5 fotek 
Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím. Pověstná věta klasického českého komika a výborného herce Miroslava Donutila. Muže, který dokáže svým humorem strhnout všechny na svou stranu, Českým lvem několikrát oceněného umělce a milujícího manžela a otce. Skutečná podoba výjimečnosti je vidět v jeho činech.
Miroslav Donutil v komedii Román pro muže, Zdroj: distributor filmu
Miroslav Donutil je rodákem z Třebíče a den jeho příchodu na svět je 7. únor 1951. Svůj život však převážně strávil v Brně, kam se v dětství odstěhoval s rodinou. Když uvažoval o své kariéře, viděl ji v novinařině, nebo dokonce lesním inženýrství. Na gymnáziu, které navštěvoval, ovšem propadl z francouzštiny a jako ochotník v divadle měl s herectvím jistou zkušenost, a proto se rozhodl se této doméně věnovat.
Podařilo se mu úspěšně vystudovat JAMU v Brně. Toto období pro Miroslava hodně znamenalo. Na vysoké se seznámil se Čmaňou, Pavlem Zedníčkem, dalším výborným českým hercem, se kterým jsou velice dobří přátele ještě do dnes.
Husá(k) na provázku
V průběhu studií hostoval v brněnském divadle Husa na provázku, kde později po absolutoriích získal první angažmá. Celých sedmnáct let účinkoval v Huse a zahrál si neuvěřitelné množství postav a charakterů. Například Nikolu Šuhaje ve snímku Balada pro banditu, Kašpárka v Donu Šajnovi, Richarda III. a další postavy v Shakespearománii, starého Karamazova v Bratrech Karamazových nebo Ríšu v Pohádce máje. Divadelní prkna věděla, že tento talentovaný muž má čím přispět do činohry, avšak televize mu nebyla zpočátku tak nakloněna. Hlavní postava v hraném muzikálu Balada pro banditu mu velkou slávu nepřinesla a malá role v Postřižinách také ne.
Maršál Malinovsky!!!
V roce 1990 se ale herec dočkává velké úcty, a to nabídkou stát se členem činohry Národního divadla. Miroslavův talent vstoupá na ceně a vyjádřená pocta se objevuje v obsazení. Titulní role ve Strýčku Váňovi , šašek v Jak se vám líbí, Truffaldino ve Sluhovi dvou pánů, Dogberry v Mnoho povyku pro nic, Tobiáš Říhal ve Večeru Tříkrálovém, Archie Rice v Komikovi a Bušek v Našich furiantech. Tentokrát i televizní tvorba přichází s nabídkami. Především role ve filmech Tankový prapor, Černí baroni, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Hotýlek v srdci Evropy, Pasti, pasti, pastičky nebo Pelíšky jsou jím nezapomenutelně ztvárněny.
Trochu vážnosti, přátelé, prosím
Komické role jsou Miroslavovou dominantou, ale fanoušci tohoto pána dobře ví, že vážná, nebo dokonce tragická role pro něj není problém (Pevnost, Lea, Želary). Za herecký výkon ve filmu Pasti, pasti, pastičky získal Českého lva. Za snímek režiséra Vladimíra Morávka Nuda v Brně byl na Českého lva nominován za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Ve snímku Filipa Renče Román pro ženy se předvedl jako soused Žemla. Tuto roli získal v roce 2003 a od té doby se na stříbrném plátně ukazoval jen sporadicky. Teprve nedávno na sebe strhl pozornost svou rolí charismatického svůdníka v novém filmu Román pro muže, který je je stejně jako Román pro ženy podle knižní předlohy Michala Viewegha. Z televizních seriálů mu největší úspěch přinesl Hotel Herbich.
Miroslav při práci na Románu pro muže s režisérem Tomášem Bařinou
Chvála od jednoho z nejpovolanějších
Sluha dvou pánů, humorem srčící činohra, proslavila Miroslavovu komediální stránku stejně jako například Černí Baroni. Jiří Suchý o něm napsal: „Když se mě na besedách s umělcem z Prahy ptávali účastníci, čemu jsem se naposled zasmál, vykroutil jsem se elegantně z odpovědi: ‚Doufám, že jsem se ještě nezasmál naposled.‘ Nesměju se totiž příliš často. Jednak jsem tak trochu introvert, jednak sám humor vyrábím, a to dělá starosti, které mě zřejmě poznamenaly, takže i když se bavím, nebývá to na mně moc vidět. Dneska už bych mohl s čistým svědomím na tu zmíněnou otázku odpovědět jinak: ‚Naposledy jsem se zasmál v Národním divadle, kde Miroslav Donutil v roli Truffaldina udělal svou pouhou přítomností z klasického Goldoniho zcela moderní komedii a zázračným způsobem rozřehtal návštěvníky důstojné budovy, včetně mne, introverta.‘ “
Jiří Suchý ale ve chvále nekončí: „Že se publikum směje jeho oficírům v Tankovém praporu a v Černých baronech, je dáno už tím, že nedávná minulost je dnes směšná sama o sobě. Potřebovala už jen jistou dávku stylizace, kterou jí Miroslav Donutil poskytl v lékárnicky přesném množství. Goldoniho Sluha dvou pánů je však dnes brán spíš už jako úctyhodný odkaz minulosti, a jestliže při něm publikum řičelo smíchem, bylo to tím, že Truffaldina hrál klaun z boží milosti. Výjimečnost Donutilova talentu jsem si uvědomil právě na tomhle představení. Směju se málokdy, ale když už se směju, tečou mi slzy – mám to v hlavě tak nějak propojeno. Tehdy v Národním divadle jsem si už ani nenasazoval brejle a kapesník jsem nedával z ruky. Já, zasmušilej introvert.“
Stejně jako na jevišti nebo na plátně, rozesmává své diváky Miroslav vypravěčským uměním. Show jako Furt ve střehu, Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím, Pořád se něco děje a Cestou necestou tvoří základní soukromou sbírku každého dobrého posluchače a obdivovatele. Donutil rozhodně nikoho do smíchu nutit nemusí.
Furt ve střehu
I když si tohoto umělce bulvár občas slušně podá, nikdo mu neupře, že v osobním životě je šťastný manžel a dobrý otec. Miroslav se už nyní stal velkou komickou legendou. Rozhodně nepřemýšlí, že by své tvorby nechal, naopak říká: „Budu hrát tak dlouho, dokud mě moje publikum bude chtít.“
