2 fotky 
„Konečným výsledkem je jen samota, zima a ticho. Konečným výsledkem je smrt.“ Michel Houellebecq ve svém druhém románu píše o problémech současného lidského pokolení.
Michel Houellebecq: Elementární částice nutí k zamyšlení. Zdroj: youtube.com
Literární ocenění, skandály, statisíce prodaných knih, soudy. Že tento výčet nejde dohromady? Kdeže. Pro Michela Houellebecqa je to téměř rutina. Jestliže vydání autorovy románové prvotiny Rozšíření bitevního pole způsobilo ve francouzském literárním světě poprask, po vydání Elementárních částic můžeme hovořit o dvou aférách.
Hlasitý autor byl bez skrupulí vyloučen z redakční rady časopisu Perpendiculaire a navrch ho camping Espace du possible zažaloval za nactiutrhání. I díky mohutné podpoře francouzských spisovatelů však k hrozícímu zabavení a následnému zničení Elementárních částic nakonec nedošlo.
Michel Houellebecq se narodil v roce 1958 na ostrově Réunion. V literárních kruzích se pohybuje od svých dvaceti let. Již jeho první román Rozšíření bitevního pole (1994) rozdělil čtenáře na autorovy bezvýhradné příznivce a zuřivé odpůrce. Po vydání románu Platforma (2001) byl obviněn z rasové nenávisti. Za román Mapa a území obdržel v roce 2010 Goncourtovu cenu. Platí za jednoho z nejvýraznějších a zároveň nejúspěšnějších autorů současnosti. V roce 2005 navštívil Festival spisovatelů Praha.
Hovoříme-li o Elementárních částicích a nenacházíme-li se zrovna ve škole na hodině fyziky, pak máme na mysli lehce filozofující knihu se silným sociálním akcentem. V Elementárních částicích Houellebecq obnažuje na pozadí příběhu dvou nevlastních bratrů přesný obraz dnešní doby. Doby, v níž pocity lásky, něhy a lidské pospolitosti do značné míry vymizely.
Michel a Bruno představují extrém
Dvě hlavní postavy románu se nachází v situaci citového utrpení. Zatímco Michel je biochemický vědec neschopný jakéhokoliv citu, Bruno pracuje jako učitel a je zmítán neutuchající touhou po fyzickém vztahu. Oba zažili nestandartní, ne-li pohnuté dětství pod výchovou babiček. Jejich společná matka je opustila. Rozhodla se je opustit a ukájet svou touhu.
Typickým vhledem do citového života Michela budiž pasáž, kde umře kanárek. Jediný živý tvor v blízkosti nadaného vědce: „Když se večer vracel, kanárek začal obvykle hvízdat a cvrlikat, vždy pět až deset minut; vyměnil mu zrní, stelivo a vodu. Onoho večera ho však přivítalo ticho. Přistoupil ke kleci: ptáček byl mrtvý. Jeho bílé tělíčko, již vychladlé, leželo na boku na podestýlce z kamínků. Povečeřel porci okouna s kerblíkem značky Monoprix Gourmet, které doprovodil průměrným valdapeñas. Po chvíli váhání vložil ptačí mrtvolu do igelitového sáčku, zatížil ji lahví od piva a vyhodil do šrotovače odpadků. Co dělat jiného? Odsloužit mši?“
Bruno se od svého bratra, jemuž ženy nic neříkají, zásadně odlišuje. Svou touhu po fyzickém vztahu se ženami se snaží alespoň částečně uspokojit onanováním. Marně. Nenaplněná touha po sexu ho přivede do psychiatrické léčebny. Později se vydá do campingu, který je proslulý alternativním způsobem života. Zde se seznámí s Christiane. Se ženou, která přesně vyhovuje jeho potřebám.
Krauseho tělíska jsou v permanenci
Kdo již četl nějakou knihu od Michela Houellebecqa, rozhodně nebude překvapen otevřeným líčením sexuálních scén. V Elementárních částicích autor popisuje do nejmenších detailů jak pohlavní akty Bruna s Christiane, tak i jejich nevázané návštěvy swingers party. A proč jsou Krauseho tělíska neustále v permanenci? Jsou velmi bohatá na nervová zakončení a jejich stimulací dochází k uvolnění velkého množství endorfinů. Ano, pokrývají lidské pohlavní orgány. Bruno s Christiane tedy stimulují velmi často.
Michel naopak většinu svého života nestimuluje Krauseho tělíska vůbec. Přesto i on později naváže vztah, a to s Annabelle, dívkou z mládí. Chtělo by se říci „osudová láska“. To je ale pouze klam. Milovat v tomto vztahu dovedla totiž pouze Annabelle.
Hledáme štěstí, nacházíme smrt
Nechává-li Houellebecq zemřít Christiane s Annabelle, jako by tím říkal, že žádný pocit štěstí nemůže vydržet, obstát. Bruno po ochrnutí Christiane a její následné sebevraždě končí v psychiatrické léčebně, Michel se po smrti Annabelle naplno vrhá do víru vědy a uskutečňuje významné objevy v oblasti klonování.
Moritz Bleibtreu jako Bruno ve filmové adaptaci románu.
Závěr románu vyznívá utopicky. Odehrává se v budoucnosti, ve které se potvrdily Michelovy objevy o klonování. Svět lidí se nachýlil, nastává svět klonů a lidé si za to samozřejmě mohou sami. Přichází svět, ve kterém je potlačována sexuální identita, vyloučena touha a individuum, tedy původci veškerého soumraku.
Ženy v zajetí svého fyzična
Přestože se děj knihy točí především kolem Michela s Brunem, Houellebecq neopomíjí zdůraznit také tragický rozměr ženských postav. Ty jsou v našem světě předurčeny jen k utrpení. V určitém věku, zpravidla kolem třicítky, se začínají v jejich těle odehrávat nevratné procesy. Tělo měkne a ochabuje, vysychají určité orgány, žena se postupně stává nepřitažlivou a nežádoucí.
Houellebecq cituje z ženských časopisů
Co se týká stylu románu, již na první přečtení zaujme střídání sociologických pasáží s klasickým románovým vyprávěním. Více než zajímavě působí časté citace z tisku, především z časopisů pro ženy. Nepřekvapí Houellebecqův vzteklý tón promluvy, syrové naturalistické líčení, ani některé motivy, které kopírují životní zkušenosti autora (výchova a dětství u babičky, opuštění matkou v dětství, léčba v psychiatrické léčebně, přestěhování Michela do Irska v závěru románu).
Pokud Houellebecq ve svém románu rozebírá a analyzuje stav současné společnosti, pak se také opírá o jasná historická fakta. Těmi nejsou světové konflikty nebo války, ale různá anarchistická hnutí rozvíjející se v hojné míře od šedesátých let. V románu to „odnáší“ především hnutí hippies, new age, feministky a jakési různé sexuálně masochistické skupiny.
Elementární částice jsou románem psaným bez jakýchkoliv zábran. Předkládají bolestný obraz dnešní společnosti, s nímž nelze nesouhlasit. Příčiny dnešního neutěšeného stavu jsou v románu prezentovány jako jednoznačná a také jediná možná fakta, což zase tak úplná pravda být nemusí.
Zdroj: HOUELLEBECQ, Michel: Elementární částice. Praha: Garamond 2013
