4 fotky 
Máte rádi zelí a kapustu? Jste si jistí, že zelí a kapusta nemá ráda vás? Jste připraveni na zjištění, že květiny nebývají jenom neškodné výhonky a listy na utírání prachu a že ne každá filmová adaptace se musí povést? Den trifidů je příkladem nejlepším.
Jejich výrazy napovídají, že již četli tuto recenzi. Zdroj: sharingcentre.net
Román Johna Wyndhama je prostě vynikající čtivo, které oblažuje fanoušky sci-fi již po téměř šedesát let a stále se těší velké oblibě. Proto se není ani čemu divit, že i po této knize sáhli filmový tvůrci a rozhodli se ji převést do pohyblivých obrázků. V loňském roce tedy vznikla na britských ostrovech dvojdílná minisérie, kterou si pod svá režisérská křídla vzal prakticky neznámý Nick Copus. Dopadlo to všelijak, ale John Wyndham se asi musí tu a tam trochu pohnout v hrobě, protože ačkoliv snímek nedopadl nejhůře, do dokonalosti literární předlohy má hodně daleko.
Tak za prvé a bude to asi mottem celé této recenze, je to děsná nuda. Scénáristé se trochu odchýlili od předlohy, což je tah, který je u filmařů velice častý a na něž si pomalu člověk začíná zvykat. Je třeba totiž brát filmové adaptace jako samostatné umělecké dílo, které je natočené pouze na motivy originálu, ale pracuje s trochu jinými prostředky. Bohužel, tady ty prostředky trochu selhávají.
I pro ty, kteří Den trifidů nečetli, bude celý snímek připadat jako hodně klišé postapokalyptický příběh o tom, jak se tlupa kytek vydá zničit město a chlap a ženská se jim v tom snaží zabránit. Nerad to říkám, ale krom těch kytek to tu už bylo kolikrát. Skrz plytkou konstrukci děje a jen lehce průměrné herecké výkony prosvítají pevné základy solidního trilleru, které však nejsou původní – ty pocházejí od Wyndhama samotného. To on postavil ideu kytek nakombinovaných se zvířaty, na kterých je závislá světová ekonomika, ale které jsou patrně chytřejší, než si o nich jejich údajní vládci myslí.
Vědec, který přemýšlí o novém kapustovém karbanátku. Zdroj: onenationmagazine.com
Samotný motiv inteligentního rostlinstva je vzrušivé dráždivý a ve spojení s faktem, že na zemi osleplo na osmdesát a více procent populace, která se jen tak motá po ulicích a nedokáže trefit domů, vytváří luxusní pozadí pro rozjetí monstrózně napínavého díla. Kolabuje celý svět a vládu pomalu, ale jistě přebírají trifidi. V knize to bylo příslovečné žrádlo, které nutilo číst dál a dál, ovšem na televizní obrazovce to nefunguje. Lidi se motají po ulicích, trifidi neustále pochodují vstříc městu a jeden hajzl se snaží ovládnout ty, co přežili. Všechno se děje tak prvoplánovitě a jednoznačně, že ani při podrobném průzkumu nenajdete na snímku žádnou větší hloubku. Žádné výrazné zvraty, překvapení, napětí, naděje, nic. Při sledování vás ovane tak maximálně průvan z otevřených dveří než nějaká atmosféra. Motivy nefungují tak, jak mají, protože s nimi filmaři prakticky nepracovali. Jen je lehce zmínili, nastínili celou problematiku a pak dali ruce pryč. Povrchnost je z filmu cítit na míle.
Hrdinové staticky kecají, poté staticky někam cestují a tu a tam potkají trifidy, kteří naopak jako jediní statičtí nejsou. Jedině ve scénách, ve kterých chlorofyl ukazuje, co umí, a výhonky létají vzduchem, zatrne divákovi trochu v zádech, ovšem je to pomíjivý pocit rychlý jak odkvétání tulipánů. Když se na scéně vyloupne ze tmy pěkně nabušená kytka s apetitem tygra ussurijského, jedná se skutečně o ty nejsilnější zážitky, které si ze snímku divák odnese. Ale zmínka o tom, že lidé prohrávají válku, mine diváka úplným obloukem.
Když si to shrneme, v adaptaci Dne trifidů skutečně funguje pouze to, co bylo převzato z knihy samotné – slepí lidé, vraždící kytky, které vyvolávají tu správnou atmosféru, protože jejich motivy byly velice luxusně propracovány v knize, takže jejich převzetím si filmaři zajistili fungující soukolí, které však zavřeli do nefungující boudy zbylého filmového aparátu, jež bude diváka nudit. Ti, kteří četli originální knihu, se budou jenom hrozit, jak nezáživné je zpracování, a ti, kteří ještě to štěstí neměli, budou nanejvýš navnazeni přečíst si knihu. Snímek jako takový zapadá do průměru.
Ano, to je to slovo, průměr. Celou tuto recenzi na snímek spílám, ovšem jenom proto, že nedokáže divákovi nabídnout nic víc, než pouhopouhé tři hodiny průměrného snímku bez jiskřičky naděje, že se vytáhne někam výš. Na to, jaká je knižní předloha terno, je tento rozdíl více než bolestný, a takový si ani kniha nezaslouží. Nabízí se označení béčko a je to béčko ze všech béček nejbéčkovatěšjí, ve kterém je zavřený potencionál luxusní podívané.
Pokud tedy hledáte únik z nudného odpoledne, kdy už fakt nevíte, do čeho píchnout, tak je Den trifidů dobrou volbou. Pokud však hledáte kvalitní snímek, který vás přiková ke křeslu a nepustí ani na záchod, budete se muset kouknout někde jinde.
Day of the Trifids
Triller/Sci-fi/nudná akce/možná trochu horor
Velká Británie, 2009, 2 x 90 min
Režie: Dougray Scott,
Hrají: Joely Richardson, Brian Cox, Vanessa Redgrave, Eddie Izzard, Jason Priestley, Jenn Murray, Ewen Bremner, Lizzie Hopley a Julia Joyce
Hodnocení: ***
