Michal Viewegh. Hvězda současné české literatury stále září

Na poli české literatury se stále drží nejčtenější, nejpopulárnější a nejprodávanější autor – Michal Viewegh. Jeho knihy vyšly v mnoha nákladech, byly přeloženy do mnoha světových jazyků, mnohé byly zfilmovány. Někteří literární kritici mu vyčítají povrchnost, psaní cílené na masy, jeho postavám pak amorálnost. Čtenáři si ho cení naopak pro humor, čtivost či možnost ztotožnění se s postavou.

Vieweghova Výchova dívek v Čechách vyšla poprvé již v roce 1994. Zdroj: viewegh.cz

Michal Viewegh se narodil 31. března 1962 v Praze do rodiny inženýra chemie a právničky. Po maturitní zkoušce na gymnáziu v Benešově pokračoval ve studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ze školy záhy odešel a začal se živit jako noční hlídač v podniku Chemapol Praha. Pracoval také jako průvodčí vlaku a stavební figurant.

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, češtinu a pedagogiku. Učil na základní škole na Zbraslavi, potom tuto práci opustil a vrhl se na literární dráhu. Působil jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel a od roku 1995 se stal spisovatelem z povolání.

Jako student začal publikovat povídky v Mladé frontě, přispíval do Mladého světa, Playboye, Literárních novin, Tvaru, Neonu i do Lidových novin.

Filmové ztvárnění

Jeho knihy byly přeloženy do více než dvaceti světových jazyků. Dočkaly se i filmového ztvárnění – Báječná léta pod psa (kniha byla také zdramatizována v brněnském divadle Husa na provázku), Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Účastníci zájezdu, Nestyda, Případ nevěrné Kláry i Román pro muže v hlavní roli s Miroslavem Donutilem.

Filmová verze románu Román pro muže. Zdroj: distributor filmu

V roce 1999 byl Viewegh navržen na udělení Mezinárodní literární ceny IMPAC v Dublinu. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena, již získal v roce 1993. Rok 2005 mu přinesl cenu Magnesia Litera.

Účastnil se autorských čtení v mnoha zemích, například v nedalekém Německu, ale i Rakousku, Francii, Velké Británii, Španělsku, Dánsku, Izraeli či na Tchaj-wanu.

Nahlédnutí do soukromého života

Michal Viewegh má z prvního manželství dceru Míšu. Jak sám přiznává ve svém deníku – Báječný rok (deník 2005) – měl jednu dobu i více milenek naráz. Po tomto bouřlivém období se znovu usadil se svou druhou ženou Veronikou, s níž má dvě dcery: Sáru a Báru.

Michal Viewegh: Měsíc autorského čtení – 29. 7. 2010. Zdroj: archív MAČ

V roce 1990 vyšla Vieweghovi jeho prvotina, kniha s detektivní zápletkou Názory na vraždu. Následoval román s autobiografickými prvky Báječná léta pod psa (1992); zfilmován byl v roce 1997 (režie Petr Nikolajev). Rok 1993 přinesl sbírku parodií o světových i českých autorech – Nápady laskavého čtenáře. Kniha Výchova dívek v Čechách (1994) vypráví o zbraslavském učiteli, který neodolá nabídce podnikatele Krále, aby vyučoval jeho dceru tvůrčímu psaní. Beáta se však do svého učitele zamiluje; příběh byl zfilmován v roce 1996 (režie Petr Koliha).

Díla inspirovaná současností

Hlavním motivem prózy Účastníci zájezdu (1996) je autobusový zájezd k Jaderskému moři; zfilmován v roce 2006 (režie Jiří Vejdělek). Prózu Zapisovatelé otcovský lásky (1998) věnoval Viewegh dceři Míše. Z knihy Povídky o manželství a o sexu (1999) byla zfilmována povídka Nestyda (režie Jan Hřebejk, 2008).

Roku 2000 vyšel druhý díl literárních parodií Nové nápady laskavého čtenáře, a sbírka fejetonů – Švédské stoly aneb Jací jsme. Román pro ženy (2001) se stal oblíbeným kvůli hlavním hrdinkám: Lauře a její ovdovělé matce, které touží po opravdové lásce. Tuto prózu převedl do filmové podoby Filip Renč (2005). Báječná léta s Klausem (2002) přinesla pokračování úspěšných Báječných let pod psa, podle autora lehce autobiografickou melancholickou grotesku.

Rok 2003 byl ve znamení románu s detektivní zápletkou Případ nevěrné Kláry – zfilmováno v roce 2009 (režie Roberto Faenza), a třiačtyřiceti fejetonů, které Viewegh psal pro Lidové noviny v letech 2002–2003 (Na dvou židlích). O rok později následoval román, který líčí osudy několika spolužáků z gymnázia od jejich mládí až do čtyřiceti let: Vybíjená.

Romány i divadelní hry

V roce 2004 napsal Viewegh svoji první divadelní hru Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů, která je tragikomickým příběhem několika pedagogů a studentů pražské filozofické fakulty, odehrávající se za bouřlivých revolučních dnů na sklonku roku 1989. V tomto roce vyšel román Tři v háji, na kterém autor spolupracoval s Halinou Pawlowskou a Ivou Hercíkovou. Vycházel na pokračování v časopise Šťastný Jim. Je to příběh o lidech, kteří chtějí lásku, ale také sex.

„Bez sebevědomí nelze psát. Je to jako sex: nemůžeš si nevěřit – a milovat se.“
(Michal Viewegh)

Následovala Lekce tvůrčího psaní (2005) a Báječný rok (deník 2005); v něm autor otevřeně mluví i o věcech velice intimních. Andělé všedního dne (2007) vypráví o mladé vdově, učiteli autoškoly, sebevrahovi a čtyřech andělech. V tomtéž roce vychází Krátké pohádky pro unavené rodiče – kniha pohádek, která je určena dětem, ovšem zalíbení v ní určitě najdou i jejich rodiče.

O rok později napsal Viewegh Román pro muže. Příběh vcelku jednoduchý: tři sourozenci (televizní publicistka, novinář regionálního listu a soudce) odjíždí i se striptérkou na lyže do Dolomit… V roce 2009 vyšly humorné Povídky o lásce.

A pak už následoval projekt Srdce domova: Michal Viewegh se stal tvůrčím garantem projektu blogového románu, který uspořádal internetový server iDnes. Viewegh napsal první kapitolu a poté vybíral a upravoval práce čtenářů, kteří postupně připsali deset kapitol. Rok 2010 je opět pohádkový – Tři tatínci a maminka – kniha, na které se podíleli i známí autoři: Martin Reiner a Pavel Šrut, spolu s ilustracemi Galiny Miklínové. Biomanželka – zdánlivě humoristický, jak praví sám autor, a také částečně autobiografický román.

Život píše jeho knihy

Michal Viewegh se nechává ve svém díle inspirovat především svými vlastními zážitky. V jeho knihách nechybí ironie, příběh, aktuálnost. Svým stylem psaní si pak získal čtenáře, literární kritiky a intelektuálové ho za něj naopak mnohdy odsuzují. Viewegh zkrátka píše lehkým perem, aby text byl srozumitelný, a čtenář tak dostane takříkajíc vše naservírováno až pod nos.