Ptali jsme se a oni odpovídali. Mladí lidé stojící na prahu dospělosti, připraveni vykročit do života, promluvili o tom, jaký start jim naše republika poskytla v podobě nové maturitní zkoušky.
Jak to dopadlo? Výsledky se maturanti dozví až 20. června, Zdroj: sxc.hu
Co se jim nelíbilo? Jak se cítili? Co je uráželo? Jaký v tom viděli smysl? O tom všem vypovídají následující slova samotných maturantů roku 2011. První reakce, kterou jsem na účet maturit vyslechla, zněla: „Jsou to ale šprýmaři v tý vládě, dělají si z nás šprťouchlata, nic víc.“ Ale hned na to student Petr o poznání chladnějším tónem dodal: „Jen škoda, že když jde o můj budoucí život, tak poněkud ztrácím smysl pro humor.“
Maturita z češtiny, nebo test studijních předpokladů?
Když jsem se studentky Moniky krátce po skončení písemné části zeptala, jaké to bylo, reagovala: „Mě na tom štvalo hlavně to, že oproti podzimní generálce to udělali tak, aby nám ukázali, že jsme dementi, kteří na to prostě nemají.“ A ostatní jen přikyvovali: „V češtině se objevují věci, které do češtiny vůbec nepatří!“ Opravdu, didaktický test z českého jazyka neměl nic moc společného s látkou v tomto předmětu probíranou.
Předpokládám, že většina z nás má s češtinou spojené učivo o významných autorech a jejich stěžejních dílech. Proto je poněkud zarážející, že v celém didaktickém testu je bilance otázek s tímto obsahem v podstatě nulová! Studentka Apolena k tomu sarkasticky dodala: „Opravdu by mě zajímalo, co si pan ministr představoval pod tím, když řekl, že vyšší maturitu neudělá ten, kdo se na ni nenaučí. Vůbec to nebylo kompetentní. Vždyť tam bylo úplně něco jiného, než jsme se za ty čtyři roky naučili!“
Maturantům se nelíbily hlavně testy z češtiny, Foto: Petra Prokopová, Topzine.cz
Někteří čtenáři se v tuto chvíli možná ptají, co to tedy bylo za test? Odpověď na jejich otázku trefně vystihla maturantka Markéta, která zpovzdálí zvolala: „Ať z toho nedělaj scia!“ A moc dobře věděla, o čem mluví, protože prostřednictvím společnosti Scio se v dnešní době dostává na vysokou školu velké procento mladých lidí.
Aby nedošlo k mýlce, státní maturity připravovali lidé z Cermatu, ale jak je vidět, nijak významný rozdíl v tom nebyl. Člověku by se až zdálo, že firmy Cermat a Scio mají nějaké výsadní právo určovat adekvátní mentální vyspělost maturanta. Podle slov studentů totiž o nic jiného než o zjišťování jejich inteligenčních schopností nešlo. „Kdybych chtěla skládat IQ testy, tak si zajdu k psychologovi, a ne ke státní maturitě!“ zdůrazila gymnazistka Anna.
Babi, maturuju v pondělí, ve středu a v pátek
Další nepříjemnou záležitostí, působící především na psychickou stránku studentovy osobnosti, byl fakt, že místo obvyklého jednoho zkouškového dne (při opomenutí praktické části), trvalo letos maturitní období celé dva měsíce. „Štve mě, že je to roztahaný do dvou měsíců, takže sem jezdíme jako blázni každou chvíli a pořád to nekončí,“ postěžoval si student Adam.
K výjimečně špatně zvládnuté organizaci nutno podotknout, že mnohdy ani nejbližší příbuzní maturantů, žijící s nimi ve společné domácnosti, nestihli za celé maturitní údobí rozplést zapeklitý labyrint termínů zkoušek, a to i přes nepřetržité vysvětlování a objasňování ze strany svých ratolestí.
Mnozí to přibližně v půli zkouškového běhu úplně vzdali a prostě jen drželi palce. Jiní se urputně rozčilovali, když viděli, jak se jejich dítě vypravuje na ústní češtinu, ačkoli moc dobře věděli, že stejnou zkoušku již úspěšně absolvovalo předevčírem. Zakopaný pes byl v tom, že ta první byla státní a ta druhá profilová neboli školní.
Pro maturanty zajisté nebylo moc příjemné, když dva měsíce téměř v kuse museli odmítat gratulace s tím, že to zdaleka ještě nemají za sebou. „Je to přece jenom poněkud schizofrenní pocit jít ze zkoušky s myšlenkou: Tak, čeština je v suchu… ale co, zítra si to dám znovu.“ konstatoval Lukáš.
Nejsme pokusné myši
Co k tomu dodat? Zbývají jen moudrá slova člověka nezkaženého politickými zápasy a finančními aspekty – slova študáka: „Myslím si, že státní maturity by se měly zavést, až budou dobře připravený. Studenti by s nimi měli počítat přinejmenším od prváku a učitelé by podle toho měli upravit osnovy. Nic z toho se nestalo. Oni nás prostě hodili do vody: A PLAVTE!“
Na závěr jsme se zeptali studentů, co by vzkázali panu ministrovi. Myslím si, že k tomu není potřeba nic dodávat:
„Pane ministře, my nejsme laboratorní myši ani cvičené opice. Jsme lidé, stejně jako vy. A jsme dokonce dospělí, to znamená dost staří na to, aby nás neustálé napadání z vaší strany uráželo a znechucovalo. Není pro vás ani trochu ponižující hovořit o poklesu vzdělanosti a mentální zdatnosti mladé generace a přitom neobstát za stejných podmínek jako oni? Často jsme dokonce slýchali, že když už je ve státních maturitách investovaných tolik peněz, tak to prostě nejde stopnout. Není vám to trapné, přepočítávat tolik mladých životů na peníze? My jsme lidé, pane ministře, a vy?!“
(Na přání studentů jsme neuvedli jejich pravá jména)
