4 fotky 
!Exkluzivní rozhovor!Miro Šmajda se nedávno vrátil z dovolené a ihned se pustil zase do práce. Redakce Topzine.cz ho zastihla na zvukové zkoušce před soukromým večírkem v Praze. Miro poskytl redakci Topzine.cz exkluzivní rozhovor ve velmi přátelské atmosféře a prozradil nejen zajímavosti o své tvorbě, ale také o tom, co na tomto světě miluje ze všeho nejvíce.
Miro Šmajda, Zdroj: mirosmajda.sk
Nedávno jsi vydal svoje debutové album Čo sa týká lásky. Je tedy hlavně o lásce…
Fakt, jo? (smích) Jo, asi jo.
Je láska hlavním tématem tvého života?
Ano. V podstatě je to téma mého života. Týká se každé jeho sekundy. Myslím si, že všechno okolo nás se týká hlavně lásky. Všechny vztahy, přátelství, rodina a vlastně i hudba. Toto všechno je láska. Věnujeme se něčemu proto, že to milujeme, ne proto, že nás do toho někdo nutí. Takže i název desky Čo sa týká lásky vyplývá nejen z nějakého vztahu muže k ženě, ale z všeobecné lásky, která je všude okolo nás.
Kritici čekali na tvou první desku jako na trní a těšili se, že si na ní smlsnou…
Určitě. A také si smlsli. (smích)
Ale ty si jim vytřel zrak, když jsi získal celkem tři ocenění v Žebříku 2010, což byl docela úspěch…
Já jsem vůbec nečekal, že budou tři. V koutku duše jsem doufal a říkal jsem si: ježiš, to by bylo takové příjemné získat aspoň jednu. No a nakonec to vyšlo. Ale vážně jsem to nečekal hlavně proto, že se do toho alba pustilo skutečně hodně kritiků a kritizovali všechno možné. Nejlepší je, že kromě hudby kritizovali nejvíc moje vlasy a takové kraviny. Lidé to odbývají a najdou si různé důvody pro kritiku.
Jaká je nejoblíbenější skladba z tvého alba?
Nejoblíbenější? Asi ta první – Kvapky.
A proč?
Já ani nevím proč. Působí na mě hrozně tajemně. Sám jsem ji napsal, ale sám se v ní nevyznám. Proč je sakra tak tajemná. Stále nevím, co se tam děje. Možná na to někdy přijdu. Je to celkem hustý no, když si člověk něco napíše a potom se v tom nevyzná. Je to celkem paradox.
Na albu máš hlavně slovenské písničky…
Na tom albu ano.
A chceš tak pokračovat?
Určitě ne. Už tak nikdy nebudu pokračovat.
Nezpívá se ti slovensky dobře?
Ani ne, že se mi nezpívá dobře, ale zpívá se mi prostě lépe anglicky. Angličtina je zpěvnější jazyk a slovenština je vůbec taková… Já prakticky nemám nic proti slovenštině, ani proti češtině. Jsou to pěkné, libozvučné jazyky, dokud se nepletou do rockové muziky. Tam se mi to prostě nehodí. Ještě čeština je v pohodě, když si pustím Arakain nebo něco takového, tak je to fajn. Ale nevím, ve slovenské rockové muzice mi slovenština zní malinko úchylně. Prostě se mi to nehodí. Do popíku je to v pohodičce, možná ještě do rapu. Ale já tohle dělat nechci.
Takže budeš zpívat v angličtině?
Ano, budu zpívat určitě v angličtině a určitě to bude něco úplně jiného, než jsem vydal. První album bylo vydané trošku pod záštitou různých kompromisů a všeho možného. Takže až v tom dalším albu to budu maximálně já.
Prozraď o tom chystaném albu ještě něco víc.
Bude to hlavně tvrdé. Bude to pořádná tvrďárna a bude to rozmanité. Vážně něco jiného.
A co videoklipy? Ty jsi jeden nedávno natočil. Baví tě to?
Strašně mě to baví. Nedávno, v červnu, jsme točili druhý videoklip. Vyjde teď v srpnu. Právě je v stádiu postprodukce a já nevím čeho všeho možného. Takže zanedlouho to půjde ven. Je už na anglickou písničku, na skladbu Lonelyness, kterou jsme hráli v letošní SuperStar.
Máš radši komornější koncerty, nebo velké akce?
Komornější koncerty mám hrozně rád, protože je to takový únik od běžného rockového života. Já jsem hrozně romantický a empatický člověk, který často vnímá takovéto věci a někdy až vyhledává takovéto situace, takovéto úniky. Takže i v muzice mám právě tohle rád. A rád bych hned pozval všechny naše příznivce na naše unplugged turné, které bude probíhat v rámci celého Česko-Slovenska. Bude to milé, pohodové, komorní, malinké. Vážně pohodička.
A už víš, v jakém termínu se dostanete do Prahy?
Ještě ne. Ono to vězí v tom, že ještě nevíme, jestli Prahou začneme, nebo skončíme.
A kde v Praze se chystáte takovouhle akci uspořádat?
No, máme vyhlédnuté dva komornější klubíky. Takže to ještě s určitostí nemůžu říct. Ale můžu prozradit, že zahraju možná i nějaké věci z nové desky.
Hraješ teď se svou kapelou hodně festivalů. Takže tam se oproti klidnějším koncertům pořádně vyřádíš.
Určitě. Ale je to takové pohodové. Vlastně toto léto máme takové pohodovější. Teď jsme měli dovolenou, teď máme tři akce, potom máme zase dovolenou a potom znova akce a potom znova dovolenou a potom už je září. (smích) Takže jsem i hrozně rád, protože já jsem dost zatížený na různé cestování, exotiku a užívání si sluníčka. Jsem rád, že to toto léto takto vyjde. Potom bude hodně akcí hlavně na podzim. Léto je třeba využít. Vážně – co má člověk z toho, že hodně pracuje, když si potom neužije. Žádná dobrota. To je kravina. Minulý rok jsme celé léto pracovali – buď jsme hráli, nebo jsme nahrávali desku. A já absolutně ani nevím, že bylo nějaké léto. Tak jsme si řekli, že letos takhle ne, že kašlem na nějakou práci a budeme makat v zimě, aby nová deska vyšla nejdéle na jaře.
Chystáš se na akci Léto plné hvězd. Byl si tam i loni. Jaký máš k té akci vztah?
Mám k tomu takový vztah, že to organizuje moje velmi dobrá kamarádka, která mi často dává jako dárky to, co na tomto světě miluju nejvíc – banány a avokáda. (smích) Takže jí za to miluju. Má také hrozně ráda pivo, za což ji také velmi miluju. A hlavně je to velmi milá osoba. Takže už jen z tohoto důvodu se prostě nemůžu nezúčastnit této akce. Navíc je to pro dobrou věc. Takovéto podobné akce podporuju velmi rád. A tím, že letos budu zpívat jen s klavírem, tak je to pro mě ještě další zajímavý únik.
Takže tam budeš sám?
No, doufám, že tam nebudu hrát sám pro sebe. (smích)
Ale budeš tam bez kapely?
No, pravděpodobně tam budu sám. Bude tam určitě velmi příjemná atmosféra jako loni.
Miro Šmajda při rozhovoru, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Teď hodně hrajete. SuperStar je zapomenuta, z tebe je už naprosto jiný člověk…
Určitě.
Jsi spokojený s tím, jak jste kapelou postoupili, jak jste se vypracovali?
Celý ten rok a půl, nebo ono už to budou dva roky, vnímám jako období, které mě hrozně moc naučilo. Nemyslím si, že jsem udělal nějaký velký kariérní vzestup nebo něco takového. Vůbec to tak nevnímám, abych se nějak šíleně posunul. Z části je to i proto, že si myslím, že na naší scéně se zas až tak daleko posunout nedá. Protože Česko a Slovensko jsou dvě dost malé krajiny a těch možností tu není zas až tolik. Ale mimo to jsem se hlavně učil. Naučil jsem se nové věci, všiml jsem si chyb a hlavně jsem si našel nějakou cestu, kterou chci jít. Prostě vydal jsem desku, zjistil jsem, že O.K., je to fajn, jsou to moje věci.
Ale už vím, že bych chtěl dělat něco jiného. Taky jsem poznal spoustu lidí, obměnil jsem kádr kapely. Kádr – to je jako fotbalový tým (smích). A toto beru jako to nejdůležitější, co se událo. Myslím si, že jsem stále mladý člověk, je mi dvacet dva a jsem na úplném začátku. A až odteď to beru jako skutečný začátek. Někdo by si možná řekl, že jsem už dva roky na scéně, ale vnímám to skoro tak, že to pro mě byla taková školka. A odteď bych to chtěl začít brát vážně (smích).
Takže ještě přijde střední a vysoká.
Tak. Vážně takto. Teď to pro mě byla škola. Všechno, co jsem udělal za ten uplynulý čas a ty zkušenosti, které jsem získal, bych chtěl zužitkovat úplně jinak. (vzhledem k prvnímu albu, pozn. redakce)
Co říkáš současné rockové československé scéně?
Velmi málo mladých kapel dostává svou příležitost, hlavně v rádiích je to největší problém. Posloucháme samé disko, samé pseudo nevímco. Tohle působí na mladé rockové kapely dost demotivačně. A v podstatě si pak kluci řeknou: nemáme proč makat, na co do toho budeme vrážet peníze, když na nás beztak budou všichni kašlat, budeme si hrát pro sebe. A potom jim je třicet, čtyřicet let a nikam se neposunou. Zkrátka si myslím, že prostředí a podmínky, které tu jsou vytvořené, pro mladé kapely nejsou dobré.
Já nevím, kdybych měl vyjmenovat mladé lidi, kteří se dostali do áčkového byznysu, tak jestli jich bude pět, je to hodně. A když se podívám do jiných států, jak jsou podporovaní mladí muzikanti, tak je to na jiné úrovni než u nás. A zase staří interpreti, legendy, ty už se nějak speciálně neposouvají dále, takže ta scéna potom trochu stagnuje. Všichni starší se drží toho svého, i když je to podle mě o dvě stě sedmdesát osm procent méně kvalitní než hudba mladých kapel. Jsou nahoře jenom proto, že mají jméno. Možná někdo řekne, že je to troufalé, ale takhle to prostě cítím.
Například hrozně mě zaujal jeden kluk, který byl kdysi u vás v SuperStar. V podstatě se úplně vykašlal na celou komerci a všechno možné. Dostal jsem se k němu včera večer. Jmenuje se David Spilka. Dělá nějaký progresivní metal, který je ale hrozně dobrý a hrozně mě baví. Ale je to styl, který u nás nikdo neposlouchá, nikdy nebude podporovaný. Přitom si myslím, že je to o tisíc procent kvalitnější než kopec věcí, které se hrají v radiích. Takže to je asi tak dost smutná situace na naší scéně.
Miro Šmajda
Je fakt, že soutěžící odejdou ze SuperStar, z televizní obrazovky, a zavřou se dveře. Já nevím, jak třeba to bylo u tebe…
Je to tak, člověk musí začít dělat něco až příliš komerčního, něco příliš přitepleného pro rádia, když to mám až tak nazvat. A mám pocit, že jedině za těchto okolností můžou být hráni, nebo musí být pod palcem někoho, kdo jim něco skládá, aby z toho měl ten někdo penízky a ten mladý interpret aby byl nějakou takovou babkou. A to já nemám chuť být. Na všechny kašlu a dělám si to svoje. A i to je mi hrozně sympatické právě na Davidovi Spilkovi.
To je přesně ono. O něm už se tolik neslyší, pokud někdo nevyhledává Davida cíleně.
Je to vážně celkem zajímavé. Z celé československé muziky jsou jen dvě věci, které si pustím. A to jsou Nedvědi a odteď i David Spilka. Jsou fakt super.
To je docela velký rozdíl.
Ne, tak já to neberu tak, že jen rocková muzika je pro mě kvalitní. V soukromí poslouchám hrozně moc různých stylů. Strašně moc mám rád třeba i americké country. To je úplně nejvíc.
Čerpáš z něho taky? Že bys třeba používal nějaké country prvky ve své hudbě.
Čerpám z toho jenom pohodu. Inspiraci beru spíš v okolí, v přírodě a tak.
