6 fotek 
Autogramiáda a následná beseda s autorem, jehož nepřešel humor ani po 80. roce života, proběhla ve spolupráci s nakladatelstvím JOTA v Brněnském knihkupectví Dobrovský 12. ledna. Ke konci loňského roku vydal Stingl svůj nejnovější hit nazvaný 2012: Mayové, jejich civilizace a zánik světa. V rozhovoru jsem se snažila zjistit nejen o čem kniha je a jaký má názor na kmen Mayů a konec světa.
Cestovatel a spisovatel Miloslav Stingl, Foto: Veronika Jílková
Měl jste někdy na svých expedicích strach?
Nerad se vrhám do nebezpečí, protože člověk musí vědět, co si může dovolit a co už je za hranou. Nikdy bych si ale na expedici nevzal někoho, kdo by mi řekl, že se ničeho nebojí. Strach totiž musí být. Jednou nám na plavbě po Rudém moři začala hořet strojovna. To jsem se opravdu bál, protože několik dalších dní se loď nemohla pohybovat. Nemohli jsme do moře, nemohli jsme nic dělat. Naštěstí se nás ujala flotila ze Saúdské Arábie. Odtáhli nás na břeh, kde nám půjčili šaty, král nám dokonce půjčil letadlo, kterým jsme odletěli do Frankfurtu. Tehdy jsem měl opravdu hrůzu i kvůli strachu a depresím ostatních.
Kde se vám z vašich cest nejvíce líbilo? Kam byste se znovu vrátil?
I když se to bude zdát zvláštní, nejraději to mám v České republice. Líbí se mi Brno, které je krásné díky báječné atmosféře a krásnému okolí. Například Letovice, ty jsem obdivoval i z vlaku, kterým jsem dnes přijel. Mám rád i Karlovy Vary, ve kterých jsem vyrůstal. Samozřejmě mám rád i Prahu, kde nyní žiji, dokonce jsem o ní vydal i knihu.
Nejvíce vzpomínek mám ovšem z jedné expedice, kterou jsme natáčeli z letadla. Byl to skvělý zážitek pozorovat vše z vrchu.
Kdo vás doprovází na vašich cestách? Vybíráte si s sebou někoho?
Jsem samotář, takže jezdím zásadně sám. Mám pro to i své důvody. Jen někdy s sebou potřebuji kameramana, takže jede se mnou.
Autogramiáda Miloslava Stingla v Brně, Foto: Veronika Jílková, Topzine.cz
Jaké období je pro výjezd na expedici nejlepší?
Člověk se musí hlavně důkladně připravit, zjistit si vše o tamním počasí a podobně. Nejhůř dopadá nepřipravený člověk.
Co vás přivedlo ke studiu etnologie?
Už jako malý jsem chtěl cestovat. Ve čtyřech letech jsem už uměl číst a od osmi jsem četl cestopisy. Moje první cesta po vodě vedla přes Ústí nad Labem do Děčína. Věděl jsem, že se tam podle pověry ukrývají Indiáni. A tak jsem je šel hledat. Nikde jsem je ale neobjevil, tak jsem si řekl, že je v Česku asi opravdu nenajdu.
Kterými všemi jazyky se umíte domluvit?
Umím se domluvit přibližně šestnácti až sedmnácti jazyky. V první řadě je to angličtina, španělština, italština, francouzština, němčina a latina. Prostřednictvím dětí se vždycky v dané zemi snažím přiučit novým jazykům, jako je třeba papuánština. Mým nejoblíbenějším je ale asi ta španělština. Mám velice rád románské jazyky, ale bez angličtiny to v dnešním světě opravdu nejde.
Mezi vaše poslední knihy patří i dílo Sex v pěti dílech světa. Jak jste při jeho psaní postupoval?
Čerpal jsem z teoretických pramenů, šetrně jsem se ptal i mnoha kmenů. Někteří mi dokonce nabízeli pozorování při aktu, dokonce i svou manželku – to je u nich běžné. Já ovšem odmítal a jednou jsem se vymluvil na svoje náboženství, které mi to zakazuje. Jeden náčelník mi na to tenkrát odpověděl: „To je ale blbý náboženství!“ V Polynésii se děti učí o sexu, jako se u nás ve škole učí počítat a psát. Děti se svolají a koukají na rodiče. U nich jsou takové věci běžné.
Vaše nejnovější kniha vypovídající o roce 2012 je žhavým tématem. Jak se stavíte ke konci světa, který Mayové předpověděli?
V knize píšu o tom, že rok 2012 nemá přinést konec světa. Mělo by se jednat pouze o jakýsi astronomický jev. Jeden kmen třeba věří na to, že se objeví tzv. Černá hvězda, která se po několika letech objevuje. Jedná se spíše o katastrofické představy. Jednou z nich je i nebeský krokodýl, který chrlí obrovské množství vody, což by mohlo způsobit povodeň. Ovšem hlavní úlohu v roce 2012 by měla splňovat i duchovní očista. Po tomto roce se očekává, že budeme lepšími lidmi, projdeme mravní očistou a duchovní obrodou. Opravdu si nemyslím, že se jedná o katastrofu.
Co si myslíte o kmenu Mayů a dalších kmenech, se kterými jste se seznámil? Jací vlastně takoví lidé jsou?
Bezesporu jsou neuvěřitelně magičtí. Patří mezi nejvyspělejší indonéskou civilizaci. Vymysleli dokonalý kalendář, který obsahuje události za posledních 5200 let a je z něj vlastně odvozena katastrofa na 21. prosinec 2012. Opravdu rád se k nim vracím, chtěl bych jim vzdát čest.
Co je pro kmen Mayů typické? Čím se vyznačují, jak je vlastně rozeznáme od jiných kmenů?
Rozhodně jejich obrovskou kulturou a celou civilizací, o které se hodně zmiňuji ve své knize.
Je známo, že jste se stal náčelníkem jednoho indiánského kmene. Co jste vlastně musel podstoupit?
Toto se stalo naprosto neočekávaně. Žil jsem kdysi v kmeně Kikapú, kde jim později umřel náčelník a tak potřebovali nového. Proto napsali na velvyslanectví ve Washingtonu. Ti si ale s takovou žádostí nevěděli rady a tak napsali na ministerstvo zahraničních věcí. Ti si ovšem také nebyli jistí se jmenováním evropského náčelníka a tak dali vědět do naší Akademie věd, která sehnala mou sekretářku. Když se mě ptala, zda bych s touto nabídkou souhlasil, bylo zrovna 1. dubna, neboli Apríl, takže jsem jí opravdu nevěřil. Když mi ale volalo ministerstvo, byl jsem v opravdové euforii a tak jsem souhlasil. V Praze potom proběhla korunovace. Dostal jsem čelenku, která je nyní k vidění v Lednici. Přidělili mi náčelnické jméno Okima, což v překladu znamená Vůdce, ale v Česku raději říkáme Ten, který vede.
Palenque - mayská archeologická lokalita, Foto: Jan Harenburg, commons.wikimedia.org
Co ještě nemáte probádaného, ale chtěl byste?
Rád bych více prozkoumal malé ostrůvky v Mikronésii. Jsou ovšem velmi odlehlé, takže je potřeba vrtulníku nebo lodi. To ovšem záleží na mé finanční situaci.
Co máte v plánu do budoucna?
Mám rozepsanou knihu Voo-doo, Zombie, karneval, kde zmiňuji černošskou kulturu nebo zemětřesení na Haiti.
Také bych se chtěl v roce 2011 vrátit k Papuáncům na Novou Guineu. Kmen Kumu je moje srdeční záležitost. Má až 760 etnik, je to úžasné. I když chodím o hůlce, v pralese a tamních horních vysočinách běhám jako mladík. Ovšem opravdu záleží na mé zdravotní i finanční situaci.
Miloslav Stingl je jedním z největších badatelů v České republice. Procestoval skoro celý svět. Zažil strach a dobrodružství, dočkal se ocenění v mnoha koutech země.
Napsal 41 knih, které vyšly ve 239 vydáních v nákladu téměř 17 miliónu výtisků, 18 měsíců učil na univerzitě na Havaji. Spolupracoval s rozhlasem, tiskem i Českou televizí, která z jeho materiálů odvysílala seriál Kolem světa s Miloslavem Stinglem. Stingl je však především muž s obrovskou pílí a chtíčem probádat vše neprobádané.
