Festival Masters of Rock 2013 se přehoupl do své druhé dekády. Jedenáctý ročník se nesl ve znamení Elvise, příjemného počasí a špatného zvuku. Někteří interpreti se však nedali odradit a zvuk vynahrazovali pódiovou show.
Tobias Sammet z Avantasie. | Zdroj: myspace.com
Čtvrtek
Otvírákem čtyřdenního rockového festivalu se letos stali čeští Fleret následovaní srandisty Trollfest. V kostýmku včelky se nezdráhali hned zkraje zorganizovat wall of death. O pořádnou nálož pagan metalu se postarala Arkona. Ze své show ani navzdory sluníčku neslevila a Masha ve svém oblíbeném kožíšku odzpívala a odskákala koncert až do konce.
V devět večer přišlo na řadu zpestření v podobě finského cirkusu Leningrad Cowboys. Vyskákali na pódium s typickými přehnanými elvisovskými účesy, ve špičatých botách a rodeo začalo. Covery známých písní předělaných k nepoznání bavily publikum, a jelikož jde o recesi, není jim co vytknout. Po nich se obecenstvo poněkud prostřídalo a přišli na řadu tvrdší Accept.
Pátek
Dark Gambelle letos dostali prostor na hlavním pódiu, jejich samotné vystoupení by nebylo tak špatné, kdyby jej – ovšem stejně jako i větší hvězdy festivalu – neztěžovaly technické potíže. Hned po nich vystoupili další přistěhovalci z malé stage – Neonfly.
Neonfly spolu s většími prostory pro svou show přidali pyrotechniku, ještě více načechrali vlasy a vystoupení opepřili dvěma blonďatými suicide girls, které se staraly o ohně a tanec. Neonfly mají však spíš pěkné vlasy než nápady na zajímavou muziku, proto šlo hlavně o zajímavou podívanou, nikoliv o gurmánský zážitek pro uši.
Neonfly – A Gift to Remember
Naopak následující Elvenking to nakopli i hudebně. K věčeru přišli na řadu goth’n’rolloví chlapci The 69 Eyes v čele s gotickým Elvisem Jyrkim 69. Jyrki 69 letos zklamal, a to nejen měněním textů, ale i nedostatečným zpěvem podtrhnutým příšerným zvukem. Avšak energické vystupování celé kapely, a především šíleného bubeníka Jussiho 69 set zachraňovalo a nakonec z toho vyšla vlastně docela zajímavá podívaná, které ani ta opěvovaná Borderline z nového alba nijak zvlášť nechyběla.
Vystřídali je Rage s orchestrem Lingua Mortis a večer uzavřela náhrada za slibované The Exploited jménem Certain Death. V tak pozdní hodině bylo unavenou myslí těžko dešifrovatelné, zda korpulentní zpěvák bez trička v kalhotách a s kšiltovkou ve stylu Freda Dursta, v pozadí se solidní kapelou hrající rapující hardcore, je opět recesí, či to pánové myslí vážně.
Sobota
U trojhlasných Amaranthe opravdu těžko říct, zda za to mohl zvukař, či jsou si mužské a ženské čisté vokály natolik podobné, že by stačil jen jeden z nich. O hudební změnu v programu se postarali divocí Finové Waltari, již se nebojí na rockový festival přivést i něco málo syntetických bubnů a zmixovat vše do kupy. Na vážnější strunu pak zahráli Moonspell, z atmosféry jim však ubralo světlo, za kterého ještě hráli.
Hororové divadlo plné pyrotechniky zjevně inspirováno Kiss a kabaretem Alice Coopera předvedli Lordi. Představili publiku své nové album To Beast or Not To Beast a novou bubenickou posilu jménem Mana. Zkouškou rovněž prošla i klávesistka Hella se svým husí kůži nahánějícím hlasem.
Pro méně početné, ale o to náročnější publikum zahrál kytarový mág Yngwie Malmsteen. Jeho Marshally zabíraly dobré tři čtvrtiny pódia, zbytek kapely se tlačil vlevo v mlze. Dokonce i Malmsteena se týkaly zvukové potíže. Kytaru, s níž od začátku do konce házel vysoko do vzduchu a obtáčel ji kolem sebe, nebylo na začátku vystoupení vůbec slyšet. Doprovodná kapela, ačkoli zastrčená na boku, nezůstávala za jeho kouzly pozadu, překvapil především klávesista se zlatem v hrdle. Třetí den uzavřeli Masterplan s našincem Martinem Škaroupkou za bubny.
Neděle
Gothic metalová Xandria zahrála do nejparnějšího dne festivalu. I když šlo spíše o koncert k obědu nebo k pivu, protože s žádným zázrakem se nevytasili. Zato speciální set kapel Atrocity a Leaves Eyes velmi potěšil. Znovu se zde ukázaly blonďaté suicide girls, avšak do tohoto konceptu až tolik nezapadaly. Společný set v polovině vyměnil plachtu na pozadí za název Leaves Eyes, po celou dobu se oba vokalisté perfektně doplňovali a vytvořili tak perfektní atmosféru.
Avantasia. Zdroj: tobiassammet.com. Foto: Alex Kuehr
Masters of Rock uzavřel tradiční host Tobias Sammet tříhodinovým kabaretem jménem Avantasia. Nakonec se celé tři hodiny nehrálo, protože se dost kecalo, ale vystoupila pořádná plejáda zajímavých hostů z různých žánrových kategoríí od Erica Martina až po Michaela Kiskeho.
Počasí jedenáctého festivalu bylo jako na objednávku – ani horko, ani zima, sprchlo snad jen jednou, a to symbolicky. Zvuk být lepší opravdu mohl, mnohým kapelám a jejich vystoupením to dost ublížilo. A co se týče rozmanitosti pozvaných kapel, tady není opravdu nač si stěžovat. Žánrové rozpětí od Leningrad Cowboys přes temné The 69 Eyes až po fajnšmekra Malmsteena mluví za vše. Organizace proběhla jako každý rok skvěle, snad až na patnáctiminutový skluz jednoho dne a rušené autogramiády. Co tedy říci závěrem? Děkujeme a hurá sbírat síly na další rok!
