Milan Kundera patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům. Získal řadu významných ocenění a byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Proslavil se především svou románovou tvorbou.
Milan Kundera patří bezersporu k světově nejznámějším českým spisovatelům. Zdroj: wikipedia.org
Počátky Kunderovy literární tvorby lze vysledovat už v době jeho vysokoškolských studií, kdy psal poezii. Roku 1953 vyšla jeho první sbírka s názvem Člověk, zahrada širá. Spadá do žánru budovatelské poezie. Kundera v ní reflektuje svůj vztah ke komunismu, od kterého se později ideově distancoval. Do konce šedesátých let vznikly ještě dvě básnické sbírky – Poslední máj a Monology. Poslední máj je báseň věnovaná Juliu Fučíkovi. Tematicky je inspirována jeho Reportáží psanou na oprátce. Sklidila velký úspěch nejen v Československu, ale i v dalších socialistických státech.
Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Vystudoval hudební skladbu a později také FAMU, na které přednášel světovou literaturu. V roce 1948 vstoupil do Komunistické strany, ale již po roce z ní byl vyloučen. V roce 1956 mu členství bylo obnoveno, a to až do roku 1970, kdy se stal odpůrcem režimu. O několik let později, roku 1975, dostal nabídku na místo hostujícího profesora ve francouzské Remeši, kterou přijal. Od té doby žije trvale ve Francii, proto se o něm často hovoří jako o francouzském spisovateli českého původu.
V dalším tvůrčí období, v šedesátých a sedmdesátých letech, se Kundera soustředil především na divadelní hry. Děj absurdního dramatu z roku 1962, nazvaného Majitelé klíčů, se odehrává v období německé okupace. Líčí osud muže, který se chtěl v ústraní vyhnout válečným hrůzám, ale to se mu nepodařilo a svými činy navíc ohrozil i vlastní rodinu. Ačkoliv se toto dílo setkalo s kladnou odezvou, Kundera s ním nebyl spokojen. Knihu označuje jako „velmi opožděnou školní práci“ a zakázal její dramatizaci.
Dalšími dramaty jsou groteskní hra Ptákovina, která vznikla roku 1969, a nejznámější Kunderovo drama Jakub a jeho pán s podtitulem Pocta Denisi Diderotovi. Jde o adaptaci Diderotova románu Jakub Fatalista. Celá kniha je filosofickým dialogem dvou postav, Jakuba a jeho pána.
Od lehkovážných povídek k problematice emigrantů
Nejznámější a nejvýznamnější částí Kunderovy tvorby jsou jeho prozaická díla. Soubor povídek Směšné lásky označuje Kundera za své nejoblíbenější dílo z celé tvorby. Celkem desítka povídek vznikala v letech 1963 až 1968, původně vyšly ve třech sešitech. V období normalizace bylo několik povídek zakázáno. Zbylých sedm pak vyšlo pod názvem Směšné lásky. Kundera v povídkách reflektuje humornou formou problematiku milostných vztahů, staví do kontrastu mužský a ženský svět a líčí absurdní situace, ke kterým dochází ve snaze najít si partnera. K nejznámější patří povídka Falešný autostop, dále pak například Eduard a bůh nebo Zlaté jablko věčné touhy.
„Co máte ráda jako aperitiv?“
Dívka nebyla moc na alkohol; ještě tak pila víno a chutnal jí vermut. Tentokrát však řekla schválně: „Vodku.“
„Výborně,“ řekl mladík a objednal vodku. „Doufám, že se mi neopijete.“
„A kdyby?“ řekla dívka.
Mladík neodpověděl a zavolal číšníka, poručil dvě vodky a biftek k večeři. Číšník donesl za chvíli tácek se dvěma kalíšky a postavil ho před ně.
Muž zvedl kalíšek a řekl: „Na vás!“
„Duchaplnější přípitek vás nenapadne?“
Bylo tu něco, co muže začínalo na dívčině hře dráždit; teď, když jí seděl tváří v tvář, pochopil, že to nejsou slova, co z ní dělá kohosi cizího, ale že je celá proměněná, v gestaci i mimice, a že se podobá až nechutně věrně tomu modelu žen, který tak dobře znal a k němuž pociťoval lehký odpor.Zdroj: Kundera, Milan. Směšné lásky. Brno: Atlantis 2007.
Prvním románem, který Kundera napsal, je Žert z roku 1967. Odehrává se v komunistickém Československu a ukazuje, jak v této době může zdánlivě nevinný žertík zničit lidský osud. V roce 1968 byl zfilmovaný režisérem Jaromilem Jirešem. Roku 1979 vychází román Život je jinde, který popisuje degenerující vliv komunistické ideologie na mladého člověka. Někteří kritici tvrdí, že prostřednictvím tohoto díla se Kundera snažil vyrovnat s obdobím, kdy byl sám členem Komunistické strany a psal budovatelskou poezii.
Román Valčík na rozloučenou se odehrává v období těsně před okupací roku 1968. Jeho hlavním hrdinou je bývalý politický vězeň, který se rozhodne emigrovat. Problematice emigrace je věnována i Kniha smíchu a zapomnění, jejíž hlavní hrdinka odchází z Československa do Francie. Kromě děje samotného tu Kundera klade důraz i na filozofické úvahy, jak je pro jeho romány typické.
Filosofické romány jako vrchol Kunderovy tvorby
Za vrchol Kunderovy tvorby je považovaný jeho nejslavnější román Nesnesitelná lehkost bytí. Poprvé vyšel roku 1985 v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers. V roce 2007 za ni získal českou Státní cenu za literaturu. Hlavními postavami románu jsou dvě partnerské dvojice, jejichž příběh tvoří dějovou linii. Neméně důležitá je však také myšlenková rovina. Kundera celý děj prokládá metafyzickými úvahami o životě. V roce 1988 byla Nesnesitelná lehkost bytí zfilmovaná americkým režisérem Philipem Kaufmanem. Kundera však nebyl s filmovou verzí spokojený, a následně zakázal jakékoliv adaptace svých děl.
Hlavní hrdinové Nesnesitelné lehkosti bytí Tereza a Tomáš v americké filmové verzi. Zdroj: www.listal.com
Román Nesmrtelnost vyšel v roce 1990. Stejně jako v případě Nesnesitelné lehkosti bytí u něj nejde prvořadě o děj, je především dílem filosofickým. Prolínají se v něm linie reálného a nereálného, stěžejní jsou úvahy o podstatě lidského bytí, smrtelnosti a nesmrtelnosti, dále například o umění a jeho významu pro člověka. Kromě fiktivních postav se v románu objevuje i Johann Wolgang Goethe či Ernest Hemingway.
Další romány s názvy Pomalost (1995), Totožnost (1999) a Nevědomost (2002) vznikly ve francouzštině. Prozatím nebyly přeloženy do češtiny, Kundera brání cizímu překladu a sám se k němu prozatím neodhodlal.
Teoretická a esejistická tvorba
Kromě vlastní prozaické tvorby vydal Kundera i několik teoretických knih, především o literatuře. Už v roce 1961 napsal knihu Umění románu. Zabývá se v ní především tvorbou Vladimíra Vančury, ze které vychází při analýze románové tvorby obecně. V letech 1991 až 2004 napsal Kundera tři odborné texty o českém hudebním skladateli Leoši Janáčkovi. Vyšly souhrnně v jednom svazku s názvem Můj Janáček.
V dalších odborných knihách se Kundera vrací k problémům románové tvorby. Vznikají tak soubory esejů Zneuznávané dědictví Cervantesovo, Kastrující stín svatého Garty a Nechovejte se tu jako doma, příteli.
