcockovský“ překvapivý závěr. Následovaly další němé filmy – drama Farmářova žena (The Farmer´s Wife, 1928) nebo Na šikmé ploše (Downhill, 1927) o morálním úpadku studenta, který byl natočen na motivy divadelní hry Ivora Nowella.
První zvukový film Její zpověď (Blackmail, 1929) byl původně natáčen jako němý, během natáčení se však stal zvuk dostupným, a tak byl dál natáčen se zvukem a do němých scén byl později přidán. Existovala jak zvuková, tak němá verze. Významným filmem byl napínavý thriller Muž, který věděl příliš mnoho (The Man, Who Knew Too Much, 1934), který se roku 1956 dočkal také remaku v podobě barevné verze.
Po úspěchu v Anglii přijal v roce 1939 pozvání producenta Davida Selznicka a definitivně přesídlil do Hollywoodu, kde se stal jedním z komerčně nejúspěšnějších režisérů.
Prvním Hollywoodským počinem byl film Mrtvá a živá (Rebecca, 1940), kde se v hlavní roli představil Laurence Olivier, slavný filmový herec a režisér. Tento snímek, jako jediný z Hitchcockovy tvorby, získal Oscara v kategorii nejlepší film. Jeden z významných Hitchcockových thrillerů Ani stín podezření (Shadow of a Doubt, 1943) nás zavádí do poklidného městečka, kam přijede rodinu navštívit vzdálený příbuzný, ze kterého se vyklube vrah, patologický škrtič žen, který se u nich pouze schovává před zákonem.
Zajímavým filmem je, také díky výtvarné spolupráci Salvadora Dalího, psychologické kriminální drama Rozdvojená duše (Spellbound, 1945). Známý malíř zde surrealisticky ztvárnil sen schizofrenního hlavního hrdiny, jenž je klíčem k rozluštění vraždy.
Mistrovské dílo Okno do dvora (Rear Window, 1954) je příběhem fotografa odkázaného na kolečkové křeslo, který tráví dny sledováním osudů nájemníků protějšího bytu. Činnost ho natolik pohltí, že začne jednoho ze sousedů podezřívat z vraždy manželky. Sled událostí vede k překvapivému konci. Téměř celý film je snímán z pohledu hlavního hrdiny, z okna.
Dalším zásadním filmem Hitchcockovy tvorby se stal roku 1958 snímek Vertigo. Ačkoliv byl po uvedení přijat kritikou velice chladně, později byl Americkým filmovým institutem označen za nejlepší film v kategorii mysteriózních snímků.
Výše zmíněné filmy Vertigo a Okno do dvora byly po celá desetiletí nedostupnými. Práva k nim, spolu s právy k snímkům Provaz (1948), Potíže s Harrym (1955), a Muž, který věděl příliš mnoho (1956), odkoupil zpět Alfred Hitchcock a zanechal jako dědictví své dceři. V kinech se pak filmy promítaly až kolem roku 1984.
Patrně nejznámějším Hitchcockovým filmem se stal hororový příběh Psycho z roku 1960. Mladá žena po krádeži peněz prchá vstříc novému životu, zastaví se v osamělém motelu, kde ovšem její cesta náhle končí. Proslulá koupelnová scéna, skvělá hudba, ale především nečekaná pointa řadí Psycho k legendárním filmům kinematografie.
Dalším kultovním dílem Alfreda Hitchcocka je snímek Ptáci (The Birds, 1963) na motivy povídky Daphne du Maurierové. Do poklidného městečka vletí tisíce ptáků, kteří z místních obyvatel udělají terče jejich brutálních útoků. Film je jako jediný z Hitchcockovy tvorby řazen do žánru horor.
Dalšími filmy již úspěch legendárních snímků Psycho a Ptáci nezopakoval, přesto natočil řadu kvalitních thrillerů jako Roztržená opona (Torn Curtain, 1966), Topaz (1969) nebo velmi zdařilý snímek Zběsilost (Frenzy, 1972) ve kterém se ocitáme v temných ulicích Londýna, kde řádí násilník – škrtič žen.
Posledním Hitchcockovým filmem je Rodinné spiknutí (Family Plot, 1976), ve kterém si také zahrál několikavteřinovou roli. Herecká účast režiséra na jeho filmech není v případě Hitchcocka ničím neobvyklým, pozorný divák ho může spatřit ve většině snímků.
Zemřel 29. dubna 1980 v Los Angeles.
Ohodnoťte tento článek:
