3 fotky 
!exkluzivně!Martin Myšička je převážně divadelní herec, který se širšímu publiku představil až jako kněz Aljoša v Zelenkově filmu Karamazovi. Od 21. října ho diváci budou moci vidět jako otce hlavního hrdiny ve snímku Občanský průkaz. Nám se svěřil, jak je možné, že se od vědy přesunul k herectví, a prozradil nám něco málo o svých zájmech.
Jak se vůbec student MATFYZu dostane k divadlu, k herectví?
Jak to říct stručně? Divadlo mě lákalo, já jsem hrál ochotnické divadlo v pubertě, tehdy tam byl Tomáš Pavelka, který je také herec a teď působí ve Švandově divadle. Zároveň jsem se ale vůbec necítil dost talentovaný, abych to mohl dělat, a zároveň mě velmi silně přitahovala věda, astrofyzika, astronomie a elementární částice. Vylučovací metodou jsem došel k tomu, že půjdu na MATFYZ, a díky tomu, že jsem se znal s Tomášem, tak mi po přijetí na DAMU nosil informace.
Navíc když se dostal na DAMU, tak jsem zjistil, že je asi reálné to zkusit, takže jsem to zkusil i já sám. Shodou okolností, když zrovna vypukla revoluce. Přihlášky se podávaly do konce listopadu, takže já jsem nesl přihlášku na DAMU, když všichni nosili letáky. Zkusil jsem se přihlásit a vzali mě, ale tím, že jsem se nemohl rozhodnout, jsem nějakou dobu dělal obojí. Nicméně jsem si musel zvolit prioritu, a tou bylo divadlo, i když tohle rozhodnutí mi trvalo poměrně dlouho.
Někde jsem četla, že vás zajímá spiritualismus…
Velmi opatrně s těmi slovy, protože každý si představí něco jiného, ale nicméně bych to tak nenazval, to mi někdo přiřknul. Rozhodně mě k tomu přivedla sama fyzika nebo mi to aspoň potvrdila. Já jsem vyrůstal jako materialista. A ta fyzika působí díky nějakým zákonitostem. Ale proč to tak funguje? A jak ty atomy vědí, že se mají tak chovat a ne jinak? Stále víc mě to přivádí k tomu, že je za vším nějaká idea, nějaký princip, něco nehmotného . Tak to je jeden impuls.
Druhý impuls je takový lidský, že ta samotná analyzující věda mi nepřinášela úplné uspokojení, což mě asi přivedlo k divadlu. Odtamtud je už jen krůček od nějaké psychologie, zkoumání, jak funguje člověk, jak jedná. Později mě to přes holotropní dýchání zavedlo k meditaci, takže zkoumání vlastní mysli, což mě přitahuje. Duchovní svět podle mě stojí za zkoumání, rozhodně bych se ale nenazval spiritualistou – že bych to nějak aktivně dělal nebo vládl nějakými silami… Nicméně mi je jasné, že svět není jen shluk atomů.
Co myslíte, že tento film dá mladým lidem, lidem, kteří tuto dobu nezažili?
Mohl by to pro ně být takový fascinující výlet do úplně jiného vesmíru, tedy jen obrazně řečeno. Přijde mi až skoro neuvěřitelný, jak se za 35 let mohlo tolik věcí změnit. Jistě, vlastně to je pár let, to ano, ale Občanský průkaz velice věrohodně zobrazuje ten svět, co se týká věcí, které nás obklopovaly, vztahů, absurdity, zla i srandy. Ano, bude to i zábavná podívaná, protože se zde snoubí humor právě s absurditou, zlo s nostalgií… Do jisté míry půjde i o poučný film, který diváka vyprovokuje k nějakým vnitřním otázkám.
Takové systémy totiž stále někde na světě existují. To, co tady zažíváme, je sice pěkné, ale i dost křehké. Tento film je o tom, jak každý naráží na nějakou nesvobodu. Vidíme svět, kde ty postavy pořád něco nemohou. V dnešní době je to opačné, člověk může v podstatě všechno, má obrovské možnosti, všechno na dosah. Zmáčknutím vypínače může skoro cokoliv, ale zase naráží na velkou vlastní nesvobodu. Za prvé, že se musí nějak rozhodnout, co vlastně bude dělat, aby nespadl do bezbřehovosti, a za druhé to jsou také jakési výzvy. Tyhle dva póly můžou být vzájemně přitažlivé, až si ti lidé mohou klást otázky: „Co kdybych já nemohl?“
Velmi by mě také zajímalo, jestli vaše postava v Občanském průkazu předstírala, že nemůže mluvit, a nebo jestli opravdu nemohla?
Nerad bych vyzradil něco, co teprve divák uvidí. Ale myslím si, že je to tak udělané i trochu schválně, aby si člověk mohl vybrat. Není to úplně jasné. Já mám na to svoji osobní teorii, kterou jsem si vytvořil, abych to mohl zahrát, ale neprozradím to.
